Post metalová enkláva kapel libujících si v apokalypticky atmosférickém vyznění je všude kolem nás. Člověk ani nemůže stíhat vše zaznamenat, je třeba oddělovat zrno od plev a mnohdy jen znechuceně zívat. To je realita, kterou můžeme buď ignorovat nebo jí nějakým způsobem absolvovat a prodírat se jí. Věřím, že volba, která v tomto případě padla na norské mladíky SOLSTORM, bude tou správnou a propagující nadějnou kapelu. Skeptické přístupy k podobným souborům poslední dobou vystřídaly skutečně zajímavé pokusy a byl bych rád, aby tomu tak bylo i v tomto případě. I SOLSTORM vsadili na mohutné kytarové hradby, doom metalové tempo, množství ruchů, změn a celkovou negativnost. Vše je pak uděláno v tolik očekávaném moderním technickém balení, mohutně, bez zásadních vad.

Nic veselého z debutu rozhodně není cítit. Radovat se můžeme jindy, ne dnes ve společnosti SOLSTORM. Osobně v jejich materiálu vidím něco, co by se dalo nazvat norskou odpovědí na Cult of Luna. To je můj nejvýraznější pocit. Na druhou stranu - podobných odpovědí už tu bylo, pravda... Kapela se s tím ale pere, dýchá pro svou hudbu a není z ní cítit vypočítavost, ani bezduché plagiátorství. SOLSTORM jsou mnohdy odhodlanější jít do hlubších, doomějších kolbišť, více využívají elektroniky, i když její úloha není dominantní. Je zkrátka více ''rušivá''. Noiseová minulost pana Ognøye je bez debat cítit. V těch doomovějších skladbách pak vidím největší sílu kapely, viz ''Manhattan Mass'' nebo ''Exhumation''. Album skrývá i další kladné dojmy, ale v poměrně předvídatelném nastavení této hudby už jich tolik není.

V SOLSTORM vidím potenciál, skupinu lidí, která je zapálená pro řemeslo. Debutem se nesou stejně jako ty průměrnější i momenty euforické, věci očekávané i drobná překvapení. Na nějaká mrzutá zklamání není čas ani místo, těch se kapela naštěstí vyvarovala. Stejně tak se ale po celou dobu alba neubráním pocitu, že jsem čekal ještě nějakou nadstavbu, okamžik co by zlomil mé chápání pouze do plusových hodnot. Ten pocit nakonec nepřišel a já se tak budu muset omezit na hodnocení ve stylu přelévání - paráda/odvárek . SOLSTORM se snaží znít maximálně hlučně a táhle a přitom se nutit dát do toho svůj ksicht, jak se patří deformovaný pokřiveným vnímáním dnešních dní. Zabředlost do negativní špíny a užívání si v ní, potácení se od post-metalových hymen k těm doomovějším. Jednoznačně se na SOLSTORM dívám s čistou a pozitivní myslí, ale na druhou stranu zůstávám v klidu, protože jsem zkrátka zažil větší průvany.


Mluvit o nové síle do stále se opakujícího post-metalového klišé by bylo až příliš odvážné. Dopřejme však SOLSTORM dostatek času k tomu přesvědčit nás o své jedinečnosti. Zatím mají v rukou něco, co umí potěšit a místy uhranout, nedrží však trumfy, ani nediktují způsob hry. Jsou jen něčím, co (zatím) neškodně potěší, zaujme a volně se sveze dál...