Už je to pár let, co se z německého Karlsruhe ozýval agonický křik pohanské bandy AASKEREIA. Ani jsem nedoufal, že po výtečné nahrávce „Mit Raben und Wölfen“ a krátkém EP „Zwischen den Welten..“ se kapela ještě k něčemu rozhoupe. Avšak mýlil jsem se a rok 2011 je ve znamení alba nazvaného „Dort, wo das alte Böse ruht“. Nastražte tedy uši a připravte se na pořádnou porci černého kovu z temných a chladných lesů země německé. První znatelné rozdíly mezi aktuálním počinem a debutovou nahrávkou zachytíte již při prvním puštění. Nejvýraznější změnou je krom velmi čistého zvuku i hrací doba desky, která se s devíti skladbami dostává téměř k necelé hodině. Tracklist však hodně natahují hlavně dvě poslední skladby, které mu přidávají 20 minut. Vrátím se však ke zvuku, který oproti předchozím nahrávkám nabral na síle a hutnosti. Produkce je daleko profesionálnější a společně s kompozicemi dává desce mnohem ucelenější feeling. Stále zůstává hodně vytažená baskytara, která tvoří valnou většinu melodických linek. Oproti předešlým nahrávkám však zaznamenáte okamžitě rozdíl v kytarových linkách, které jakoby přitvrdily. Skutečně se mi zdá, že AASKEREIA už netvoří tak roztrhané skladby, ale více se soustředí na celkové vyznění desky. „Dort, wo das alte Böse ruht“ zní daleko komplexněji a předpokládám, že tvůrci novince vdechli i nějakou koncepční myšlenku. O tom vám však moc neřeknu, protože německy neumím. Ale aspoň vám vše nevykecám a můžete si na to dojít sami.
Když se opět vrátím k předchozím dvěma materiálům, určitě mi dají fanoušci kapely za pravdu, že bude mít nová nahrávka co dělat, aby je překonala. Je to nesnadná úloha, protože nejen pro mne bude asi „Mit Raben und Wölfen“ nepřekonatelné. Novinka sice obsahuje vše, na co jsme zvyklí. Počínaje typickým Grimovým vokálem, přes baskytarové melodie až po silnou atmosféru, která vychází z jednotlivých elementů. Dovolím si tvrdit, že styl, který AASKEREIA hraje, je jedinečný a velmi lehce rozpoznatelný. Tento punc jedinečnosti naštěstí ani letos neztratili. Grim opět trápí svůj hlasový rozsah, takže se dočkáme nejen typického běsnícího křiku, temných nesrozumitelných growlů a čistých pohanských poloh. Vokální linky vás krásně a variabilně provázejí příběhem desky i jednotlivými skladbami. Dočkáte se čistě instrumentálního intermezza, rychlých a zběsilých pasáží, ale i pomalých nástupů, které gradují do takových pasáží, že jen kroutíte hlavou a říkáte si, jak se jim to zase mohlo sakra povést, že to zní tak skvěle. Osobně považuji za nejpovedenější titulní skladbu, která vás natolik pohltí, že možná i zapomenete, že nějaké „Mit Raben und Wölfen“ bylo. AASKEREIA se již nepouští do neplánovaných úletů a pasáží, které nějak nezapadají do celku. Hudebně vyzráli, a tak můžete po celou hrací dobu sledovat, jak se vše vyvíjí. Album je však stále nepředvídatelné a i po mnoha jeho otočeních budete pořád nacházet něco nového. Opět mě dostává, jak efektivně a pestře se dá tvořit muzika pouze s pomocí strunných nástrojů. Když ke dvěma klasickým kytarám přidáte výrazně vytaženou baskytaru a navíc i akustickou kytaru, dočkáte se velmi hlubokých a malebných pasáží. V tomhle má AASKEREIA tu největší sílu.
Je pravdou, že z počátku jsem z „Dort, wo das alte Böse ruht“ nebyl nijak zvlášť odvařený. Postupem času jsem do ní však začal pronikat a odhalovat její skryté krásy. AASKEREIA v roce 2011 opravdu neztratila nic, co by jí mělo být vytýkáno. Podařilo se jim nahrát velice kvalitní desku, která i v posledních minutách neztrácí na zajímavosti. Album je opět prostoupeno emocemi i náladami tvůrců a vše je vám naservírováno pod nos na stříbrném podnose. „Dort, wo das alte Böse ruht“ sice nedosáhne slávy a ocenění, kterého se dočkalo „Mit Raben und Wölfen“, ale i tak se nemá AASKEREIA za o stydět. Sedmiletá pauza jim neubrala vůbec nic na umu.
