Na pátý ročník festivalu HELL FAST ATTACK jsem se upřímně těšil. Ten předchozí ve mne zanechal hluboký dojem navzdory rozmarům počasí a nízké účasti. O to více mě potěšil první pohled na areál festivalu, který vypadal mnohem více zaplněn než minule. Kouzlo HFA spočívá hlavně v tom, že je téměř nemožné nepotkat někoho známého, což je společně s oblíbenou hudbou kombinace více než příjemná. Vkrádaly se však obavy, zda to všechno ustojím, to víte… Půlečka sem, půlečka tam, haha.
Slunce svítilo jako o život a zatímco na řadu přišlo stavění obydlí, rozdávání letáků, popíjení prvních piv a další nezbytné věcí, na pódium se chystala již první kapela.
Milá povinnost zahájení festivalu, připadla na již zaběhlou kapelu ASGARD. Basista Parambucha vyčníval nad ostatní členy kapely a byl vidět i zdálky areálu, neboť jsme právě byli zaměstnaní stavbou stanů, ale i tak jsem si našel čas postavit se blíže k pódiu a kousek vystoupení shlédnout. Myslím, že bych mohl překopírovat své dojmy z předchozích dvou setkání s kapelou, neboť i to třetí bylo neméně příjemné. Hudební kvality kapely podtrhnul zvláště skvělý zvuk, který až na pár výjimek neměl po celou dobu festivalu větších trhlin.
NAURRAKAR jsem viděl pro změnu podruhé. Jejich Karvinské vystoupení ve mně zanechalo velice rozporuplný pocit, a tak bylo na Pražácích, aby si u mne napravili reputaci. Podařilo se jim to částečně. Živý bubeník, ač nepříliš zdatný, zvuku kapely ohromně prospěl. Zazněly skladby, které jsem identifikoval ještě z minula a také ty, které mi zněly nově. Jediným výrazným problémem byl zpočátku Bathorův vokál, který často zbytek kapely přeřval. Možná by dynamice vystoupení prospělo mírné zeštíhlení setlistu, ke konci jsem se totiž už trochu nudil a jistě by nevadilo, kdyby se členové kapely na pódiu více hýbali, ale jinak pohoda.
Když vidím nějakou kapelu vícekrát, po určitém počtu shlédnutých vystoupení si obvykle utvořím jakýsi obraz průměrného vystoupení kapely. U ŽREC se mi to ještě nepodařilo, protože každé vystoupení zatím bylo lepší a lepší. Jak jsme se poté s chlapy shodli, písničky jako „Lystoczku Czerwenyj“ a „Nebeské Stříbro Perunovo“ mají u diváků veliký úspěch, snad větší než ostatní skladby z repertoáru. Ono to šlo velice dobře poznat na odezvě lidí, kteří pařili podstatně více než na předchozí kapely. Snad bych si mohl dovolit říci, že se ŽREC společně se Sarkom dostalo nejvřelejšího přijetí obecenstva.
P.S.: Žrecovice über alles!!!
Byla již tma, když na pódium přišli SILVA NIGRA. Poprvé od koncertu v Ostravské Areně Underground, který proběhl v roce 2008, jsem viděl kapelu v plné sestavě, tedy i s basovou kytarou, které se ujal Svarthen ze slovenských kapel Aeon Winds, Concubia Nocte a dalších. Svarthen nejenže později mučil nebohého redaktora stálým přísunem borovičky, mučil taktéž své hlasivky, neboť se chopil role backing vokalisty. Rovněž bylo skvělé uvidět na pódiu legendu českého black metalu, Azazela, který se ke kapele nedávno připojil. Na pódiu tedy stála, dovolím si říci, že nejlepší kapela večera. Vystoupení Silvy jsem shlédnul od začátku do konce, vychutnávajíc si skladby nové („Black Justice Dispenser“, či „Krví Zaprodaná“), ale i ty starší, jako kupříkladu „Legenda“ či „Sociopat“. Vystoupení mělo atmosféru i energii. Jedinou výtku bych pouze směřoval směrem k Akharonovi, kterému nebylo příliš rozumět, což je škoda.
