Američtí doom metalisté SEIDR uznali za vhodné, že zrovna probíhající rok je tím pravým pro uzrání času a vydání plnohodnotné, tedy debutové nahrávky. Té předcházely pouze dvě dema a jedno EPko. ''For Winter Fire'' je proto nějaký ten pátek venku a pokusím se přiblížit, jakými silami disponuje, kudy se ubírá a odkud čerpá. Pokud bychom zůstali u posledního tématu, tak buďte přesvědčeni o tom, že vás čeká jakési protnutí evropského i zámořského doom metalu. Vlivy My Dying Bride, staré Anathemy či podobně prachem zanesených Katatonia je střídán motivy, na které jsme byli zvyklí u pozapomenutých Morgion nebo post metalových veteránů Neurosis. Ryze přírodní náladovost pak připomene i podobně zimním obdobím stižené Agalloch. Hudebně jsou ovšem SEIDR o poznání nekompromisnější, co do doom/deathové orientace. Obecně vzato, mimo silného naturálního odéru se na debutu dočkáme atmosférických pasáží evokujících vzdálený vesmír a navíc je tu také nezpochybnitelný vliv folklórních tradic, v tomto případě spíš těch evropských. Doom/death, jímž se SEIDR prezentují, je tak opatřen mnoha vlivy, není po většinu času schopen nudit ani prudit, ba co víc, drží se obstojné kvality, která bývá místy přetavena až do podoby silně nadstandardní. SEIDR se zkrátka drží a operují s tím, co je jim nejbližší, kombinují to a naštěstí se jim dílo daří. Už od prvních poslechů jsem měl dobrý pocit z toho, co před sebou mám a přes jistou nekonečnost nahrávky jsem nakonec uznal, že zásadních rozpaků se ani nedočkám. A to je pozitivní zjištění, ke kterým letos dochází docela často. U SEIDR bych se nepřikláněl ani na jednu ani na druhou stranu jejich vlivů, i když jako Evropan vnímám spíše zlaté časy zdejšího doom metalu. Je důležité zmínit, že hudba SEIDR není o depresivních stavech ani pohnutých životních situacích, je to atmosféra co hraje prim, variabilní a nenudící. A hlavně pak její namíchání.
Album otevírá song ''A Vision From Hlidskjalf'', který nejenže mírně nad celým albem vyčnívá, ale zejména poukazuje na všechny ingredience, z kterých kapela čerpá. Navíc je tu krásně zachycen prostor, do kterého se SEIDR bez problémů vměstná. Od ostrých deathových riffů a hlubokého growlingu, jehož majitelem je Jack Hannert, až po jemné ambientní pnutí a folklórní prostředí. Podobně proměnlivě se tváří i druhá v pořadí ''On the Shoulder of the Gods'', kde se zpěvem vypomůže také kolega Lundr, jenž toho má jinak na svých bedrech nepoměrně více. Dočkáme se i čistě akustické večerní rozprávky ''In the Ashes'', která v polovině alba tvoří takové krátké vydechnutí před dalšími doomem nabitými skladbami. Samostatnou kapitolou je pak závěrečná tryzna ''Stream Keeper'', nejdelší a nejzáhrobnější prvek alba. Debut ''For Winter Fire'' vlastně tvoří mix zcela nových věcí a pár postarších z úvodního dema.
Fakt, že album má nějakých 74 minut, bude nahrávat škarohlídům neschopných udržet pozornost, ale neviděl bych to tak drasticky. SEIDR jsou sice rozteklí jako med z Jednoty, ale jejich dávka melancholie je jednou z těch inteligentnějších a poměrně dobře vstřebatelných. Na debut rozhodně velmi dobrá práce, leckdy splňující i ty nejpřísnější měřítka. Samo sebou se budu hodně zajímat s jakou se SEIDR vytasí na příště a také doufat, že neustrnou, nebo to rovnou nezabalí. Pamatovat si je prozatím budu zaručeně.
