Na Belgické CULT OF ERINYES jsem narazil úplnou náhodou kdysi na myspace a ukázky z jejich tehdy připravovaného EP „Golgotha“ mě velice příjemně překvapily svou kvalitou a zvláštní atmosférou. Ale prvně si kapelu představme. Jádro Kultu sestává ze tří členů. Strunné nástroje, společně s klávesami, obsluhuje mozek kapely Corvus, rytmickou složku hudby obstarává Baal a texty interpretuje Mastema. Po debutovém EP trojice nelenila a brzy společně stvořila dlouhohrající album pojmenované „A Place to Call My Unknown“ a já se vám nyní pokusím vysvětlit, proč byste dle mého názoru neměli CULT OF ERINYES přehlédnout. Hudbu „Kultu Erínye“ bychom mohli popsat jako atmosférický black metal, ze kterého cítím odkaz kapel jako Behexen či Ondskapt – melodie se kroutí jako hadi a jsou doslova hypnotizující, v některých agresivnějších částech si vzpomenu dokonce i na francouzské Antaeus. Ale i přes tyto paralely je atmosféra CULT OF ERINYES podstatně jiná. Dovolím si užít ještě jednoho přirovnání - a to k Darkspace. Ne, Ďábel ani vesmír nejsou tématem, kterýmž se kapela zabývá. Náplní textů jsme my, lidé, ve vší naší odcizenosti vůči světu. Všechen ten chlad a apatie, kterého jsme schopni, jsou dle mého názoru z atmosféry desky jasně cítit. Toto duševní prázdno je vlastně velice podobné prázdnotě kosmu, kterou Darkspace ve své hudbě mistrně představují. A krom toho, všechny zmíněné kapely mají společnou ještě jednu věc - tou je určitý „negativní majestát“. Snad pochopíte, co mám na mysli. Musím ale také dodat, že CULT OF ERINYES nehrají v žádném případě přes kopírák. Smíchávají prvky, které se vyplatily dřívějším kapelám v něco relativně svojského.
Zvuku nechybí mnoho k dokonalosti, ale přece jen... Zvuková stěna kytar umí být patřičně masivní a žádný detail se před vaší pozorností skrývat nebude, ale i tak mi občas přijde, že některé kytarové linky jsou až příliš „na povrchu“ a zní pak zbytečně nadužívané, ale to je jen můj osobní dojem. Docela škoda je zvuku bicích. Když do toho bubeník bouchne, jde to slyšet, ale v těch nejrychlejších tempech nestačí bicí ostatním nástrojům tak, jak by asi měly. Ale jinak si nemohu stěžovat. Rytmika je precizní i variabilní a to samé mohu s radostí říct i o vokálech. Ještě mi vadí, že úvodní a závěrečná skladba poněkud postrádají sílu prostředku alba.
Tato recenze se mi nepsala snadno. „A Place to Call My Unknown“ ve mně vyvolává mnoho myšlenek a pocitů, které se mi těžko rozumně popisují. Já doufám, že se mi vás podařilo nějak zaujmout. Jak vám album sedne, záleží už jen na vás a samotné hudbě. Ta sice občas drhne, ale jsem si jistý, že jako celek na vás „A Place to Call My Unknown“ udělá dobrý dojem! Sledovat další kroky CULT OF ERINYES je tedy naprostá nutnost.
K recenzi poskytl: Les Acteurs De l’Ombre
