Zcestné jsou řeči o tom, že v Norsku je black metalová, potažmo metalová hudba za zenitem. Je pravda, že black metalu ve své extrémní a šílené podobně se v posledních letech zřejmě nejlépe daří ve Francii, ale právě Norsko je zemí, která minimálně několikrát do roka dokáže velice příjemně překvapit. Často jejich charakteristický rukopis a black metalové kořeny zdatně skloubí s hudbou napříč odvětvími, aby vzniklo něco zcela nového. Nebo naopak stačí najít na posmrkaném kapesníku čistý roh a povedené dítko je na světě. Přesně tak se zachovali pánové z THE KONSORTIUM na svém bezejmenném debutu. Dáte-li jim šanci, obklopí vás půlhodinka kvalitní kytarové práce.

Chcete popsat THE KONSORTIUM v jedné větě? Pak chtě-nechtě musíte použít slova jako kytarová technika, black metal, příměs death a thrash metalu, šlapavé riffy, rychlá tempa a industrial. To všechno zde totiž naleznete. Základem je samozřejmě černota, po které také debut nejvíce zapáchá. Někdo by jej možná nazval post-blackem, ale co to vlastně je? Přesnější tedy budeme, vezmeme-li v potaz black metal jako výchozí bod, na který nabalíme industriální feeling – dvě položky, které tvoří hlavní motiv. Důležité je pak také připočítat technickou vyspělost, která jde ruku v ruce s death a thrash metalovými prvky, obohacujícími a tvrdícími výsledek.

Hudba THE KONSORTIUM nestojí na líbivých ani emocionálních melodiích. Je řezavá a studená. Kytary často plodí sekané riffy, není to táhlá linka s výraznou melodií. Je to hudba s psím čumákem, mokrá, studená a odtažitá. Jsou pouze dvě možnosti, přistoupit na její pravidla anebo zatratit. Tu a tam zabloudí do čistě black metalových vod a vy jako byste zdánlivě slyšeli kupříkladu 1349. Po většinu času ale hraje prim zmiňovaný industriální feeling a uřvané kázání zpěvákova hrdla. To zpravidla zabíhá do čistých zpěvných poloh, avšak stejně studených. Je docela dobře možné, že narazíte na až disharmonicky drzé pasáže; v těch mně THE KONSORTIUM nejvíce připomínají Mayhem na přelomu tisíciletí. A Mayhem jsou také asi největším a neznámějším „related artist“, který lze k těmto Norům přidružit. Ano, podobnost je více či méně vzdálená, ale i přesto zřejmě nejpřesnější.


Vypadá to tak, že THE KONSORTIUM není přístupnou nahrávkou? Pokud ano, není to tak úplně pravda. V každé skladbě si už po pár otočeních vytyčíte pilíře, které se vám budou v hlavě omílat. Ať už se jedná o silné kytary nebo velice kvalitně zpracovaný vokál s výraznými momenty. Podle mě jednoznačně a kvalitně odvedená práce od spolku, o kterém ještě dozajista uslyšíme. Palec nahoru!