Black metal made in Germany. Uf! V Německu se moc kvalitních kapel z tohoto ranku nikdy neobjevilo. Je to podivné. V jiných odnoží metalu takové legendy jako Kreator, Sodom, Helloween atd. změnily svět. Co se týče black metalu, tak až na pár parádiček typu Lunar Aurora to byl vždy samý zmar plný klišé (Mystic Circle). Němečtí antikřesťanští bojovníci UNGOD se zahalili věčnou tmou a s válečným křikem se vrhají do nikdy nekončící války s nenáviděným Bohem a jeho nohsledy.
UNGOD jsou legendou germánského black metalového podzemí zjevující své ohyzdné skřeky s přestávkami po takřka neskutečných 20 let. S opravdu undergroundovým demem „Magicus Tallis Damnatio“ debutovali v roce 1992. Asi největším problémem byla vždy nestabilnost sestavy, kdy pouze dva členové vytrvali (Sciekron (basa) a Condemptor (bicí) – Mort, ex Baxaxaxa a Exclipse). „Cloaked in Eternal Darkness“ nazpíval jistý Infernal Molester, ale po natočení desky ho střídá známý Pestmeister Tairach (Pestnebel, ex Eclipse…) Každý jiný člen, až na původního zpěváka Infamista of Tumuluse, který u UNGOD vydržel od počátku až do roku 2009, se v kapele neohřál v kapele déle než 2 roky. Jsem zvědavý, jak dlouho jim vydrží tahle sestava.
Nebudu se nijak zaměřovat na starší tvorbu. Ostatně, kdo zná, ten ví. A kdo ne, nechť učiní nápravu. Pro staré vlčáky by to měl být další kamínek do velezajímavé mozaiky druhé vlny old school black metalu. UNGOD třetího tisíciletí se stylově točí poblíž nejlepšího z Darkthrone. Ale na rozdíl od Fenrise a Nocturna nepreferují špinavý zvuk, ba naopak, k poměrům staré školy se jedná o téměř čistý zvuk.
„Cloaked in Eternal Darkness“ otevírá titulní valivá hymna ve středním tempu. Hned jak se ozve sípot Infernala Molestera, zazní mi v hlavě poplašný signál, zda se nejedná o vykrádačku Mayhem. Naštěstí se to hned rozptýlí vlivem už zmíněných přímočařejších Darkthrone a kusem své tváře.
Textově nic světoborného. Tradiční proklínání křesťanského „Boha“, zatracování zažitých dogmat a zajímavé urážky biblických báchorek z mladší doby kamenné. Nejvíc jsem se pobavil u „Shadows of Golgotha“, která je ale jinak velice zdařilá. Jsem rád, že tu starou poctivou práci pořád někdo dělá.
Nedá se říct, že by se UNGOD motali kolem jednoho motivu. Jejich tvorbu obohatil i vcelku zdařilý punk v „Phallic Megalomania (Leathercunt III)“. Nebýt klasického krkavce v hrdle, tak si vzpomenu na takový The Clash či The Ramones. Myslím, že punk i black k sobě patří. Vždyť spojením punku a metalu tenhle rebelský styl vůbec kdysi vznikl.
Nevím, co na „Cloaked in Eternal Darkness“ řeknou dnešní fanoušci black metalu, ale staré veterány určitě potěší. V dnešní době už i legendy tohoto stylu hrají odlišně, takže taková připomínka toho, jak se v podzemí hrálo před lety, zahřeje u srdíčka každého milovníka starých pořádků.
