1. Zdar do řad PANTHEIST. Vzhledem k tomu, že vám po třech letech vychází novinka - a ne ledajaká, ale pro někoho možná až překvapivá, řeč bych stočil hlavně tímto směrem. Ale ještě než nové album nakousneme, položím zřejmě stokrát omleté... Kostasi, co vlastně stálo za tvým odchodem z Antverp do Londýna?

Kostas: Zdravíme Mortem zine! Za mým přestěhováním do Londýna je jen běžná love story... Když jsem skončil jako asistent výzkumu v Bruselu (Belgie), hledal jsem nějakou další výzvu a má matka, která v té době žila v Londýně, mi poradila, abych se na pár měsíců přestěhoval do Anglie a zkusil štěstí tam. Tak jsem to udělal, na koncertě Cathedral jsem potkal svou stávající snoubenku a jak se říká, zbytek je historie!

2. Po několika posleších novinky se nemůžu ubránit dojmu, že před sebou mám něco opravdu osobitého. Jak složité pro vás bylo rozhodování, kterým směrem novinku poslat a samotné skládání na ni?

Sterghios: Máš absolutní pravdu. Album tvoří skladby, které mají pro skladatele velice osobní význam. Každá odráží prožitou nebo viděnou situaci, která měla značný dopad na člověka, který se ji rozhodl zvukově zachytit. Kromě toho, zatímco hlavní skladatel přinesl klíčový nápad, každý člen kapely přispěl svou osobní interpretací a pocitem ohledně daného konceptu. Tohle je způsob, kterým pracujeme. Událost spouští psaní skladby. Jakmile je rámec hotový, člen ho přednese a vysvětlí ostatním, kteří přidají vlastní náhled. Každá skladba proto začíná jako sbírka osobních myšlenek a končí jako detailní pojednání skládající se z konceptů a emocí celé skupiny, které daná událost vzbudila. Někdy jsou pocity prakticky totožné, jindy hodně široké. Cílem je zapojit posluchače a pobídnout je, aby si ke každé skladbě přidali i svůj náhled, aby pro ně každá kompozice znamenala něco zvláštního. Jednoduše vyjádřeno, dáváme vám nápady, chceme, abyste je rozvíjeli a stavěli na nich a popsali nám vaše pocity. Pochmurné, temné, povznášející nebo jakékoliv jiné.

Kostas: Myslím si, že Dr. Sterghios toho řekl hodně. ;) Zbývá mi dodat, že vybrat směr ubírání alba bylo dle mého tentokrát asi o něco těžší, protože jsem připustil, aby se procesu skládání účastnili i další lidé (obzvláště Ilia), takže jsem cítil menší kontrolu ohledně toho, kam se album vyvíjelo (i přesto, že jsem stále napsal většinu skladeb). Ale myslím si, že konečný výsledek opravdu za tuto změnu procesu psaní stál, skladby plynou přirozeně a více se projevila naše spontánnost a nechuť následovat nějakou danou formuli.

3. Posun, který je na albu ke slyšení, bych se nebál označit jako markantní. Oproti „Journey Through Lands Unknown“, byť se jedná také o experimentům nakloněné album, je rozdíl víc než zřetelný. O starší tvorbě nemluvě...

Kostas: Ano, souhlasím, že vývoj je více než zjevný. Na minulém albu jsme se rozhodli otevřít naše horizonty, experimentovat s různými zvuky i texturami a obecně se dá říct, že náš přístup k hudbě nebyl ničím omezován. Tentokrát byla základní idea jiná, vrátili jsme se do minulosti kapely a přemýšleli o dobrých prvcích, které jsme si chtěli ponechat a o prvcích, které až tak dobře nefungovaly. Tu první skupinu jsme se pokusili rozšířit a druhou minimalizovat. Takže si myslím, že se jednalo o výrazně uváženější proces, i když právě tato nově nalezená „disciplína“ nás svým způsobem osvobodila, učinila skladby spontánnějšími a zabránila tomu, aby je něco zbytečně rušilo.

4. Mohl bys na chvíli zapátrat v paměti, jaké ohlasy vlastně zaznamenalo vydání „Journey Through Lands Unknown“? U nás v redakci byly pocity z něj spíš negativní, nebylo lehké jej vstřebat, pochopit jej...

Kostas: Rozhodně nám přišlo pár zajímavých reakcí, včetně takových, kdy lidé říkali, že po prvním poslechu ve frustraci rozsekali CD o podlahu, nebo kdy nás jménem fanoušků doom metalu prosili a žebronili o „návrat skutečného zvuku PANTHEIST, zvuku na ‚O Solitude‘“. Zároveň album obdrželo jedny z nejlepších hodnocení v historii kapely, zvlášť v renomovaných časopisech tady ve Velké Británii, které nás vychvalovaly za odvahu a originalitu, a získali jsme spoustu nových fanoušků, pro které jsme do té doby byli nezajímavá „funeral doomová“ kapela. Když se to vezme kolem a kolem, jednalo se o album, které jsme museli spáchat už proto, abychom ukázali, že máme vlastní identitu a vytváříme si vlastní pravidla, než abychom byli součástí nějaké „scény“. Ani u našich dřívějších alb se nám nezamlouvalo škatulkování do „funeral doomu“, žánru, který vyvrcholil ještě před koncem století nějakými pouhými 3-4 alby. Ale co se stalo, stalo se, neradi se příliš ohlížíme na minulost. Vybrali jsme si, o čem jsme byli přesvědčeni, že na albu bude dobře fungovat, osekali jsme to, co nemělo takový dopad, v jaký jsme doufali, a život jde dál. .

