Uplynuly dva roky od vydání úspěšného alba „Forgive Us Our Trespasses“ a na svět přichází nové dílo ambiciózního „post-metalového“ New Yorského spolku A STORM OF LIGHT, nesoucí obsáhlý název „As the Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade“. Opět se na něm podílela řada významných hostů – kromě doprovodných vokálů v podání Jarboe a Nerissy Campbell zde figurují také jména jako Kim Thayil (Soundgarden), Kris Force (Amber Asylum), Matthias Bossi a Carla Kihlstedt (oba členové Sleepytime Gorilla Museum, The Book of Knots). Že nám ani tentokrát nenabízí žádné konejšivé vyhlídky na lepší zítřky je patrné již z artworku alba, který i přes převažující méně výraznou rozostřující šeď neztrácí na sugestivitě a neodbytné znepokojivosti. Nikterak překvapivě máme co do činění s alarmujícím vylíčením nadcházející či již probíhající zkázy lidstva jeho vlastní vinou. Oproti minulému dílu zde však apokalypsa nabírá dramatičtější spád s hořkou příchutí ironického poukazování na nenapravitelné destruktivní sklony člověka. Výpravné, propracované aranže a mohutnost obkličující stěny zvuku se místy přibližují více směrem k Neurosis, stále však v rámci osobitého stylu ASOL. Toho dosahují nejen díky výraznému vokálu Joshe Grahama a svébytné struktuře posilněné výkony hostujících umělců. Jejich charakteristiku podtrhuje neopakovatelná atmosféra neklidu a neodvratné hrozby, která se neskrývá kdesi v temných kobkách půlnočního hřbitova, ale číhá v nás samotných.
Jednu z ústředních rolí hrají Grahamovy vokály, které se stále drží spíše čistého melodického projevu, v expresivnějších polohách však nabývá mírně zastřeného zkreslujícího rázu. Kromě jeho sytého hlasu do popředí vystupují nepřeslechnutelné kytary. Jejich masivní zvuk skvěle spoluvytváří monumentální dílo zkázy. Stejně tak jako vývoj jednotlivých motivů a postupné vrstvení ploch, což není v jejich případě novinkou. Tklivé melancholické tóny, výpravné nápěvy, rockové postupy, doomová pohrouženost, svižné metalové tempo a sludgeově zatíženou naléhavost – to vše v sobě jedinečným způsobem spojují v jeden pulzující organický celek. Ani po opakovaném poslechu z desky nevyšumí podmanivá energie a přesvědčivost, s jakou byla skládána.
Jako kouzlo nechtěného působí svým způsobem drsnější vyznění alba. Skladby jakoby získaly poněkud hrubší výraz patrný i v úsecích klidnějšího tempa. Zda je tohoto efektu dosaženo dravějším vokálem, valivým nabasovaným zvukem či celkovou úderností užitých motivů, nelze nijak snadno dešifrovat. Výsledek je však nepochybně úctyhodným pokračováním předchozího počinu kapely nabízející srovnatelně kvalitní poslech. Drobný posun v kompozici není nijak na škodu, naopak odráží tvořivý potenciál kapely a snahu vyhnout se tolik lákavému vykrádání vlastních dříve použitých „osvědčených“ nápadů. Doufejme, že si takový přístup a tvůrčí elán zachovají i v dalších letech. Zatím to ale vypadá, že můžeme očekávat další zdařilý kousek, neboť se ani v tomto případě - po značném úspěchu předešlé nahrávky - kapela nijak obsahově nevyčerpala.
