Ještě než začnu psát recenzi na tuto nádheru, podotýkám, že bude totálně neobjektivní. :) Řadím se mezi ty ortodoxní fanoušky UMÍRAJÍCÍ NEVĚSTY, co jim sežerou vše i s navijákem. Nebudu zde řešit mizerný mix a místy i laciné provedení. Ne, pro mě je to klenot a maximálně tuto desku miluju. Od doby, co jsem si ji přinesl domů, není večer, kdy si ji nepustím. A s každým poslechem mě učarovává víc a víc.
MY DYING BRIDE je na scéně už přes 20 let a tuto desku plánovali a pracovali na ní 15 roků. Představovat MDB by bylo jako nošení dříví do lesa. Je to kult hned od prvního singlu „God is Alone“ (1991). Společně s Paradise Lost a Anathemou byli průkopníky tzv. death/doomu a než se stali old school, provětrávali soudobé zaběhnuté postupy. Dnes jsou snad jediní opravdoví a pravověrní pozůstalí moderní větve britského doom metalu.
MDB přišli s odlišným soundem všehovšudy třikrát a pokaždé z toho byl poprask. Poprvé, kdy se zrodil kult nad kulty „Turn Loose the Swans“ a naštvali původní fanoušky odklonem od extrémního soundu směrem k čistému „zpěvu“ a houslím, a hlavně, hned úvodním songem bez kytar a bicích. Nádhera! Podruhé narazili totálně experimentálním veledílem, které však propadlo skoro u všech, „34, 788%...Complete“ a nyní, s tzv. best of průřezem jejich kariéry v podobě ambientu či orchestrace a jemné elektroniky. V rámci jedné skladby se nově otextované písně prolínají úryvky různých skladeb z celého období jejich působnosti.
Vyřezal jsem pro vás
A v noci jsem kreslil
Nožem nemoci a smutku“
„Evinta“ se rozprostírá na dvou CD. V limitovce je i třetí CD jako něco na způsob film o filmu, společně s 64 stránkovou knihou o MDB a jejich dvacetileté kariéře s komentáři ke všem deskám a spoustou fotografií. Cover, jak je už zvykem, vytvořil sám Aaron.
Pro mě osobně je to nádherný a vkusný dárek všem, co MDB milují a uctívají. No nic, dohrálo to a jsem nucen poslech opakovat…
