Italská instrumentální squadra pochodující na straně atmosférického sludge metalu a jeho hypnoticky ambientních vyklidnění je zpět. LENTO, kteří bývají tolik spojováni a místy i srovnáváni s kolegy a krajany Ufomammut, nejenom společným split albem, ale i podobným přístupem k tvorbě. Přesto bych tyto dvě kapely docela striktně odlišoval, protože jejich finální zvuková masáž je v mnohém jiná a mnohdy až zrcadlově opačná. Ve stejném roce jako vyšlo vzpomínané splitko, se LENTO osmělili i s debutem. ''Earthen'' vzbudil mnohé pozitivní ohlasy, protože se přeci jen nejednalo o úplně obyčejné či pouze a jenom standardně dobré album. Skladatelská potence a instrumentální um je přímo předurčovali k tomu, mít se před nimi na pozoru. Po více jak třech letech od tohoto okamžiku a změně vydavatele je parta z římské čtvrti Lazio zpět s albem ''Icon''. Nová ''modla'' představuje kapelu opět v dobrém světle. Novinka znovu kombinuje ostré a hutné kytarové zápřahy s uhlazenou hlukově dietní tváří a občasnými industriálními šelesty. Od prvního alba bych viděl největší změnu hlavně ve změně práce s kytarovým nazvučením a riffováním, které působí složitěji, neboli řečeno jazykem dnešních dní, progresivněji. Někdy až math coreové rubání se hýbe od vztekle hlasitých výlevů až po ty sluchu příjemnější. Řekl bych, že je v nich i více odlidštění a škubavého neklidu. Snad nebudu moc mimo mísu, když zmíním místy až ''godfleshovské'' nebo ''voivodovsky ufoidní'' vyznění. Malé, ale o to příjemnější náznaky obou z nich, lze totiž na novince zaslechnout. Na druhou stranu jsou, oproti minule již tak přijatelně délkově vybaveným trackům, skladby ještě kratší a přímější. Délkově je tak album ještě o kousek stravitelnější jak prvotina, na vstřebání jde naopak o hlubší a soustředěnější záležitost.
Typické jednoslovné pojmenování jednotlivých střípků ''Icon'' tak proletí kolem, zastaví se jen na chvíli díky relaxačním kouskům ''Then'', ''Throne'' a ''Admission'' a zmizí v dálce, téměř bez ohlédnutí. Nechá jen spoustu otázek, jaké to vše vlastně bylo a vyloženě dokope k novým pokusům vše zachytit a udělat si konečný obrázek. Krok novým směrem je po docela dlouhé době od debutu evidentní, nijak přelomový, ale sympatický a dalšími doušky ''Icon'' znatelnější a razantnější. Zachována zůstává kombinace hluku a ambietního klidu, s tím, že první položka nadále drtí tu druhou, novinkou jsou konečný sound a náročnější motivy. ''Earthen'' bylo přes všechen odlišný přístup LENTO k žánru mnohem více ''klasicky'' znějícím sludge albem. Novinka se snaží jít více svou vlastní cestou. ''Icon'' není jen dobře odvedeným bahenním doom metalem, není klonem sebe sama a není ani albem výrazově se nikam neposouvajícím.
Nové album LENTO je moderní a chytrou ukázkou progresu uvařeného ve vlastní šťávě. Lze jej brát jako masivní hlukový nátěr, stejně jako přemýšlivou hru fragmentů a atmosfér. Ve většině případů stísněných a lehce nepříjemných. Z LENTO vane nová energie a pětka z hlavního města Itálie se posunula dál, a mám za to, že svůj ceněný debut překonala.