5. Nové album dostalo jednoduchý název „Pantheist“. Můžeme to brát jako začátek nové éry kapely, něco co odstartovalo jiné, otevřenější či přístupnější PANTHEIST?

Kostas: Ano, doufám. Jak jsem už říkal, na novém albu jsme se poučili z minulosti a hledíme odhodlaně do budoucnosti. Hudba je o komunikaci - a i přes naše upřímné snahy si nemyslím, že se nám v minulosti vždy povedlo dobře sdělit to, co jsme chtěli říci, ale u tohoto alba poprvé cítíme, že jsme zatraceně blízko, protože práce je mnohem detailnější, a doufáme, že takto budeme pokračovat i do budoucna.


6. Jde v případě novinky o koncepční práci? Ptám se proto, že atmosféra, kterou do mě vysílá, je hodně spojitá. Myslím, že jednotlivé střípky byly naskládány skutečně citlivě. Člověk je i přes kolísající razanci desky stále na jedné vlně.

Kostas: Rád slyším, že v tobě album zanechalo takovýto dojem, protože se vždy snažíme uvažovat na úrovni alb, nikoliv jednotlivých skladeb. Složil jsem několik dalších skladeb, které se na album nedostaly, protože nezapadaly do celku. Obecně jsme na album pustili jen ten materiál, o kterém jsme byli přesvědčeni, že bude fungovat jako součást celku a umožní albu plynout. Iliovy skladby také překvapivě dobře fungují vedle mých. Nejedná se o koncepční album, protože témata jednotlivých skladeb se velice liší, ale dali jsme si záležet, aby spolu dávaly smysl.

7. Pokud bych mohl zůstat u atmosféry, je pro mě tím nejdůležitějším na poslechu jakéhokoliv alba. Musím ho prostě cítit. Jsou tu věci jako „Be Here“ nebo „Broken Statue“, které mě chytly hned, ale pak jsou tu věci, které je třeba nechat uzrát. Celkově na mě jde z alba pocit lehkosti, nadnášení, takové odevzdání se. Necítím z něj depresi, jen posmutnělost, jakési smíření se s vlastním já. Bylo zásadní rozhodnutí album nasměrovat právě k větší uvolněnosti?

Kostas: Myslím si, že tohle je velmi přesné odpozorování; na albu je rozhodně zjevná určitá zranitelnost, upřímnost při vypořádávání se s tématy, které byla pro některé jednotlivé členy až příliš osobní, než aby se dokázali cítit dobře. Souhlasím, že deprese se na albu moc nenajde, spíše jakési tiché přijetí toho, jaký život je a že je třeba si ho i přes jeho stinné stránky co nejvíce užít, protože je tím jediným, co máme.

8. PANTHEIST jsou bezesporu atmosférická kapela. Po hudební stránce se sami označujete jako „atmospheric prog doom“, což je pochopitelné a docela trefné. Já tomu říkám prostě „noví PANTHEIST“. :) Zaujalo mě, kolik nemetalových prvků album pojalo. Místy zní hodně rockově. Co byste řekli na názor, že novinka PANHEIST je celá o písničkovosti, vyhrání si s motivy a přetrhání dřívějších hranic?

Kostas: Ano, na albu je dle mne přítomna určitá jemnost, kterou na ostatních albech PANTHEIST nenajdeš. Například „Journey Through Lands Unknown“ bylo vyhlášením nezávislosti, jakými úsečným a téměř šokujícím „probuzením“ světa. Tentokrát se jedná o postupné rozšiřování původních hranic, které se ti takřka odehrává před očima bez toho, že bys to zaregistroval. Do hudby záludně proklouzl rock, shoegaze a dokonce i balady, ale stále se skrývají za stěnou podladěných kytar nebo jsou hrány v mučivě pomalých tempech.

9. Skalní funeral fans budou nejspíš zklamáni, ale zase se objeví noví. Navíc se domnívám, že skutečného doomu je na albu až až... Setkali jste se už i s vyloženě negativní reakcí na nový materiál, nebo dokonce s připomínkou na pokračování pod jiným názvem?

Kostas: I když jsem zatím žádné negativní reakce neslyšel, jsem si jistý, že se objeví. Nejsme kapelou, která by se snažila potěšit každého, takže vždycky bude někdo nespokojený, dokud nebudeme znít jako na našem prvním albu (což už nikdy nebudeme). Říkávám, že „doom je stav mysli“, a ano, myslím si, že na albu je doomu víc než dost, jen není tak konvenční a zjevný.

