1. Zdravím do Řecka. Když tak porovnávám „Temples of Torment“ a „Morbid Blood“, přijde mi, že jste za ty čtyři roky muzikantky hodně dospěli; hlavně v tom smyslu, že vaše hudba na mě působí mnohem uceleněji. Je na tom něco pravdy? Cítíte se nyní sebejistější v tom, co děláte?

„Morbid Blood“ odráží naše návratné choutky. Víc jsme si s tím vyhráli a dobrali se výsledku celistvého alba, které absorbovalo všechny naše libůstky kořenící v black metalu a ryzím trashi. „Temples of Torment“ bylo přece jen black metalově přímočařejší, dalo by se říct, že následovalo ten klasický skandinávský trend. Od tohoto bodu jsme se obkroužili jakousi osu black/thrash/speed metalu s vlivy 80. let, doslova jedna vlna za druhou. Co se ale nezměnilo vůbec, je naše filozofie skladeb – riff za riffem.

2. Nutno ale podotknout, že i co se týče produkce, je nové album úplně jinde. Dali jste si nyní ve studiu s producentem více práce, nebo jste snad pracovali sami bez producenta někde ve vašem soukromém zařízení a album si vypiplali k vlastní dokonalosti?

Celou desku jsme nahrávali živě, pak to dali do kupy a mastering probíhal až ve studiu. Naším cílem bylo zachytit sílu okamžiku a přenést všechny duníci vibrace black/thrashe tak, jak vyniknou jen naživo. Všechny nové vály jsme nahrávali přes rok, z toho několikrát živě, takže každý song jsme měli několikrát a mohli ho tak na desku předat s jeho osobním kouzlem. Čeho si ceníme nejvíc, je jakýsi přirozený výběr, lidská projekce s technikou coby pomocnou berličkou až na posledním místě. „Morbid Blood“ je výsledkem reálné smršti, ne vyumělkovanou technickou nádherou, která umazává všechny přirozené vyhrávky a chyby. Lidský faktor je to, co činí tuhle desku něčím opravdovým. Fakt opovrhuju snahou o „dokonalost“. To, co dělá starší kapely opravdovými mistry, je to, že to prostě musely nahrát dobře (však vzpomeňte na analog) – neměly po ruce žádné kouzelné mašinky, které by z nich udělaly stroje na dokonalý zvuk. Nesnáším, když je deska některé kapely fakt smrtící a na živo je to slabý odvar, protože to prostě neumí zahrát, to je jen a pouze podvod. Nechápu, proč jsou některé přehmaty považovány za průšvih, pro mě to má právě to kouzlo. Pokud mám jmenovat pár kapel, které nehledí na technickou dokonalost, a přesto je jejich tvorba hudebně rozsekávající, tak si dovolím vypíchnout Sacrofago, Bathory, určitě Venom a dřívější tvorbu Slayer.

3. „Morbid Blood“ je dle mě mnohem údernějším albem než „Temples of Torment“. Není na něm snad vteřinka, která by dala posluchači odpočinout od nekompromisní palby. Naštěstí má vše svůj smysl a řád. Velmi příjemný je taky počet vyhrávek, které dávají albu velkou energii. Co pro vás bylo během tvoření novinky největší inspiraci a s jakým záměrem materiál vznikal?

Majoritní inspirace pochází z nezvrácené ideologie původní scenérie a opravdového hřmotu black metalu. Každá kapela si drží svoji pozici a názor na své nahrávky, u nás je to zachování animálního primitivismu, který svět dlouho postrádal. Jak říkám, je patetické sledovat, jak se drtivá většina kapel snaží zachovat masku bezchybného zvuku a zároveň si hrát na miláčky posluchačů a médií. V této době je věru složité udržet postoj naprosto čistého metalu, dokud se nevnoříme do nějakého toho undergroundu, který zůstává oázou pro puristy. Nehledě na to, jak je celý svět zahlcený snahou být co nejvíce inovativní tak, že většina z nich zapomíná, co je skutečná hudba. Náš záměr byl stvořit ódu nekončícího masakru na různé variace a to tak, aby náš podpis zůstal zachován.


4. Tvořili jste album celé 4 roky, nebo jste měli tvůrčí pauzu a materiál jste složili a zaznamenali v krátkém čase?

Dát do kupy album netrvalo zas tak dlouho, na přednahrávce jsme dělali asi rok. Nějaký čas zhltly vyhrávky pro „Temples of Torment“, dokud se finální kruh neuzavřel. Dva týdny jsme věnovali koncertům v Evropě se Setherial a Corpus Christii, pak následovalo letní turné s Krisiun a Rotting Christ ve Španělsku, Portugalsku a Německu, taky nějaké festivaly jako Festung Open Air, Dark Essence Fest v Bergenu a nějaké jednorázovky. Jak jsem zmínil předtím, „Morbid Blood“ jsme si vytvářeli sami, takže nás v celkovém procesu nikdo nehonil. Navíc jsme chtěli vydat další nahrávku a tyhle věci vždycky nějaký čas sežerou. Cyklus jsme zakončili v US Hell’s Headbangers Records, který byl prvořadou prioritou. Když připočtu pár tvůrčích pauziček a narvaný rozvrh labelu, vychází to tak, že byl prostě potřeba určitý čas k tomu, aby „Morbid Blood“ uzrálo. CD je venku od konce března, LP spatří světlo světa v květnu tohoto roku.

5. V oficiální sestavě jste vedeni pouze tři a bicí obstarává sezónní hráč. Proč je tomu tak? Staral se o bicí právě Maelstrom? Jak toto řešíte při živých vystoupeních a proč ho nepřijmete jako stálého člena? Jako celek totiž dle mého soudu šlapete neuvěřitelně!

