Před pár lety jsem se navnadil splitkem pro mě neznámých ISOLATION z Německa spolu s nabušenými Austere, kde EP strana ISOLATION („Bleak“) svojí kombinací depresivního blacku s jakýmsi post rockem feelingem slibovala do budoucna zajímavůstku s temnou aurou. Kluci však opustili black i metal jako takový a nepřipraveni se vrhli do melodického hájenství.
Představme si tedy na úvod tyto rockující Němce. Pro mě jsou nejsilnější momenty, kdy Andre Jonas na svoji baskytaru kouzlí nádherně podmanivé melodie a vede svým umem nosnou linku na celé desce. Další v rytmické partě je Albert Röhl. Bicí jsou na novince nejisté. Občas se mihne zajímavý nápad, ale pak to zkazí neudržením rytmu nebo nevýrazným nápadem. Třetí je hlavní mozek kapely Johannes Schmid, zpívající kytarista a občasný basák.
Pro začátek musím podotknout, že i když se jedná o debut, není to začínající kapela. Jejich počátky sahají někam do roku 2005. Prvním kouskem v jejich diskografii jest demo „Striding on the Path of Nihil 2006“, které se ještě neslo v duchu depresivního blacku.
„Closing a Circle“ (vydáno pod labelem Eisenwald) je vzácnou kombinací nadprůměrných a velice všedních nápadů. Zvukově se však bohužel moc ISOLATION nevytáhli. Chvílemi mám pocit, jakoby album nahráli doma v pokojíčku a jednalo se o další demo. Možná by pomohlo, kdyby si ve studiu víc pohráli i s aranžemi, které skladby stahují do šedi průměru.
Úvodní intro „Something and Nothing“ vtahuje vaši pozornost do následující „Closing a Circle“. Ze začátku mě napadlo jméno Alcest, ale k tomu chlapcům chybí hudební kumšt a cit páně Neigeho. A ostatně jsou i někde jinde. Společné jsou ale blackové kytarové postupy v rockově rozervaném hávu a oproti Alcest všudypřítomné pomalé tempo a slabý zpěv. Nejzdařilejšími kousky jsou instrumentálky a části bez zpěvu. Ten je opravdu špatný. Kdysi v první polovině 90‘s, kdy se snažili o melodický zpěv death metaloví řvouni (Mathias Lodmalm či Daniel Brennare) a prachbídný výsledek jsme opěvovali jako výbornou snahu. Dnes je to nemožné a nepřijatelné. :)
Ale zpět ke „Closing a Circle“. „Nomad“ a „One Day“ jsou pecky s parádní atmosférou, která vás provede temnými zákoutími osamělé duše. Být tato deska EP pouze s těmito skladbami, jsem nadšen a zařadím si jej mezi svoji sbírku. Abych jen nekritizoval, doufám, že příště si chlapci dají větší práci s přípravou a mohlo by to být tuze zajímavé. Dle mého osobního pocitu by udělali nejlépe, kdyby se vzdali zpěvu a vyměnili bubeníka. :)
