Po dlouhém období záhrobního hnití vytáhla konečně žižkovská sebranka INFERNAL BLAZE v čele s generálem Nokturnusem Umbrou do boje za pravý „true norwegian black metal“ a představila světu novou split fošnu s dceřiným projektem Malum. O vydání v malém limitovaném nákladu se postarali Cripple Sound Records, za nimiž nestojí nikdo jiný než nezmar pražského podsvětí a pořadatel nejteplejší párty ve městě, a to Gayhammer alias Bizzarr, jinak též basista a druhý vokalista INFERNAL BLAZE. Kdo nemáte s dosavadní tvorbou INFERNAL BLAZE zkušenost, pak pro vás může být poslech jakékoliv jejich desky doslova úderem z dávné minulosti. INFERNAL BLAZE totiž ortodoxně ucívají kult blackových smeček druhé vlny v čele s Darkthrone, ranými Gorgoroth a Mayhem z období „De Mysteriis Dom Sathanas“. Špinavě garážový sound, oldschool black metalem kované riffy a rouhačská textová náplň, toť ingredience hodné true staromilců.
Nová nahrávka INFERNAL BLAZE, která vyšla po dlouhých letech čekání, znamená pro kapelu poměrně zásadní krok vpřed. Ubylo nápadně kopírujících (i když kvalitních pasáží) a přibylo naopak atmosféry a pomalejších, táhlejších intermezz, jemně se dotýkajících suicidal black metalového ranku. A právě díky těmto momentům, kdy kytary jemně naříkají své litanie a Bizzarrův hlas vzdává hold nesmrtelnému pěvci Attilu Csiharovi, vidím toto split jako jednoznačný posun vpřed. Navíc mají INFERNAL BLAZE konečně stabilní živou sestavu, která se na nahrávání podílela jako celek, takže jejich část CD zní výrazně semknutěji a konsolidovaněji, než tomu bylo na nahrávkách minulých. Aznagoth, Bizzarr, Nocturnus i Kubajs jsou skvěle sehraní, a tak má i jejich hudba potřebný tmel, který jasně podtrhuje fakt, že jde o nahrávku plnohodnotné kapely.
Co se však dá jejich skladbám vytknout, je bohužel značně podceněný mastering jednotlivých tracků. Nocturnusův hlas sice velmi úspěšně připomíná Nocturna Culta v období alba „Under a Funeral Moon“ a basa zní jako by na ní hrál sám hrabě Grishnack, ovšem kytary i bicí postrádají potřebou razanci a řezavost, a jsou tak trošku utopené. Zvuku prostě chybí potřebné „koule“. Z mého pohledu se ovšem nejedná zase o tolik zásadní nedostatek, neboť na zvuku se dá zapracovat vždycky. Kdyby chyběly nosné hudební nápady, bylo by to horší.
Temné midtro nás ovšem zvolna posouvá do druhé části splitu, kde je prostor vyhrazen další žižkovské smečce, a to MALUM, kteří jsou takovým Nocturnusovým druhorozeným dítkem, jež doposavad nedostávalo příliš prostoru. Všechno je ale nyní jinak a MALUM se nám odhalují v celé své zrůdnosti.
Změna tempa, rytmu i celkové nálady je více než zřejmá, protože MALUM evidentně více dbají odkazu hord jako Marduk, Immortal nebo Satyricon. Sypací pasáže doprovázené strojově přesnou basou od existence ukrývající se za pseudonymem Kotzkovssen, jsou osvěžením po spíše středně dobrých INFERNAL BLAZE a příjemně vykrývají další spektrum tradičního blacku. Jednotvárné, ale nikoliv hloupé kytary, vztekle poštěkávající vokál, elektronické bicí a našlapaná basa jsou hlavní prvky tvorby MALUM; nic víc, nic míň. Pouze ve skladbě „Monocracy of Lunacy“ dojde i na „sundání nohy z plynu“, aby tak byl dán prostor na hostovačku pro Bizarra, který si střelil další Attilovskou pasáž a tím dal opět vzpomenout na staré Mayhem.
Nevím čím to je, ale mám pocit, že po zvukové stránce jsou na tom MALUM o něco lépe než INFERNAL BLAZE. Elektronické bicí paradoxně přispívají sterilitě, nihilismu a agresivitě nahrávky a vůbec se mi část vyhrazená MALUM z nějakého důvodu lépe poslouchá. Je teda pravda, že kytarám bych se zase nebál dát o něco více prostoru, ale na druhou stranu, podobné výtky byly směřovány i na Darkthrone po vydání „A Blaze in the Northern Sky“ taky. A co by stalo, kdyby tak skutečně učinili, že?
Hodnocení to věru nebude jednoduché, protože je tu zároveň několik pro i proti. Určitě je potřeba ocenit úpornost, s jakou se tito pražští čerti drží svých kopyt, lásku k žánru a upřímnou oddanost černému praporu Darkthrone. Na druhou stranu vlastně ani INFERNAL BLAZE ani MALUM nepřináší do současného black metalu v obecném měřítku nic moc nového a se současným zvukem se budou s produkcí první ligy jen těžko poměřovat.
No, abych tu dlouho nefilozofoval; myslím, že pro obě kapely, a hlavně pak pro ústřední mozek obou projektů, přišel čas se definitivně rozhodnout, jestli je tento split první krok na cestě do blackové první ligy, nebo jenom deskou vydanou pro vlastní zábavu. Já bych se moc přimlouval za první variantu, protože potenciál je u obou projektů více než slyšitelný, proto dávám nějaký ten bodík navíc - jako výraz podpory a pobídky rozvíjet se dál. Směr mají obě kapely určitě správný.
