Kéž by se všechny rozhovory dělaly tak spontánně a jednoduše jako tento. Již před vydáním debutového EP "Golgotha" bylo domluveno, že se na Mortemu objeví rozhovor s CULT OF ERINYES. Leader kapely Corvus byl vždy velice vstřícný, ale nejen jeho otevřenost stála za tvorbou otázek. Je to hlavně hudba CULT OF ERINYES, jež mne zaujala a díky které jsem byl schopen zplodit dobré otázky. Výsledek vidíte sami, Mastema a Corvus se do svých odpovědí pustili s vervou a já doufám, že vás rozhovor, společně s recenzí, přinutí si "A Place to Call My Unknown" poslechnout.

1. Zdravím. Jelikož jsou CULT OF ERINYES stále relativně neznámí, této otázce se nevyhneme. Mohl bys tedy našim čtenářům v krátkosti kapelu představit? Historii, členy atd.

Corvus: Čau Dalihrobe,
do CULT OF ERINYES jsme se pustili na počátku roku 2010, i když ještě rok předtím jsem začal s tvorbou své ambientní hudby. Skladby „Anima“ (Golgotha) a „Permafrost“ (A Place to Call My Unknown) pocházejí ještě z té doby. A náš příběh se má takto: Baal, Mastema a já jsme hrávali v death metalové kapele Psalm. Mohli jsme pod tímto názvem pokračovat, ale to by byl nesmysl, neboť v mých očích je CULT OF ERINYES něčím víc než kapelou. Hudba je jen příznakem něčeho hlubšího.

2. Kult Erínie – jaký je význam Erínií ve vaší kapele? Vím, že se jedná o fúrie – ženské bytosti/božstvo z Řecké mytologie. Proč jste si zvolili tento název?

Corvus: Erínie jsou velice silné postavy Řecké mytologie. Líbí se mi fakt, že jsou lidmi obávané, zatímco bohové je „tolerují“. Tento zparchantělý status je něco, co mi skvěle vyhovuje. Tyto bohyně pomsty trestaly přímo hříšníky, což v naší moderní společnosti už nenajdeš. Lidská důvěra a smířlivost, toto nás jednou dovede ke zkáze.

3. Hádám, že se shodneme, řeknu-li, že EP Golgotha bylo prohlášení, co jsou CULT OF ERINYES zač. EP a dlouhohrající deska se od sebe příliš neliší, snad jen, že EP-čko je trochu agresivnější a má hutnější zvuk. Mám ale pocit, že jste skladby pro EP a album skládali ve stejnou dobu a pak jen vybrali tři skladby, abyste scénu připravili na svůj příchod. Mám pravdu?

Mastema: Čteš mi myšlenky, musím přiznat, že jsi na mě udělal dojem. Ano, obě vydání byla napsána ve stejnou dobu. Je pravda, že EP „Golgotha“ by mělo být vnímáno jako prohlášení, manifest. Chtěli jsme definovat svůj zvuk a cítili jsme, že tak musíme učinit nahrávkou. Ale nevybrali jsme pro EP jen tři náhodné skladby. Logicky jsme nahráli ty tři, které byly napsány jako první. Skladby pro album jsme napsali ve stejném „rytmu“, ale rozhodně až po těch, které vyšly na „Golgotha“. Díky EP jsme si byli jistější a věděli jsme, kam přesně bychom měli směřovat. Co se týče zvuku, ten je skutečně syrovější a agresivnější. EP bylo nahráno rychle a chtěli jsme něco precizního, ale zároveň organického. Na dlouhohrajícím albu jsme na zvuku trochu více zapracovali, ale myslím, že se nám jeho organičnost podařila udržet.

Corvus: Mastema se mýlí. „The Glowing Embers“ jsem napsal pro album, avšak je to silná skladba a tudíž perfektně představí kapelu publiku, z toho důvodu jsem ji umístil na EP. Ale ano, skládací proces obou vydání probíhal ve stejnou dobu (prosinec 2009 – duben 2010, pokud se nepletu).

4. „Golgotha“ rozhodně splnilo svůj účel. Máte nahrávací smlouvu, fanoušci a média vám začínají věnovat svou pozornost. Řekl bych, že jste s výsledkem věcí dost spokojení, hm?