Když nad tím s odstupem času přemýšlím, dost možná se jednalo o nejlepší vystoupení Silvy Nigry, které jsem viděl.
Silva Nigra zřejmě nastavila laťku příliš vysoko, neboť DARK DOMINATION mne již absolutně nezaujali. Ať už vzhledem či samotnou hudbou. Nejhorší snad bylo, že v každé druhé skladbě zazněl riff a melodie, který mi něco vzdáleně připomínal. Pocta nebo vykrádání? Nevím, já šel raději pít a ani cover Immortal se mnou nehnul.
Ohledně SARKOM jsem měl poměrně vysoká očekávání, která by byla překonána, pokud by byl set kapely o něco kratší… opět. Ale jinak si nemohu stěžovat! Zlá aura hudby, podpořená detailním a skvělým malování, mne zpočátku ohromila. Byla radost sledovat suverénního vokalistu, jak káže lidem pod pódiem a tak ohyzdný paint (myšleno v dobrém slova smyslu), jakým se honosil kytarista, jsem již také velice dlouho neviděl. Alba a EPčka naposlouchaná nemám, ale přišlo mi, jako by se SARKOM postupně propracovávali od novějších skladeb k těm starším a jednodušším, které mne tolik nezaujaly, avšak cover Darkthrone – „In the Shadow of the Horns“ ničil! Začátek vystoupení SARKOM se skladbou „Inferior Bleeding“ byl svinsky impozantní, stejně jako vokalistova opilost cca hodinu po vystoupení. :)
Mě naštěstí při vystoupení DIAGON nohy a zrak stále ještě sloužily, sám se tomu divím, haha. Hudba kapely není absolutně originální, drhne si to hezky tím klasickým způsobem, což ani nevadilo. Bylo již dávno po půlnoci a únava byla patrná snad na všech, ale DIAGON mě svým agresivním black metalem ještě dostatečně nakopali pro přežití zbytku vystoupení a ještě něco zbylo na afterparty. Zajímavostí bylo, že na rozdíl od koncertu v Ostravě, kdy DIAGON předskakovali Urgehal, stál za mikrofonem celou dobu Set. Druhý koncertní vokalista Fjord se na pódium dostavil pouze k jedné příležitosti. Venkovní charakter festivalu rovněž umožnil plivání ohně.
Ou, ou, to zase bylo krušné ráno! Slunko opět svítilo jak blbé, hic otravný a bolehlav ukrutný. Kdybyste věděli, jak příjemné bylo koupání v nedalekém koupališti! Směšný vstup a čepované pivo, studená voda a stylová hudba a samozřejmě zábavy kopec, to vše zapříčinilo, že jsem se zdržel a propásnul první dvě sobotní kapely - DĚTI NOCI a ABYSS OF WRATH. Kapelám se tímto omlouvám, ale jistě budou mít pochopení, haha.
Krátce před vystoupením HELLOCAUSTOR bylo volání metalu již příliš silné. K mé úlevě jsem dorazil akorát včas. Co říci, než jen, že vystoupení mělo pořádné koule (kdo pozná na co narážím má bod) a mě totálně nakopalo prdel! Členové kapely v čele s Vladem dávali jasně najevo už svým zjevem, jakou hudbu chtějí hrát a na rozdíl od kapel, kde kvalita hudby trpí na úkor image, převálcovali HELLOCAUSTOR naprosto vše. Poctivý a úderný thrash metal okořeněný covery Sodom a Kreator („Outbreak of Evil“ + „Tormentor“) vládnul a pro mě byli HELLOCAUSTOR nejlepší kapelou festivalu. Jen je škoda, že nakonec nevyšel jediný pokus o stage-diving a kotel (navíc v tom hicu) nebyl příliš početný.
