Se svou prvotinou se nám do redakce přišla představit partička ze slunné americké Kalifornie s názvem LAKE OF BLOOD. Soudě podle obalu by člověk čekal nálož depresivního black metalu made in Xasthur, neb i Scott Conner sám pochází ze sousedního okresu Orange County. Situace je ovšem zcela jiná, jelikož LAKE OF BLOOD přicházejí s black metalem notně načichlým hardcorem s jemnou patinou doomu a kráčí tak ve šlépějích svých o něco slavnějších kolegů Altar of Plagues.
Jejich prvotina je rozdělena do dvou dlouhých tracků, každý minimálně o 15 minutách, které postupně a pomalu ukazují, jak to vypadá, když čas a příliv narušují kámen. On navíc způsob, jakým LAKE OF BLOOD tvoří svůj melodický black core metal, skutečně navozuje dojem postupného narušování, než zběsilého drcení splašenou mašinou. Občas dojde dokonce i na motivy v režii akustické kytary, které jen umocní pocit postupného zmaru. Těžko nějak přesněji definovat doomové či depresivní prvky, protože celé album působí velmi uceleně a žádný výraznější motiv během poslechu nevyčnívá. Nejsou to tedy nějaké konkrétní postupy, co evokují atmosféru zmaru a rozkladu, jako spíš celkový koncept a kompozice alba jako takového.
Poměrně ostré a pravidelné bicí po celou dobu nemilosrdně určují tempo obou skladeb, aniž by ztratily něco ze své intenzity, čímž možná poněkud zastiňují ostatní prvky alba. Obě kytary se sice snaží navodit temnou atmosféru seč mohou, ovšem občas jsou prostě udolány strojovým tempem sypaček a riffy samotné tak nemají možnost příliš vyniknout. V zásadě se však oba kytaristé hudebně pohybují někde mezi Immortal, Earth či Neurosis. Akustické motivy tvoří naopak velmi příjemné ozvláštnění poměrně monotónních skladeb, přestože místy trochu trpí ne příliš výrazným zvukem.
Celkově je možné říci, že LAKE OF BLOOD odvedli poměrně slušnou řemeslnou práci, zase ale na druhou stranu je na místě určitá shovívavost, když uvážíme, že se jedná o prvotinu kapely. Na rozdíl od jejich úspěšnějších kolegů Altar of Plagues ještě za sebou nemají onen potřebný vývoj a zkušenost z klubových koncertů. Oni ovšem, podle mého skromného názoru, ani Altar of Plagues nebyli až do poslední desky žádným velkým fenoménem, ale recept přerodu byl jasný. Ubrat plyn, nechat nápady dostatečně vyznít a zapracovat na zvuku, což je přesně to, co bych doporučil i LAKE OF BLOOD.
Těžko lze této kapele vytknout ke zvuku něco konkrétního, protože album je smícháno velmi čistě, až je s podivem, že se jedná o desku z USA. Jedině snad, že je zvuk možná až příliš sterilní, neb basa se nachází někde ve skříni, díky čemuž ji chybí takové to příjemné drcení mozkoven ve stylu Earth a příliš výrazné bicí zase nenechají vyniknout ostatním nástrojům. Občas si ovšem cestu proklestí i nějaký ten zajímavý riff či plocha, ale díky poměrně svižnému tempu to posluchač kolikrát ani nezaznamená.
Nebuďme ovšem jenom škarohlídi a mějme na paměti, že se jedná o první nahrávku, kterou by recenzenti neměli úplně rozcupovat, aby nám kapela vůbec ještě něco vydala. „As Time and Tide Erodes Stone“ je deska nahraná s určitou zručností a muzikantským umem se střízlivou produkcí. Trošku ji škodí akorát fakt, že se hudebníci snažili do třiceti minut napěchovat většinou svých nápadů a triků ze zkušebny, což atmosféře alba příliš nesvědčí. Větší změny temp, nálad a aranží by album určitě posunuly o ligu výše a nám tak nezbývá než doufat ve věci příští. Potenciál na to LAKE OF BLOOD nepochybně mají!