Mastema: Musel jsi to už slyšet tisíckrát, ale všechna ta pozornost je pouze a jen bonus. Děláme vše pro sebe, protože cítíme potřebu vyjádřit muziku, která s námi zmítá. Nepochop mě zle, dobré recenze máme rádi, ale není to náš hlavní cíl. Ale pokud nám to pomůže uskutečnit nadcházející plány, tak skvěle. Nechceme se stát nějakou undergroundovou, „true“ black metalovou sebrankou. Pozornost a publicita jsou fajn, dokud nenakazí tvůrčí proces.

5. Přemístěme se k vaší dlouhohrající desce „A Place to Call my Unknown“. Které kapely vás při skládání ovlivnily? Mám pocit, že máte ve velké oblibě spolky jako Darkspace, Behexen, Blut aus Nord. A také ve vaší muzice cítím špetku death metalu ve stylu Immolation…

Corvus:Máš pravdu, zvlášť ohledně Darkspace a Blut Aus Nord. Bylo by skvělé nahrát album o jedné skladbě, rozdělené do několika kapitol, jako to udělali Blut aus Nord, avšak necítím se na to hudebně připravený. Ale je to něco, nad čím do budoucna uvažuji. Co se týče Immolation, nevím, zda na nás mají vliv, ale tuto kapelu hluboce respektuji, mají něco jako „úplný“ zvuk, který není pouze o tom zapojit kabely, nahrát, smíchat, zmasterovat a mít hotové album. Stvořit zvuk je důležité, a to, že spousta dnešních kapel má ten samý „velký“ zvuk, je smutné.


6. Atmosféra „A Place to Call my Unknown“ balancuje mezi depresivní mizérií a krásou. Jaké emoce jste chtěli vyjádřit? Hudba také dobře koresponduje s texty (o nich později), takže mě i zajímá, co bylo napsáno dříve - hudba nebo texty?

Mastema: Hudba byla ve většině případů první, ale trochu jsme s tvůrčím procesem experimentovali. Možná to vyzní jako odfláknutá odpověď, ale opravdu si myslím, že je něco špatně, když lze za určitými pocity a emocemi vycítit něčí vůli. Můžu zaručit, že za nahráváním nestál žádný generální plán. Neměli jsme jej ani co se týče emocí, ale také energie či dokonce struktury. Skladby představují to, co jsme, takto vylezly na svět a nikdo z nás nedovede vysvětlit, proč. Nebudu lhát a řeknu ti, že skladby zůstaly nedotčeny. Samozřejmě, o něčem jsme diskutovali a proběhly nějaké aranže. Ale každé naše rozhodnutí bylo řízeno instinktem, všechno, co na desce uslyšíš, se nám zdálo přirozené či samozřejmé. Jsem rád, že jsi v hudbě vycítil silné emoce, to je skutečný kompliment a dle mého názoru, také největší úspěch hudby. Ale emoce, které jsi vyjmenoval, se asi liší od toho, jak bychom je pojmenovali my. To je právě to krásné: každý získá jiný dojem. A některým lidem to také nedojde. Já s tím problém nemám. Abychom od mého malého „idealistického“ projevu odbočili. Myslím, že máš pravdu, když tvrdíš, že z „A Place to my Unknown“ cítíš pozitivní a negativní emoce. Nemáme rádi jednoznačné pocity. Ty totiž vůbec nezobrazují, kdo jsme. Naše vize je v základu pesimistická, ale dokud existuje silná vůle, existuje i naděje. A to v žádném případě idealistické není. Pouze silní budou žít svůj život naplno. A budou muset proplavat mořem sraček, aby se tam dostali, to je jasné. Naše hudba zobrazuje tento věčný boj.

7. Předtím než se ponoříme do textů, podívejme se ještě na jednu zajímavost, a tou je symbol trojúhelníku. Ten má tři strany, v kapele jsou tři členové, EP mělo tři skladby, album má skladeb třikrát tři, takže jaký význam trojúhelníku v konceptu kapely? Jste snad jakási „nesvatá trojice“? :)

Corvus: Být nesvatými by určitým způsobem znamenalo stát se součástí dualistické vize světa, kterou se nám několik hodných myslitelů snaží vnutit, takže ne, nejsme nesvatí. ;) Jsme trojice, kde každý má co specifického nabídnout - a to se mi líbí. Během skládání a nahrávání neřešíme sračky, každý má svou jasnou roli, což to je důvod, proč jsme nahráli EP a album během několika měsíců. S plnohodnotnou sestavou (kytara-kytara-basa-vokál-bicí) bychom seděli, diskutovali - a to BEZDŮVODNĚ. V Kultu místo pro diskuzi je, ale není ji potřeba a tahle drobnost dělá rozdíl.

