Komu z vás by se nelíbilo cestovat v čase a prostoru? Vydat se do jakékoliv doby a místa naší historie. Podívat se na dinosaury, být přítomen u stavění pyramid nebo ukřižování Ježíše Krista. Jelikož jsou nám tyto možnosti prozatím odepřeny, jedinou možností jak se alespoň částečně vrátit časem je oprášit nějaké prastaré CD či dokonce klasickou kazetu. A právě skrze tuto šumící pásku se přeneseme do chladného švédského Stockholmu poloviny devadesátých let, kde mladá dvojice Goth Gorgon a Draakh Kimera pod hlavičkou uskupení MÖRK GRYNING vydává své debutové album „Tusen År Har Gått“. Nahrávku nevybírám z důvodu, abych se dostal co nejdále do minulosti, ale zkrátka z prostého důvodu, že první album je to nejzásadnější a dle mého soudu i nejpovedenější. Zkrátka a dobře je klenotem, který v Relics nesmí chybět. A dovolím si i tvrdit, že je to jedna z desek, o které jste buď nikdy neslyšeli, nebo ji milujete. Přičichnout k „Tusen År Har Gått“ a ohrnout nos je totiž neskonalé rouhání kvalitou černého umění.
Instrumentální „Dagon“ otevírá brány do tajuplného světa „Tusen År Har Gått“ a od prvních vteřin dává tušit, že tato nahrávka bude pompézní a majestátní. „Journey“ vás vezme na cestu plnou výrazných, chytlavých melodií a úžasné atmosféry, kterou se dnes již asi nepovede nikomu zaznamenat. Už jsou dávno pryč doby, kdy většina melodií zněla neotřele a neohraně. Doby, kdy se do záznamu hudby dařilo přenést veškerou atmosféru hudby i všeho ostatního okolo. Přitom bylo vše zahaleno pod jakousi rouškou tajemna, mysterióznosti a zároveň téměř bezchybné krásy. „Tusen År Har Gått“ navíc patří k jedněm z prvních nahrávek, ke kterým jsem se před více jak deseti lety dostal, když jsem začal prozkoumávat temná zákoutí černého umění. Když jsem album oprášil kvůli této recenzi, velmi silně na mě zapůsobila kombinace sentimentality a mistrovsky odvedené práce. Proto se nedivte, že má tato recenze až tak subjektivní pohled na věc. Vynasnažím se tedy oprostit od zaujatosti a v rychlosti zkusím desku nastínit objektivněji.
V zásadě se jedná o rychlejší klávesový black metal, který si hodně zakládá na již zmíněné atmosféře. Výrazné kytarové melodie se vzájemně prolínají s baskytarovou linkou a klávesovým podkladem, který tu a tam dostává hlavní slovo. Kompozice jsou složeny do jednotlivých příběhů, které se v průběhu stopáže různě vyvíjí a nutí vás se ponořit hlouběji a popustit uzdu fantazie. Chvílemi na vás dýchne mrazivá švédská krajina, chvílemi temný a pochmurný středověk plný udatných bojovníků a velkolepých bitev, mýtických bytostí a dalších příběhů a báchorek. Jak už jsem zmínil, takto malebnou muziku už dnes moc lidí neumí. Je až zarážející, že Goth Gorgon kapelu v roce 2005 rozpustil z důvodu nezájmu o extrémní metal.
Mít na svědomí takové dílo a dojít až k takovému závěru mi vážně nejde do hlavy. Člověk, který má na svědomí většinu hudby MÖRK GRYNING, hlavně co se týče recenzovaného titulu. Společně s Draakh Kimerou stvořili opus, který v mých očích dalece předčí většinu „profláknutých“ kapel podobného zaměření. I Dimmu Borgir a podobné kapely ve svých nejlepších dobách mají co závidět. Ucelenost, gradace, variabilita a atmosféra nahrávky nabízí i rozmlsanému posluchači vše, co potřebuje. A přitom se nejedná o nikterak technicky náročnou nahrávku, ba naopak. Hudba se výborně poslouchá a ještě lépe vstřebává. Ale o dostatek překvapení není posluchač ochuzen. Vše je pěkně naservírováno, jako večeře o pěti chodech v luxusní restauraci. Stačí hodovat do sytosti.
Jak vidíte, je pro mne docela problém se vyhnout čistě subjektivnímu pohledu na věc. Pokud jste však dočetli až sem, věřím, že většina z vás je do „Tusen År Har Gått“ podobně zblázněná jako já a jen přikyvujete hlavou. Pokud ne, nahrávku si sežeňte, řádně poslechněte a pak si recenzi přečtěte znovu. Věřím, že okamžitě sklouznete k souhlasnému kývání jako ti ostatní.