V RAVENCULT není žádný sezónní hráč, jsme to my čtyři a jsme právoplatnými členy na plný úvazek.

6. Co je hlavním tématem „Morbid Blood“? Budu daleko od pravdy, když řeknu, že celým albem prostupuje smrt a jakási vnitřní nemoc? Má album nějakou koncepční myšlenku či podstatu?

Album nemá žádný pevně daný koncept, ale v „Morbid Blood“ pokračuje trojjediná aura negativismu, nihilismu a popření, což jsou vůdčí tahouni mentality naší kapely. Většina textů má osobní nebo metaforický podtext. Když tvoříš hrubou a syrovou hudbu, nemůžeš čekat, že texty budou někde mimo hranice obvyklé temnoty.

7. Když se tak dívám na cover alba, novou fotografii, jinak zabarvené logo, trochu to ve mně evokuje Watain, Nifelheim a podobné kapely. Dá se říci, že i vy v RAVENCULT jste bezmezně oddáni černému kovu v jeho nejryzejší podobě? Dokonce to na mě působí tak, že jste mnohem black metalovější kapelou, než kdy předtím… Nevím, jestli chápeš, jak to přesně myslím. Je toto v dnešní době ještě možné? V době, kdy se na black metal jen fluše, háže špína a kapely vykrádají samy sebe?

Je pochopitelné, že se postupem času kapely zaměřují na špičku ledovce, i když ikonografie je vlastně jen přídavkem k hudebnímu kontextu. Nicméně považuji za důležité jaksi ospravedlnit identitu RAVENCULT. S chirurgickou opatrností vybíráme designy a vizuální prezentaci tak, aby korespondovala s naším posláním a charakterem. Podle mě není forma originality zas tak podstatná, z hromady si vyhrabu přesně to, co lahodí mým uším a duši, nehledě na to, abych se vrtal v tom, jak jsou si ty kapely podobné. Všechno je to vlastně o přístupu. Jedna věc je vykrádání riffů, druhá věc je vliv další kapely a inspirace, a ta na rozdíl od prvního případu není chorobná.

8. „Morbid Blood“ se mi jeví jako pocta staré black metalové škole. Kapelám, které hrály tuto hudbu jako jedni z prvních a vycházeli z thrashe atd. Mám v tomto směru pravdu? Snažíte se držet jakýsi „odkaz staré doby“ stále naživu, aby nezanikl? Jste lidmi, kteří mají právě takovou hudbu nejradši, a proto se jí věnují i ve své kapele?

V určitém slova smyslu s tím souhlasím, oslavovat morbidnost starého zvuku black metalu je naším ctěným posláním. Je to tak, že cítíme nutnost utišit hlad po chmurných vyhrávkách a dát najevo veškerou negativitu. Důvody jsou samozřejmě osobního charakteru, a jestli je takovým cítěním druhá strana zainteresována, tím líp. Dalo by se říct, že ve zkratce dýcháme a žijeme pro mocný zvuk opravdového black/thrash/speed/death/heavy/doom metalu a RAVE NCULT je jakousi jeho poctou.


9. Vsázíte hodně na údernější skladby v krátké stopáži. Cítíte se na tomto poli nejlépe, nebo z vás prostě skladby takto „lezou“? Myslíte, že je lepší mít skladbu, která je po celou hrací dobu plná energie a nestačí nudit, než se snažit tvořit epické kousky, které se někdy ztratí ve své nevýraznosti? Nepřemýšleli jste někdy o nějaké výrazněji delší skladbě?

Tohle zcela přirozeně vychází z toho, že jsme zvyklí šlapat v neměnném módu. Preferujeme kratší, a o to ničivější skladby, logicky vzato jsme přece žijící kapelou a rychlost pracuje pro nás. Nikdy se neplahočíme s něčím, s čím bychom se styděli vylézt na světlo, a ani si nemyslím, že bychom někdy do budoucna měli potřebu se vytasit s impozantně dlouhým songem.

10. Osobně jsem nedělal moc rozhovorů s kapelami z Řecka. Dokážete nějak říci, jak je black metal chápán ve vaší zemi? Jsou kapely hlásící se k black metalu nějak ceněny, nebo je Řecko prolezlé líbivými interprety a dobré black metalové kapely i oddaní fanoušci jsou spíše vzácností?

Je to asi víceméně srovnatelné s každou jinou scénou – jsou tu skvělé kapely a jim odpovídající fanoušci, ale většina stojí proti. Tepe tu jádro zaangažovaných lidí, ale většina metalových fanoušků stojí na straně komerce. Ale jasně, díky staré metalové scéně, na kterou patří Varathron, Rotting Christ, Necromantia, Zemial a další, máme celkem úrodné pole k osetí. V posledních letech došlo k obrození undergroundu a místním kapelám se dostává čím dál většího uznání od seznalých maniaků zpoza hranic. Myslím, že příliv nové krve, který se datuje od roku 2000, prokázal schopnost vydat parádní nahrávky a dema, zmíním například Goatvomit, Dead Congregation, Omega, The One, Macabre Omen.. Nicméně pořád platí nepsaný zákon, že dokud si nevybudeš respekt za humny, doma jej nezískáš.

11. To je z mé strany asi vše. Díky za čas, který jste věnovali odpovědím a ať má „Morbid Blood“ úspěch u těch lidí, u kterých by úspěch mít mělo…

Díky za slova podpory, přijměte naše hrdé zdravice živoucí historii české scény, kapele Root a BigBossovi – ať žije návrat prvotního zvuku!