8. Musím přiznat, že texty na albu mě zaujaly stejně jako hudba. Což je skvělé, neboť většina metalových textů stojí za houby (čest výjimkám). Texty se zdají být něčím jako“sociální kritikou“ – poukazujíc na odcizení lidstva a jeho „kastraci“. Řekl bych, že jste moderní civilizací docela znechucení, ale text poslední skladby ukazuje trochu naděje. Rozveďte trochu obsah textů.

Mastema: Jsem rád, že jsi přesně pochopil to, co jsem texty vyjádřil. Deska má několik témat, není to konceptuální album, a tak se dá těžce shrnout. Ale s odstupem jsem si všiml, že mezi několika skladbami existují vazby. Dějiny jsou mou vášní, takže několik textů je založeno na historických událostech. Ale nechtěl jsem z nich mít obyčejné „příběhy“, takže jsem historické události ponechal pouze jako odrazový můstek, možná dokonce jako výmluvu, abych vytvořil něco osobnějšího. Odcizení lidstva a intelektuální kastrace jsou dvě hlavní témata desky, máš úplnou pravdu. Rozhodně jsem znechucený moderní společností, ale kdo ve skutečnosti není? Pokud nejsi úplně vypatlaný, nemůžeš to cítit jinak. Ale chtěl jsem zajít dále, než abych na dnešní společnost jen plival. Koneckonců to může každý a já nejsem nějakej blbej pankáč nebo tak něco. Lidé jsou zhnuseni společností a dokonce svými vlastními životy, ale neustále žijí stejně. Neustále se krmí těmi stejnými sračkami, znovu a znovu, nemyslí, dokud jim někdo myšlenku do mysli nenarve. Pohrdám jimi, ano, a pohrdám také takzvanými „rebely“, kteří jsou ještě povrchnější, neboť netuší, za co vlastně „bojují“ a oni paradoxně také krmí systém. To, co bráním, je prostě vlastní myšlení. Vzít si určitý kritický odstup a posuzovat věci svými vlastními hodnotami. Proto je v mých textech troška naděje. Nejsem revolucionář ani idealista, vím, že nejsem zcela svobodný. Nikdo není. Ale možná jsem jen trochu svobodnější než většina lidí. Nechci svými texty nudit, a tak píšu také o fikci, jak jsem to udělal ve dvou skladbách.

9. “La conscience n'est dans le chaos du monde qu'une petite lumiére, precieuse mais fragible”. Citát ze zadní strany bookletu. Co to znamená a odkud pochází?

Mastema: Znamená to: „Svědomí je ve zmatku světa pouze malým světýlkem, cenným, avšak křehkým.“ Autorem je francouzský spisovatel Louis-Ferdinand Céline. Nejenže jeho výtečný styl zapříčinil skutečnou revoluci v literatuře, ale byl také opravdovým vizionářem. Musel se vyrovnat se spoustou kritiky - a ať už si ji zasloužil nebo ne, to ponechám na uvážení každého. Ale byl to neobyčejný básník, dovedl přeměnit ty nejzvrhlejší, nejmizernější věci, kterých je lidstvo schopno, v něco ohromně nádherného. Jeho slova měnila hovna ve zlato. Vybral jsem tuto větu nejen proto, že Célineho velice respektuji, ale také protože velice dobře odráží naši nahrávku. Když se rozhlédnu, vidím hlavně chaos a temnotu a vidím ji ještě více, pokud se podívám do budoucnosti. Ale jako Céline se snažím na této gigantické hoře sraček najít nějakou naději a krásu.

10. Je zajímavé, že navzdory textům zaměřených na lidstvo, fotky v bookletu alba ukazují opuštěnou krajinu. Proč jste nepoužili třeba fotografie městské výstavby? Když čtu texty a poslouchám muziku, představím si spíše obrazy, které použili Blut aus Nord v bookletech alb „Thematic Emanations“ a „MoRT“.

