„Toto jest chléb živý, který sestoupil z nebe, a bude-li kdo jísti z toho chleba, nezemře na věky. Život věčný jest světlo člověka a bez Boha není možný.“ Je to přinejmenším úsměvné. Předchozí řádky musel kdysi povinně a bez odmlouvání odříkávat v kostele každý z družiny MORDHELL. Ale protože ona léta jsou nenávratně pryč a ze zaslepených klučíků vyrostli pěkně ostří bastardi, kteří jistě nechodí v neděli do kostela, nezbývá jim nic jiného, než „Suffer in Hell“. Ostatně nic jiného nečeká ani vás!
MORDHELL je vskutku tou pravou kapelou, která může hrdě pochodovat s Vatikánskou vlajkou a pořvávat Polska, Polska - vždyť není na světě oddanějšího národu křesťanství. Ovšem nejsem si jistý, zdali je každý „čistý“ katolický Polák obeznámen s tvorbou tohohle „národního dědictví“… Nejsem si ani jistý, jestli ho znají všichni čtenáři Mortemu. Pokud náhodou ne, vězte, že pokud někdy zanikne kult Nattefrosta a jeho hudebních či nehudebních sviňáren, MORDHELL okamžitě nastoupí na jeho trůn. „Suffer in Hell“ je totiž obdivuhodně silnou odpovědí na black metalovou strunu tohoto ražení.
„Suffer in Hell“ čítá celkově třináct skladeb s délkou cca dvě a půl minuty. Co skladba to absolutní black’n‘rollová perla. Jednoduché nosné melodie za přispění melodických kytarových sólíček. To je velice solidní základ. Starý thrash nerezaví a black metal už vůbec ne. Nedá se vůbec hovořit o žádné inovaci či novátorství, s tím běžte do hajzlu. Ne? „Shut up cunt“ napoví více!
Často se nestává, abych si říkal, že tohle sakra znělo před minutou! Jiný text, ale stejná hudba…a i přesto hrozím se sevřenou pěstí a dětsky pokrouceným obličejem a řvu: „Kurva, to je ZLO!“. „Alcoholic Titfucklast“ se po třicátém poslechu stává hymnou, polykej, děvko, polykej…
Je pravda, že texty nemají zrovna patřičnou hloubku a slušností rovněž neoplývají, avšak mají něco do sebe – tedy pokud jste nalezli zalíbení v BDSM a lehce fekálním satanismu.
Vraťme se však raději k hudbě. MORDHELL sice neustoupili za všechny ty roky působení nic ze svého přesvědčení, avšak personálně se kapela rozrostla. Je tedy vědecky dokázáno, že podobně zvrácených maniaků se všude najdou mraky. „Suffer in Hell“ je však prakticky k nepoznání od svého předchůdce „Grim, Old and Evil“. Ačkoliv se obě nahrávky pohybují v hrubozrnném undergroundu, dnešní novinka trhá koule pomalu všemi aspekty. Jedinečně stylový a zároveň vynikající zvuk by mohla závidět snad každá třetí profi kapela, která právě na zvuku velmi často zahrabe své dílo pod povrch.
Desku točím většinou i čtyřikrát za sebou a stále mám pocit, že je lepší a lepší, a to i přesto, že ji již znám nazpaměť. Nalijme si čistého „ho“vína, „Suffer in Hell“ je black’n‘rollovým klenotem, na který jsem nejenom já čekal velmi dlouho. Pokud vás k poslechu nepřesvědčila má recenze, zkuste MySpace kapely a uvidíte, že budete sestřeleni brutálním návalem energie - a to tak intenzivně, že budete vnímat jednotlivé kousíčky zvratků, kterými vám vokalista Nekrophiliac ozdobí vaši tělesnou schránku.
Destroy Yourself, Hail Satan !!!!
