Hned na úvod se přiznám, že není úplně obvyklé, aby se na Mortemu objevovaly recenze na kompilační alba či jiné výběrovky, proto doufám, že inkviziční tribunál složený z nedotknutelných čtenářů našeho portálu přesvědčím při obhajobě černého arcidíla „Evil Genius“ o nezbytnosti a výjimečnosti takového kroku.

Před dávnými časy, konkrétně roku 1990, se ve vzdáleném Švédsku dala dohromady banda pomatených fanoušků Bathory, Mayhem a Darkthrone, šílenců posedlých okultismem, středověkou kulturou utrpení a mrtvým jazykem latinou, aby po vypití blíže nespecifikovaného množství omamných látek dali dohromady kazetu, jejíž černobílý amatérský obal vpálil nesmazatelné znamení zmaru do tváře celé naší planety, které již nikdy nezmizí. Najednou stála severská metalová scéna před dementně zkrouceným monolitem špinavého lo-fi zvuku, kytar podladěných kamsi k base, bicích tak dunivých, že se daly s úspěchem využít k provádění lebečních trepanací a hlavně hlasového projevu tak extrémního, že připomínal zvuky divokého šimpanze rozpumpovaného gramy LSD v deprivační komoře. Toliko k první nahrávce, jež zve se kletbou ABRUPTUM!

Není divu, že zla chtivá a lačná veřejnost okamžitě žádala více, a tak krom další kazety „Satanist Tunes“ spatřuje o rok později světlo světa černý vinyl s prostým názvem „Evil“, kde byl zvuk doveden do mnohem více konkrétních obrysů, aniž by však ztratil cokoliv ze své extrémní surovosti a bezuzdné touhy po destrukci. Nikdo z black metalové scény nestvořil srovnatelně démonickou a hlučnou nahrávku, jakou byly právě tyto zmíněné počiny, a trvalo ještě mnoho let, než se ABRPTUM dostalo úctyhodných vyzyvatelů.

Nyní osvětlím, proč jsem si tedy logicky nevybral některou z těchto desek pro svůj chvalozpěv. Inu, pokud jste se někdo pokoušel byť jen jediný z těchto kousků sehnat po všemocném internetu, pak jste určitě narazili na obrovskou cenu, za kterou se tyhle bezpochyby raritní nahrávky prodávají - a kdybyste se snad pokusili projít nebližší hudební bazary, pak vězte, že by se musela rozprodávat sbírka alb snad samotného Abdula Alhazreda, abyste takovýto symbol hnusu dokázali v regále objevit.

O to větší jsem měl pak logicky radost z toho, že Greg Anderson a jeho Southern Lord vydal reedici výběru „Evil Genius“ v takovém nákladu, že nebyl problém si jednu kopii pořídit. Navíc uvažte zásadní argument - proč mít jenom jedno demo ABRUPTUM, když na tomto výběru je máte všechny! Jeden hit vedle druhého, co skladba do základní kámen žánru dnes zvaného black noise, prostě skvosty nad skvosty.

Jestli mají ABRUPTUM v něčem skutečně zásadní přínos pro svět extrémního funeral black noise, pak je to totální nabourání jakékoliv písňové struktury jednotlivých kompozic a taktéž využití širokého spektra různých hluků, samplů, zvuků, ruchů i nelidských projevů hrdla trápeného (podle legendy samozřejmě) člověka. Nezůstáváme ale pouze u těchto zdrojů. Démoni It a All se nebáli sáhnout ani do kláves, violy a dokonce i na fyzickou manipulaci s páskou již natočeného materiálu.

Výsledkem je brutálně podladěná hlučící změť disharmonicky poskládaných tónů, náhlých zvukových nebo hlukových výpadů, znásilňovaných kláves a hlavně hlasu tak hlubokého, že snad i turbovrtulové letadlo huláká na vyšší frekvenci. Tento spletenec vrstev je podpořen zvuky kovů, zvonu, řetězů, výkřiky bolesti a skutečně občas zvířecího sípání. Podle legendy se totiž měl tenhle zběsilý duet při nahrávání alb vzájemně fyzicky napadat a poškozovat. Těžko říci, co je na tom pravdy, ale soudě podle těch zvuků muselo být celé nahrávání asi velmi zábavné.

Nemyslete si ovšem, že jsou všechny skladby vedené v ultra-funerálním zpomaleném tempu. Občas, pochopitelně, když to nejméně čekáte, se bicí rozjedou na otáčky rychlopalné zbraně a pak máte pocit, že na vás snad padá obloha. Když se na chvíli zastavím u hlasu, tak řeknu snad jenom to, že veškeré lidmi používané fonetické elementy byly nahrazeny čímsi animálním, co slouží spíše jako prostředek zvukového teroru, než jako komunikační nástroj. Je tedy velmi obtížné říci něco k textové náplni těchto hlukových černých mší, protože při použití jejich zparchantělé latiny (která často nedává smysl už v názvech) a takovéhoto „vokálu“ nemá ani sebelepší posluchač - latinář šanci zachytit alespoň něco.


ABRUPTUM jsou prostě absolutní legenda a jejich vliv už ze sebe nesmaže jediná black – noisová kapela, stejně jako žádná klasicky BM horda již nikdy nesmaže vliv Bathory. „Evil Genius“ je disharmonickou atonální směsí čisté agrese a nejčernější temné nálady opravdových vyznavačů pekelných bran. Jestli je to pro vás zvuková kulisa na pohřeb, vraždu, mučení nebo soulož (popř. všeho naráz), to už nechám na vás.

Vyjadřovat se ke zvuku nemá valný smysl, protože je přesně takový, jaký má být, a jakákoliv úprava by zničila původní démonickou patinu, pro kterou je tahle nahrávka tak cenná. Stejně tak soudím o informaci, že se o jejich přízeň ucházel sám Euronymous a jeho DSP, se kterým také ABRUPTUM nakonec podepsali smlouvu a vydali několik dalších desek. Tenkrát měli DSP jedno z nejlépe fungujících dister - a navíc, kdo by odmítl vydat takový veleskvost, jakým ABRUPTUM beze sporu jsou.

Následující tvorba ABRUPTUM se pochopitelně dále vyvíjela a přinášela mnoho úspěchů i propadů, odchodů a opětovných příchodů, zastavení a rozběhů, ovšem, řečeno slovy R.E. Howarda: „ale to už je jiný příběh“.

Hodnotit takovou desku nemá moc cenu. Zaprvé jsme v Relics, takže hodnocení padá a za druhé je tahle kapela klasickým příkladem Love It or Hate It, 100 nebo 0. Já jsem před mnoha lety dal právě tu stovku a nehodlám na tom nic měnit. Jedna z nejlepších desek mého života, která dala vznik celé subkultuře, která teprve po definitivní smrti ABRUPTUM zažívá svůj nový vzestup. Stalaggh, Gulaggh, Gnaw Their Tongues, Black Funeral, předtím pololegendární Black Legions z Francie – to jsou kapely, které převzaly kompletně černý prapor ABRUPTUM a nesou jejich odkaz vstříc budoucnosti. A my se jenom těšme v očekávání věcí příštích.