Vystoupení DARK EARTH jsem se lehce obával, neboť jediný materiál, který jsem slyšel (dvě skladby ze splitu „V Nesvaté Anti-Humánní Zapřisáhlosti), mne absolutně nenadchnul, byl jsem ale překvapen. Trojice, dva kytaristé a bubeník, hrála příjemně melodický a zároveň agresivní black metal. Nemohu mluvit o hudbě DARK EARTH jako o něčem výjimečném, já měl ovšem o dobrý zážitek postaráno. Klobouk dolů před bubeníkem, neboť jeho výkon byl skvělý a já většinu času strávil pozorováním jeho hry. Odezva diváků byla taktéž dobrá a nejen kvůli coveru Burzum.
Po dvou nových setkáních došlo opět na kapelu, kterou jsem viděl poněkolikáté. STÍNY PLAMENŮ přilákaly poměrně dost lidí a hádejte, co nám hrálo při cestě na HFA v autě. Vystoupení bylo výjimečné jednou věcí, a to hrou nového koncertního kytaristy Opata. Ten svůj výkon odvedl bez větších potíží a nezapomínal ani cenit zuby či házet zlé pózy. Jinak bych set Stínů označil za klasický. Největší radost mi dělaly střelby „Žár Stoky v Plamenech“ a „Zuřivý Monolog Syna Poklopů“, těšil jsem se na cover Master’s Hammer, na který žel nedošlo.
Mimochodem, proklínalo se slunce! Pálil jak čert, zmetek jeden.
U Žrec jsem mluvil o jakémsi standardu vystoupení a PANYCHIDA ho má u mě už jasně stanovený. Je fajn, že se Vlčák u kapely drží a zlepšuje se, míval jsem totiž z kapely legraci, neboť jsem je kdysi vídával pokaždé s někým jiným za mikrofonem. Zbytek kapely v tomto ohledu poněkud pokulhává, neboť mi vždy (i teď) přišlo, že PANYCHIDA absolutně nemění svůj setlist, což je divné vzhledem k ne tak dávnému vydání nového desky. Kapele to jinak šlapalo, kdybych nevěděl, že v kapele už nehraje Honza Kapák, ani bych si výměny tohoto skvělého bubeníka, jehož výkon u Radiolokátor mě nedávno naprosto zabil, nevšiml.
Přibližně v této době probíhal za pivním stanem rovněž i velice napínavý fotbalový mač!
S rakouskými AZAHEL’S FORTRESS to už bylo půl na půl. Chvílemi jsem vůbec nevěděl, co vlastně kapela chce hrát. Kvůli AZAHEL’S FORTRESS jsem vzteky málem sežral zápisník, protože jsem netušil, co si zapsat. Zvláštní bylo, že se malováním pyšnil pouze vokalista, zbytek kapely pouze stál v pozadí a sekundoval. Největší sílu měli AF v rychlejších chvílích, kdy vokalista sázel na rytmičnost svého hlasu, tehdy by se dalo hovořit o nejlepších chvílích vystoupení. Spousta jakoby Watainovských riffů také tvořilo určitou atmosféru, kterou ovšem horké počasí a světlo kazily. Mnohem větší dojem na mě AZAHEL’S FORTRESS udělali večer v pivním stanu. :)
Na vystoupení TROLLECH jsem se jako vždy těšil, ale tentokrát nebylo mé očekávání naplněno. Bylo sice skvělé slyšet naživo „Koloběh Vod“ a taktéž vidět/slyšet, v jaké brutální formě má Asura hlas, avšak odvedený výkon mi přišel o něco slabší než při mých předchozích koncertech. Svůj podíl na tom měl i zvuk. Ten byl sice po většinu festivalu téměř bezchybný, avšak TROLLECH byli zřejmě tou výjimkou, jež potvrzuje pravidlo. Nemělo tedy pro mě smysl se dál nechat smažit pod pódiem na slunku.
