Během několika prvních poslechů vám „A.N.T.I.“ přijde jako zmatená a rozjívená nahrávka. Dost možná ji odsoudíte, protože vám přijde, že DIAPSIQUIR na sebe nalepili jen hromadu nesourodých prvků: hip hop, elektroniku, metal a kdo ví co ještě, zatímco si šlehli dobrého matroše. Myslím, že s trochou snahy vám nakonec deska začne dávat smysl. Nezdá se to, ale „A.N.T.I.“ je skutečně velice dobře poskládaná a vyprodukovaná nahrávka s hromadou skvělých nápadů. S dalšími hlubšími ponory do hudby rovněž pochopíte, že ta fajn šílenost nakonec není zase tak OK. On ten příjemný, hezky oblečený a usměvavý pán, co s vámi dnes jel v MHD, taky nevypadal, že se nejvíce z celého dne těší na to, až přijede domů, zmlátí ženu s dětmi a potom potáhne za nakaženými transsexuálními kurvami šňupat speedbally.
Něco o hlubší nátuře alba napoví video, které kolovalo na internetu krátce před vydáním „A.N.T.I.“. Tříčlenné jádro kapely zde vypráví o svých zážitcích, které je nějakým způsobem silně ovlivnily. Video je docela zmatené a nepříjemné, jakoby ho režíroval Gaspar Noé a hlavně je celé namluveno francouzsky. Když jsem se před pár měsíci s JB ze Svart Crown o náplni videa bavil, nestačil jsem se divit. Měl jsem pocit, jako by mi povídal o nějaké povídce Irvina Welshe. Nemoc, pohrdání, hnus a touha po sebezničení ve velkém stylu. A texty jsou zrovinka takové, jako popisované video, jen jsou okořeněné špetkou sarkasmu.
Ne, skutečně mě nenapadá normální způsob, jak hudbu DIAPSIQUIR popsat. Snad jen popisem jednotlivých skladeb by bylo možné „A.N.T.I.“ objektivněji a smysluplněji přiblížit, ale mně se prostě nechce. Jistě jsem měl v předchozích odstavcích upozornit na skvělou práci s detailem, vokály a hudebními nástroji, ale raději vás poškádlím zvláštním popisem a sprosťárnami. Doufám, že dáte „A.N.T.I.“ šanci a nenecháte se lehce odradit. Desku doporučuji fanouškům Peste Noire, Arkhon Infaustus, Kickback, End All Life prod., francouzské undergroundové hudby, Gaspara Noého, Irvina Welshe, promiskuity, násilí, alkoholu a dalších drog. Dále desku doporučuji těm, které prostě fascinuje/znechucuje/zaráží špína našeho sluníčkového, hyper-korektního světa a v neposlední řadě i lidem, kteří dovedou ocenit netypickou, originální a náročnější hudbu. Jo, a nestěžujte si, že to není black metal, ok?
K recenzi poskytl: Necrocosm