Mastema: To je zajímavá otázka! Docela jsi mě s ní dostal, protože jsem nad tím nikdy neuvažoval. Máš pravdu, většina textů má „lidská“ témata. Myslím, že jsme vybrali přírodní fotografie (které jsem pořídil loni na Islandu), protože jsme jakoby rozpolcení mezi dvěma pocity. Lidstvo je tak inspirativní a bohaté… ale také jej z celého srdce nenávidíme! Chtěli jsme panenskou krajinu bez jakékoliv přítomnosti člověka, také jsme nechtěli použít žádné fotky kapely nebo něco takového. Krajina zobrazená v bookletu je náš úkryt, naše svatyně. Příroda nám umožňuje zapomenout na hrozné věci, za které je lidstvo odpovědné, zatímco nám připomíná naši nedůležitost. Ale kdo ví, městské obrazy mohou být použity v budoucnu. Moc mě to neoslovuje, ale mohlo by to odrážet určitá témata a pocity.


11. Co budoucnost CULT OF ERINYES? Máte už připraven nějaký nový materiál? Nebo máte už alespoň vizi, jak by Kult mohl v budoucnu znít?

Corvus: Zaprvé chystáme sestavu na živé hraní, abychom byli připraveni, když se naskytne dobrá příležitost. Na druhou stranu, začal jsem už psát další album a jsem si velice jistý, že bude znít mnohem intenzivněji než to, co jsme stvořili předtím. Zatímco spousta kapel se během let přibližuje k hlavnímu proudu (což nemusí být vždy na škodu), já mohu říci, že další album bude mít několik velice extrémních skladeb.

12. Máte již zamluveny nějaké koncerty? Jádro kapely tvoří tři lidé, takže hádám, že potřebujete ještě 2-3 lidi. Vím, že chystáte i video-projekci. Co nějaké kostýmy a kulisy? Koncert CULT OF ERINYES by mohl být docela rituální zážitek.

Corvus: Máme dva dobré přátele, kteří se ke CULT OF ERINYES přidají jako oficiální koncertní hráči. Plus ještě Dolmanseh, ten byl s námi při nahrávání „Golgotha“ a „A Place to Call My Unknown“, napsal text k jedné skladbě, nafotil promo fotografie a byl také zodpovědný za upoutávku, které byla před dvěma měsíci na internetu. Netřeba říkat, že Dolmanseh je pro nás velice důležitý a jsem si jistý, že pro koncerty vytvoří nepříjemnou a zvrácenou projekci.

13. Začíná být jasnější, že se jedna éra blíží ke konci. Jak si myslíte, že skončí? Srážkou kultur, selháním nějakých politických či finančních pilířů, přírodní katastrofou, nebo že se prostě povraždíme navzájem? Myslíš, že pro lidstvo stále existuje nějaká naděje?

Corvus: Naděje pro lidstvo? To se NIKDY nepoučí ze svých chyb. Dualismus, který najdeš v učebnicích dějepisu, doslova zničil jakoukoliv šanci pochopit, o čem lidstvo skutečně je. Z politiků se stali publicisté se slogany pro pitomce, což je zvlášť evidentní tady v Belgii. Nevidím důvod, proč bych v lidstvo měl věřit.

14. Na závěr… Děkuji za rozhovor a nové album, taktéž doufám, že CULT OF ERINYES uvidím naživo, než se vše propadne do horoucích pekel. Nyní máte šanci našim čtenářům a svým fanouškům sdělit jakoukoliv zprávu. Mějte se!

Mastema: Tvoje otázky byly vyzývavé, díky, že ses do hudby skutečně ponořil a je fajn vidět, že jsi pochopil vše, co jsme chtěli nahrávkou vyjádřit. Díky také všem lidem, kteří si nahrávku koupili nebo alespoň poslechli, ať už se jim hudba líbila nebo ne. Fanoušci nemusí být příliš netrpěliví, máme hromadu nápadů… Uvidíme se brzy.

Corvus: Tak to byl intenzivní rozhovor! Díky ti za čas, který jsi nad CULT OF ERINYES strávil a třeba se potkáme v pekle anebo ještě dříve!