Jsou to už čtyři roky, co jsem se při poslechu alba "Fimbulvinter" vznášel blahem. Eisenslav a Viterzgir tehdy zplodili skutečně mistrovské dílo na pomezí agresivity a melodie, neskutečně emočně vypjaté, které do dnešních dnů s obdivem poslouchám. A je to už více jak rok, co celá fanouškovská základna této ukrajinské kapely čeká, jak se po odchodu Viterzgira popere s následovníkem osamocený Eisenslav. Poprat se popral, což o to. Novinka "Swarzpfad" je již nějakou dobu k dispozici. Popral-li se však úspěšně či nikoli, to je otázka. Otázka, na kterou se pokusím v následujících řádcích a odstavcích nalézt odpověď. Pravda je, že z počátku bych zřejmě neodklepl "Swarzpfad" jako desku dosahující kvalit svého předchůdce. I přes fakt, že se v obecném měřítku příliš nezměnilo, vše se mi zdálo méně nápadité. Těšil jsem se na výrazné melodie a 'hlas přírody' zprostředkovaný charakteristickými nástroji. "Je toho tu méně," říkal jsem si. Avšak s postupujícím časem jsem jí začal vnímat mnohem lépe a výsledek se dostavil takřka okamžitě.
Pokud se novinka skutečně někam hudebně posunula, pak především kytarovou hrou, která nyní pouze netvoří melancholické melodie. "Swarzpfad" se nebojí agresivních, občas až sekaných rifů, které byste zřejmě slovem pagan/black metal nečastovali. Nejedná se o množství, které by dokázalo měnit či přímo utvářet výraz celé nahrávky. Největší zastoupení má však v první polovině desky, a tudíž to bude jedno z hlavních témat, kterými na vás tentokráte bude KRODA mluvit. A po nějakém čase určitě zjistíte i to, že Eisenslav od minula mírně zrychlil. "Fimbulvinter" často téměř zastavil a nechal posluchače unášet na vlnách flétny, kterou pak vystřídal hutný pagan/black metal. Právě proto jsem tehdy mluvil o rozhovoru člověka a přírody. "Swarzpfad" tyto prvky více kombinuje, klidnou pasáž, které vévodí samotné flétny, byste zde téměř nenašli. Že by člověk a příroda našli společnou řeč a promlouvali nyní k posluchači společně? Dost možná. Každopádně je tato kombinace velice slušně dotažená a oba prvky se výborně doplňují.
Při starém naopak zůstává fakt, že KRODA stále umí složit desku plnou výborného a hutného pagan/black metalu, což nebylo před vydáním tak úplně jisté. Evidentně odchod Viterzgira kapele příliš škod nenadělal. I tentokráte máme co dočinění s emotivně laděným materiálem, který charakterizuje kombinace kytarových melodií, hlasu fléten a zvuků přírody. A jak je na východě Evropy zvykem, neděje se tak v prvoplánovém líbivém tempu, ba naopak. Album žije především srdcem a emocemi, které jsou navíc podpořeny velice kvalitním hudebním umem. Osobně jsem velice rád, že se nekonají žádné stylové experimenty a odklony. A KRODA by se měla držet svého kopyta i v budoucnu. Ve stylu, který fanouškům prezentuje, si je více než jistá a "Swarzpfad" dokazuje, že vyčerpaný ještě ani náhodou není. A to je pozitivní zjištění!
I přes prvotní nevoli jsem bez problémů a podvědomě přijal drobné změny za své a z novinky jsem nadšen. Ne tak, jak jsem byl před čtyřmi lety z "Fimbulvinter", ale člověk si minulost a vzpomínky rád romantizuje. Takže kdoví, jak to tehdy skutečně bylo. "Swarzpfad" je však bezpochyby výbornou nahrávkou obsahující vše, co na KRODĚ miluji a obdivuji. Jen z té politické nekorektnosti se ne a ne vymanit. Otázkou do pranice však zůstává, zdali se Einsenslav vůbec vymanit chce...
