Co však čert nechtěl, sobotní den se na mě přilepila všechna smůla světa a od rána jsem nic nestíhal, jak jsem původně plánoval. Což se samozřejmě odrazilo i na mém příjezdu na místo konání - do žižkovského klubu Exit Chmelnice. První vystupující kapelou byla SILVA NIGRA, kterou jsem vůbec neviděl. Podle slov některých zúčastněných šlo o dobrý set, který však byl pohřben špatným zvukem. Nebudu tu rozvádět názory jiných a raději poskočím k druhé vystupující kapele, kterou byli němečtí ASKEREGN. Do klubu jsem dojel ve chvíli, kdy většina osob stojících pod pódiem byla řádně potřísněna krví, kterou plivala vokalistka Belial. Doufal jsem, že z jejich setu pořídím alespoň několik fotografií a napíšu vám, jak na mě kapela působila. V jejím line-upu se totiž během živých hraní objevuje několik person z českých BM kapel. Jde o členy Sekhmet – Ragnara a Seta a spolupořadatele Lorda Nihiluse. Než jsem však stačil nachystat svůj aparát a procpat se do přední řady, kapela dohrála poslední skladbu, rozloučila se a zmizela do zákulisí. Nemusím asi popisovat, jak jsem byl naštvaný. Rozladěný jsem byl cestou do klubu, protože mi bylo jasné, že první kapelu určitě nestihnu, ale když jsem nestihl první dvě, to mě skutečně nakrklo. Tímto se tedy omlouvám všem, kteří očekávali moje postřehy.
Po uspěchaném příchodu jsem tedy zaplul k baru, abych se občerstvil a připravil na vystoupení pro mne naprosto neznámé norské kapely FRAMFERD. Než jsem dopil energeťák a dokouřil cigaretu, z pódia již znějí první tóny skladby „Ravner“. Rozjíždí se středně-tempá odrhovačka, která mě z pohodlí židle zvedla jen z důvodů fotografování. Během prvních dvou skladeb jsem zaplul mezi hrstku postávajících a pořídil pár snímků. Ačkoliv byl klub v tuto chvíli již velmi slušně naplněn (což mě i příjemně překvapilo), na FRAMFERD se přišlo podívat jen pár nadšenců. Opomenu-li dva do půl těla vysvlečené řízky, kteří pogovali jako o život od samotného začátku. Jelikož jsem s tvorbou kapely neměl prozatím tu čest, spíše jsem se s jejich hudbou seznamoval. Z mého pohledu šlo o nijak zvláště výrazný melodický black metal, nesoucí se převážně v rychlejším tempu, často gradující do oblíbených black’n‘rollových „hej hej“ rytmů. Výkon kapely i hudbu samotnou bych však zhodnotil jako průměrnou věc, a věřím, že kdyby tento čas dostala kupříkladu první SILVA NIGRA, bylo by to daleko lepší. Je pravda, že ke konci setu bylo před pódiem lidí přítomno více, ale tento fakt přisuzuji spíše zvyšujícímu se množství alkoholu v krvi návštěvníků.
Zcela opačně to však vypadalo před začátkem vystoupení kultovní české formace MANIAC BUTCHER. Sotva se na pódiu objevila vlajka s logem kapely a po bocích další dvě textilní propriety, přihrnula se téměř většina přítomných. Bylo jasné, že MANIAC BUTCHER bude tento večer velkým lákadlem. Možná i větším než samotní SVARTTJERN. Za zvuků intra přichází kapela a spouští svůj set, který se ten večer nesl ve znamení poslední desky „Masakr“. Zaznělo samozřejmě i pár starších skladeb -například „Barbarians“, „Co Dobré Pro Mne, Dobrým Jest…“ a „Šílený řezník…“. Ty samozřejmě vyvolávaly největší ovace přítomných. Atmosféra v klubu byla během jejich vystoupení opravdu výborná. Bylo vidět, že MANIAC BUTCHER patří k základním kamenům české black metalové scény. Vůbec tedy nevadilo, že Barbarudův vokál nebyl takový, jaký býval, nebo že zvuk sypaček splýval v jeden dlouhý nerozeznatelný tón. Zvuk v rychlých pasážích sice pokulhával, ale to nikoho nijak netrápilo. Takhle totiž zní ten řádně surový, brutální a nekompromisní black metal. Chvílemi sice vystoupení působilo lehce úsměvně, ale jinak ho hodnotím jako velice příjemné. Je vidět, že MANIAC BUTCHER jsou zásadním tělesem na české scéně a vidět je živě bylo příjemné. Další z kapel, na kterých jsem s black metalem začínal, které jsem konečně viděl živě.
Po skončení jsem si odskočil ven se vyvětrat, protože v klubu bylo opravdu pekelné horko a téměř nedýchatelně. A to je před námi ještě hlavní hvězda večera. Čekat však, že s příchodem této norské smečky se dočkáme nějakého ochlazení, by bylo zhola bláznivé. SVARTTJERN, kteří mají na svém kontě prozatím jednu studiovou desku, nyní chystají další. Součástí jejich setu tedy bylo i její představení, což bylo další velké lákadlo. Jejich první vystoupení v ČR započalo nekompromisní řežbou v podání úvodní skladby jejich debutové desky. Jako bodná rána do zad mě však překvapil zvuk na začátku setu. Krom Hansova vokálu byl totiž problém rozeznat ostatní nástroje jeden od druhého. Vše šíleně splývalo dohromady. Naštěstí se zvukaři povedlo tento nedostatek alespoň částečně odstranit. Zvuk sice nebyl křišťálový, ale to se k sebrance pyšnící se nálepkou TNBM ani nehodí. Trocha špíny a bordelu jen přidala na ohavnosti celého vystoupení, kterému samozřejmě vévodil krví pocákaný HansFyrste. Ten se na pódiu předvedl v naprosto ďábelském stylu. Divadélko, které zahrnovalo decilitry krve, vyplazování jazyků a všemožné zlopózy a grimasy však k této kapele neoddělitelně patří. V průběhu setu byly představeny dvě či dokonce tři nové skladby (fakt si nejsem jistý) a z jejich poslechu soudím, že se určitě máme od SVARTTJERN na co těšit.
HansFyrste je dalším z frontmanů, kteří dokážou s publikem dělat, co si zamanou. Lidé řádili jako utržení ze řetězu a doslova mu zobali z ruky. Atmosféra jejich vystoupení překonala i předchozí vystoupení, což jsem před začátkem setu ani nečekal, že se stane. Zásluhu na tom samozřejmě nemá jen kapela, ale i ti, kteří ji přišli podpořit. Lidí se sešlo opravdu dostatek, a to je další pozitivní věc. Je vidět, že s příchodem teplého počasí lidé nesedí doma na prdeli a vycestují na dobrý koncert. Doufám, že v podobném duchu se budou letos odehrávat i další akce.
Akce se tedy povedla, i přesto, že jsem si ji neužil celou. Kdo přijel, určitě nelitoval. Kdo nedojel, může si večer přiblížit skrze přiloženou galerii a živé záznamy. Poděkování jistě patří i organizátorům akce - nejen za hladký průběh, ale hlavně i za to, že měli koule na to, aby sem SVARTTJERN dotáhli.
