Při poslechu promo CD zaslané nám poměrně mladým labelem Devoted Art Propaganda opět vyvstává problém, jak se k podobné muzice postavit. Francouzský (asi) jednočlenný projekt UNDEATHRONABLE je zástupce něčeho, co se dnes s notnou dávkou humoru nazývá trve black metal. A nutno říci, že na této desce je trve úplně všechno - od obalu, přes hudbu, až po texty. Berte tedy možná následující recenzi spíše jako polemiku či otázku do pranice, jak vůbec takovéto nahrávky hodnotit podle nějakých měřítek, když by asi nejsprávnější bylo napsat prosté „love it or hate it“. Již od prvních zběsilých tónů ve stylu legendárních hord jako Marduk či Gehenna bude jasné, o co půjde. Zmar, ničení, rouhání, modloslužba a satanský terorismus ve stylu norských hudebních komand, to jsou hlavní a do jisté míry i jediné ingredience celé desky „Decreation“. K tomu připočítejte řádně odfláknutý zvuk, chrchlavý chřtán, splašený bicí automat, riffy hrdinně kopírující Darkthrone, Emperor, Burzum či Mayhem a máte velmi přesnou představu o tom, jak zní prvotina démonických UNDEATHRONABLE.
Pokud chceme ovšem vyvodit nějaký konkrétní závěr, pak je nutné zkusit pochopit desku v kontextu současnosti, místa původu a vůbec celkových souvislostí. Je jasné, že „Decreation“ má patřit do úplného undergroundu black metalového žánru a že její ambicí není přinést nějakou progresi, ale naopak rozvinout pevně definované struktury ortodoxního pojetí black metalu. Ovšem je tu jedno veliké ALE. Pokud uvážíme, že deska pochází z Francie, země obzvlášť posledních 7 let black metalu zaslíbené, je na místě mentorské svraštění čela.
Srovnáme-li totiž pojetí black metalu u UNDEATHRONABLE a například posledních Aosoth nebo Hell Militia, pak nám jasně vyjde, že tu UNDEATHRONABLE představují takový starý a hlavně překonaný monument francouzské black metalové scény. Tato deska by totiž nejlépe zapadala do kontextu druhé poloviny devadesátých let, kdy se galská scéna nadechovala na své druhé vrcholové období a kdy docházelo ke značnému kopírování black metalu severského. Dnes už je evidentní, že francouzské kapely žádné vzory kopírovat nepotřebují a že jsou ideově i hudebně nejen úplně soběstačné, ale navíc, že dokonce určují trendy v současném pojetí extrémního black metalu.
UNDEATHRONABLE ovšem jakoby takovou věc vůbec buď neviděli, nebo zkrátka vidět nechtěli a ortodoxně si pilují své severské kopýtko, jakoby se kolem nich nic nedělo. Někdo možná poznamená, jak je chvályhodné, že se kapela nesnaží křečovitě zařadit po bok výše zmíněných francouzských veličin, ovšem pro mě osobně je současná jihoevropská scéna natolik inspirativní, že bych vydržel takových kapel klidně i 50.
Samotné album „Decreation“ neoplývá ničím zvláštním a krom občasných hluků či vysamplovaných pasáží kolem vás uteče jako zběsilá řeka. Výjimkou je snad skladba „Dawn of Armageddon“, která je ideální kulisou na pořádný blackový mejdan a zcela určitě se jedná o nejlepší skladbu alba.
Teď už jenom zbývá povzdechnout si nad nedostatkem invence a nad tím, že takových desek koupíte na pořádném festu mraky, ovšem je tu další, tentokrát už poslední ALE. Hlavní otázku je, baví mě to? Odpověď zní, baví! I když na „Decreation“ není nic originálního, nic, co byste neslyšeli už stokrát předtím, tak mě to prostě baví. Album je vytvořeno s obrovským respektem a zaujetím pro black metal, a tak není důvod si ho neužít. Jistěže bych byl schopen okamžitě vyjmenovat dvacet kapel, jejichž pojetí extrémního black metalu mne baví stokrát více, ale i „Decreation“ má přes svou úpornost a ortodoxnost jistý půvab a příjemnou komiku. Je zkrátka úsměvné, jak moc se někdo snaží být true a nevidět nic kolem sebe, ale možná právě díky takovým lidem tu nakonec vždy bude jasně definovaný black metal, jakožto živý skanzen a útočiště při překotných bouřích a vývojích celé scény. Tak, černé praporce vzhůru a vzdejme hold nesesaditelnému hudebnímu stylu, který, zdá se, přežije navěky!