10. Novinka je první vlaštovkou ve spolupráci s vydavatelstvím Grau records. Jak proběhly námluvy s touto firmou a na jak dlouho zní vaše domluva? Znáš i některé další kapely působící pod tímto labelem?

Kostas: V červnu 2010 jsme poslali labelům promo s dvěma demo verzemi skladeb, které se měly objevit na albu. Jedním z nich byli i Grau. Neozvali se nám hned, ale trval jsem na svém a napsal jim znovu, protože jsem znal některé kapely, které pod nimi vydávaly, a myslel jsem si, že se starají o kvalitu vydávaných nahrávek. Jejich distribuční síť také vždy byla velmi slušná.

V minulosti jsme odehráli pár koncertů s Mourning Beloveth - a také znám a mám rád kapely jako Mael Mórdha a Agalloch, kteří vydávají alba pod Grau. 11. Na splitku „Unveiling the Signs“ se mimo jiné objevuje také česká kapela Dissolving of Prodigy. Máš přehled i o dalších českých kapelách? V 90. letech tu byla docela zajímavá základna doom metalu, hodně kapel, vesměs ze stejného regionu, ale už je to pryč. Nedávno ale jedna z líhně těchto kapel - Silent Stream of Godless Elegy - podepsala se Season of Mist a dá se říct si otevřela cestu do světa...

Kostas: O Silent Stream of Godless Elegy jsem už slyšel, ale nikdy jsem je neposlouchal. Jsem fanouškem Dissolving of Prodigy od jejich dvou prvních alb a myslím si, že jde o podceňovaná mistrovská díla doom/deathu, takže mi bylo opravdovým potěšením s nimi v poslední době sehrát několik koncertů. Také znám několik českých hodně undergroundových kapel jako Quercus, ale moc dalších jsem v poslední době neslyšel.


12. PANTHEIST v květnu čeká koncert nazvaný Dordrecht Doom Day, kde si zahrajete také společně s 40 Watt Sun. Slyšel jsi už jejich nové album? A jako velkého znalce doom metalu se nemohu nezeptat na tvůj celkový názor na britskou scénu. Jsi stále tak zaintersovaný a ponořený do doom metalu celkově?

Pepijn: Já nové album 40 Watt Sun slyšel a myslím si, že je velmi dobré. Vždycky jsem byl fanouškem Warning, takže jsem se na tohle album obzvláště těšil. Ještě jsem je živě neviděl, ale co jsem slyšel, velmi dobře prý dokážou na pódiu vytvořit atmosféru alba, takže jsem nadšený, že s nimi budeme hrát v Dordrechtu.

Co se týče doomové scény ve Velké Británii, najde se pár dobrých kapel, se kterými jsme přátelé (např. Esoteric, The Prophecy), ale nedá se hovořit o masivní scéně kapel, které by spolu často hrály. Doom metal tady není tak populární jako třeba v Nizozemsku nebo Německu, což věci dále komplikuje. Myslím si, že na menší podžánr, jakým je doom, by bylo vhodnější nahlížet ve smyslu evropské scény. Tak, poté, co bylo tohle řečeno – PANTHEIST nemají potřebu být škatulkováni do nějaké konkrétní scény a rádi si zahrajeme s kapelami hrajícími jakýkoliv žánr. Všichni posloucháme mnoho různých druhů hudby, ale samozřejmě, že se snažím(e) sledovat, co se děje ve světě doomu.

Kostas: Také odpovím, protože odhaduji, že tím „doom guru“ jsem já, hehe. :) Myslím si, že Pepijn má pravdu, že na rozdíl od ostatních scén není v doom metalu moc soudržnosti. Jedná se o malou scénu, která je dále rozdělena mezi extrémnější a tradiční doomové spolky, které navzájem moc nespolupracují. Myslím si, že tradiční doom v Británii trochu scénu má díky všemu tomu propojení skrze Miskatonic (Solstice, Warning, Pagan Altar atd.). (Miskatonic Foundation je nezávislý label kytaristy Solstice Riche Walkera – pozn. překl). Co se ale týče „extrémního“ doomu, kapely jsou dost ostrovy samy pro sebe a nehrají často živě, protože si většina promotérů myslí, že by nepřitáhly dost publika. Občas z podhoubí najednou vyroste nějaká doomová houba, ale obvykle stejně náhle zmizí po několika málo nahrávkách. Co se týče mého zájmu o doom, dnes už aktivně kapely nehledám, ale když mi někdo doporučí novou doomovou kapelu, vždycky jim poslech věnuji. Není snadné v tak striktně definovaném žánru ještě slyšet originalitu a kvalitu a mnoho kapelám zjevně asi stačí snažit se jen kopírovat zvuk velkých „mistrů“.

13. Díky moc za odpovědi a přítomnost PANTHEIST na našich stránkách. Otázky jsem vyčerpal a zbytek svých pocitů vyjádřím v recenzi na nové album. Bylo mi potěšením, přeji hodně štěstí a zdravím do Londýna.

Kostas: Díky za tvé otázky, rozhodně mě donutily se řádně zamyslet. :) Ještě se uvidíme, doufám, že třeba příště, až u vás budeme hrát!