Touha NIGHT OF SUICIDE je jít zas o krok dál. Překročit tak alespoň svůj nedlouhý a rozmazaný stín a vměstnat do své tvorby zajímavější postupy a harmonie. Tohle málo se, myslím, podařilo, ''Desire'' zní opravdu lépe jak minulá nahrávka, tolik neprudí a netváří se tak zbytečně. Otázkou zůstává, zda to stačí. Na víc momentálně tento dvouhlavý projekt zkrátka nemá, ale hůl bych nad ním vyloženě nelámal. ''Desire'' na jednu stranu mate svou nezaujatostí a pramalou hloubkou, na stranu druhou disponuje několika víc než slušnými melodiemi a proměnami. Dřevní nástrojové obsazení, jež má na starosti finská složka souboru, je doprovázeno sympaticky užitými klávesami, které mají dotvořit tajemné prostředí alba. Jednoduché motivy jako pozadí, žádné přeplácané kosmo varhany. Příjemné. Mistr de Graaff pak upřednostňuje chropot, ale lze zaznamenat i jeho čisté pokusy. V jeho případě bych však raději zůstal u toho hrdelního dávení...
Zkrátka a prostě, NIGHT OF SUICIDE vycedili na své poměry slušné album, které ale v souvislosti s konkurencí zřejmě zapadne. Čtveřice hymen v jejich podání přinese radost spíš skalním nebo doomově nenáročným samotářům. Archívní tajemství a pravé perly funerálního kumštu tak zůstanou nadále neohroženy. Album na mě působí tak trochu jako na houpačce. Skutečně jsem si oblíbil úvodní song ''My Thoughts'', abych pak s nezájmem sledoval, jak nezáživně se kolem mě plouží druhá ''The Answer''. Jako by nedotažená pohřební píseň, které by slušelo mnohem víc odvahy a kreativity, jakkoliv se to ve zhoubném doom metalu zdá jako příliš blyštivé zboží. A tak se mé nálady střídají po celou dobu alba, netřeba se pouštět do složitých rozborů.
Nejsem zastáncem krutých ortelů, navíc, jak jsem poznamenal, existence NIGHT OF SUICIDE není úplnou zbytečností, ale více než lehký nadprůměr ve mně novinková kolekce toužebných skladeb z kraje náhrobků a podmračených ikon nevyvolá. Tím spíš, když jsem je v úvodu přirovnal ke Colosseum, jejichž poslední výtvor na mě působí po všech stránkách podobně.
