Po sérii tři dem se tato nadějná ruská kapela konečně dočkala a dostalo se jí zadostiučinění v podobě regulérního alba. Kdo vysloví v pohodě a bez dívání zároveň jméno kapely společně s názvem jejich debutu, ten nic nevyhraje, ale budu si ho vážit. WDISS jsem si vybral nejen pro její nadějnost a kuráž, ale také proto, že v ní lze vystopovat jisté odlišnosti, i když po doomové stránce zní hodně standardně. Opěvovat divokou sibiřskou přírodu, nelehký život v ní, hojně zapíjený alkoholem, mě prostě lákal a chtěl jsem si tuhle zkušenost alespoň díky této kapele prožít. WDISS sází na docela syrovou formu doom/deathu, sem tam podpořenou atmosférickým tikem, klavírem či jinou dramatičností, ale v podstatě neobjevují zhola nic. Jen dávají na odiv svůj pohled na tento žánr. Cover s vodkou a krajíčkem chleba dává tušit mnohé. Žití na samotě u lesa, kde je k sousedovi nekonečně daleko a člověka tak sžírá nejen chlast, ale hlavně pochybnosti o své vlastní důležitosti. Oddání se moci matky přírody lze brát jako to nejtěsnější spojení, což na druhou stranu přináší naprostou svobodu a nezávislost a s vlastním užíráním se pak ostře kontrastuje. Po hudební stránce WDISS už nemají tolik co říci. Jde v podstatě jen o to, jak se svým dílem tradice naloží, jakým způsobem si s ním vyhrají a kolik talentu mu propůjčí. Tradice doom/deathu je daná, míchat v ní jiné ingredience se vyplácí jen zkušenějším a to tohoto rozměru ještě tato ruská banda zkrátka nedorostla.
Album ''Вitterness of the Years that are Lost'' na mě působí přesně tak, jak jsem od něj očekával. Nadějně co do nápadů a schopnosti vše uhrát a nulově co do originality či vlastní invence. Na tu je ještě brzy. Drsná krajina, drsná hudba. Doom metal WDISS je poměrně nesmlouvavý, přímý a bez zbytečných kudrlin. Poselství je jasné, poukázat na bol a nelehkost bytí ve společnosti tajících zbytků sněhu v nehostinné zemi. Osamělost, kterou bych rád z alba zachytil, abych si mohl uvědomit, že to tak vše doopravdy je a kapela mě netahá za nos, je zachycena tak napůl. Respektive celou dobu při poslechu ''Вitterness of the Years that are Lost'' přesně vím, co od něj čekat, ale jen místy se toho opravdu dočkám. Tak výmluvné a silné tohle album není. Ke cti kapele je možno přičíst zjevnou soustředěnost, nepřetahují ani co do délky alba a neotravují s nějakými extrémními triky, které by stejně nedopadly dobře. WDISS si jednoduše hrají to své a musím zmínit, že sympaticky a se sveřepým zaujetím. Více argumentů pro a proti nebude nutné použít, věc se má tak, že nejlepší bude přesvědčit se každý sám, kolik prostoru si kapela v jeho soukromém času zaslouží.
O zmaru a chlastání sice kapela zpívá, ale tvorbu jejich alba provázela cílevědomá střízlivost. Z WDISS čiší skromnost, stejně jako z kraje, kterým jsou spoutáni. Sibiřský doom metal je zatím v plenkách, potřeboval by trochu popohnat a snad toho budeme příště také svědky. Zatím lehký nadprůměr, ale spíš za nebojácnost a chuť se vydat ze všech sil.
