NADER SADEK je původem egyptský umělec, který je známý zejména svými scénografiemi, sochami a maskami. Širší metalové veřejnosti se představil svojí prací např. pro SUNN O))) či Mayhem, pro které pomáhal při vizualizaci jejich koncertů.
Nyní se NADER SADEK rozhodl svoje vize přetavit do metalového výraziva a podělit se o ně se světem.
Ve svém projektu však působí „pouze“ jako umělec teoretik. Pro praxi si pozval opravdovou elitu extrémního světa. Steve Tucker (ex- Morbid Angel) – zpěv, Rune „Blasphemer“ Eriksen (ex- Mayhem, Ava Inferi) – kytara a Flo Mounier (Cryptosy) – bicí. Trio legend doplňuje další neméně kultovní eskadra hostů: Attila Csihar (Mayhem, Sunn O)))…), Descructhor (ex-Morbid Angel), Nick McMaster (Krallice), Travis Ryan (Cattle Decapitation) atd. Většina těchto super projektů jde na odpis. Tyto „partičky“ jsou jako hejno koček, které nejde nahnat do společného hejna. Každý si honí svoje ego a myslí na výdělek až na prvním místě. Netřeba jmenovat, každý nechť si dosadí sám.
Ne tak tento zásek do temné historie moderní podoby extrémního metalu. Neustále se vyhýbám pojmenovat styl, který se na desce nachází. Reklamní tituly křičí na řadového fanouška o nárazu Tuckerovského období u Morbid Angel a Chimerovského u Mayhem. Musím podotknout, že tentokrát nelžou. Jen těch Morbidních okřídlených je krapet víc. Mayhem cítím v každé skladbě především typickým Blasphemerovým rukopisem plíživých melodií a použití všudypřítomného jedovatého delaye. Co se týče Flo Mouniera, tak tento technický kanadský dřevorubec řeže svoje rytmy a vyklepávačky s naprostou přesností a obohacuje už tak zajímavou a promyšlenou řezničinu o své šlapavé beglajty. Jeho hra se nedere násilně do popředí, ale vše ženě nemilosrdně před sebou.
„In the Flesh“ otevírá postapokalyptické intro „Aweking“, které dává tušit, že nepůjde o tradiční death metal. Obzvlášť tuto myšlenku posiluje hostující šaman Attila. Následující „Petrophillia“ vás provede temnými vizemi pravěku. Nevěřil bych, že je Blasphemer až tak zdatný kytarista. Nářezovou jízdu „Soulless“ okrášlí právě Erikovo nádherně dlouhé a výsostné sólo, které z této skladby vytvořilo perlu desky. Duch Mayhem je nejvíc znát v klipovce „Sulffer“. Závěrečná instrumentálka „Nigredo in Necromance“ zakončí krátkou, ale obsahově velkou kolekci vynikající bonboniéry.
Hlavním tématem a asi i důvodem vytvořit „In the Flesh“ je NAFTA. Od prehistorických počátků vzniku „černého zlata“ přes současný zdroj válek a mocenského vytěsňování hranic novodobých predátorů. To vše v podobě smrtícího monumentu těžkotonážního, ale nářezového metalu.
K desce patří i sada převelice zajímavých klipů, které mají dotvořit audiovizuální dopad novinky.
„In the Flesh“ vyšlo v květnu 2011 u Season of Mist společně s Greyhaze Records. Délka debutu není ani půl hodinky. Z toho jsou 4 instrumentální skladby. Pro ortodoxní křídlo budou možná právě tyto skladby oříšek, který nebudou mít chuť rozlousknout. Pro mě je jediným „záporem“ právě délka alba. Myslím, že svým rozpracováním nabízí možnosti delší a epické…