Ze stínu jsem pozoroval, jak si AGMEN chystají na stage lebky a řetězy. Melodický a brutální black metal mě lákal a při coveru Törr jsem se pomalu zvedal, ale slunce a chlast si již začínalo vybírat svou daň…
Ještě, že už se začínalo stmívat…
Titul nejrychlejší a nejbrutálnější kapely festivalu právoplatně náležel polským ABUSIVENESS. Bubeník je zvíře a kytaristé musí být opravdu dobří, aby mu stíhali. S tvorbou Poláků blízce seznámen nejsem, ale bylo jasné, která skladba pochází z ranné tvorby a která zase z posledního alba. Žel jsem se nemohl do vystoupení vcítit, raději bych viděl koncert spřízněných kapel jako Blasphemy Rites (!!!) nebo Blaze of Perdition. Technická zdatnost a brutalita, společně s trikem Nihilist jednoho z členů, byly tak jedinými prvky, které mi přišly na vystoupení zajímavými (přiznám barvu, že jsem stejně většinu setu prokecal).
Po několika pro mě nevýrazných vystoupeních přišli na řadu SEKHMET a jejich zkurveně nesvatá show. Už minule jsem se rozplýval nad tím, jak perfektně měli chlapi zvládnutou image, ale to, co se dělo tentokrát, bylo mimo cokoliv, co jsem si představoval. Neskutečně mě mrzí, že jsem neprostál kompletní vystoupení pod pódiem, ale to nevadí, neboť dojem byl i tak silný. Krev, warpaint, řetězy, lebky, oheň a obrácené kříže, nic z toho nechybělo. Kapela si připravila i různé standarty a dokonce i jakýsi „oltář“, na který se podívejte v přiložených fotkách. Členové a zvláště vokalista Haaten byli naprosto odporní. Pódiová prezentace srovnatelná i se špičkami žánru. Atmosféra taktéž prvotřídní. Snad jen zapůjčení hořících křížů do rukou diváků nebyl zrovna nejlepší nápad. Doufám, že Sekhmet podobnou show předvedou příště zas. ZLO.
Počítal jsem, kolikrát jsem už viděl INFERNO živě a dopočítal jsem se k číslu devět, z toho byl letošní Hell Fast teprve druhým vystoupením kapely, kdy jsem jen tak stál, sledoval a nepařil. Raději jsem si postál vzadu, klábosil a očkem házel po pódiu. INFERNO odvedli svůj klasický (vysoký) standard. Setlist byl opět sestaven ze skladeb nejnovějších, neopomínajíc i staré kultovní skladby „Pohanské Meče“, „Peklo na Zemi“ nebo „Vládce Hor“. Já si jen říkal, jací by INFERNO byli, kdyby měli podobnou stage jako právě Sekhmet před nimi…
Na pódium vlezli KAISERRAICH, vokalista měl zajímavé brnění a mohutné „stahováky“, a to je tak vše, co si pamatuju. Po skončení jejich setu odpadnu do svého stanu. Ožralý, spálený, špinavý jak prase, ale spokojený, jak už dlouho ne. Pro ilustraci, chlastem jsem se umrtvil natolik, že se mnou nepohnula ani ta bouřka, která mnoha lidem odnesla plachty či vytopila stany.
Shrnutí: Minulý HELL FAST ATTACK byl i přes idiotské počasí dobrý a tento byl lepší minimálně třikrát. Bylo fajn, že přijelo poměrně dost lidí. Při větších kapelách bylo pod pódiem solidně zalidněno, což atmosféře festivalu prospělo. U piva sice maličké řady občas vznikaly, kdo si ale počkal, ten se dočkal. Kozel chutnal, a že jich hrdlem v tom hicu proteklo, haha. Nejlepší na celém HFA je právě fakt, jak je vše připravováno s mimořádnou pečlivostí a citem. Zvuk byl po celou dobu, až na pár škraloupů, téměř perfektní a špunty mohly zůstat v tašce. Jídlo, tvrdší chlast, to všechno také parádní a bez následků, ceny víceméně lidové. Na závěr menší děkovačka pořadatelům, kapelám a přátelům a rovněž i obsluze v nedalekém koupališti. Zdravím všechny, se kterými jsem pokecal a vypil – bylo vás hodně. Doufám, že se příští rok uvidíme zase.
P.S.: Smrt Slunci.
Fotografie poskytla Cath
