Je s podivem, že tento klenot z roku 2010 unikl všudypřítomnému oku redakce Mortemu. Takže napsat recenzi se mně dostalo cti, protože tuto desku považuji za jeden z vrcholů (nejen) německé temné scény. Bez mrknutí oka může stát vedle takových kultů avantgardní scény, jako jsou např. Dodheimshard, Ved Buens Ende, Code… Možná i s dalekým otřením se o geniální Emperor. Přirovnání je to chvástavé až troufalé a také nepřesné, ale nebál bych se toho. ODEM ARCARUM jsou i přes zmíněné přirovnání kapelou originální, svou a naprosto jinou.

ODEM ARCARUM se pohybují na scéně již dlouhých 16 let. „ORATEOBE“ je jejich teprve třetí deskou (a to předposlední „Bloody Traces in the Virgin Snow“ vyšla již v roce 2003). Chlapci zjevně desky nesází jak asijští dělníci na pás v čínském závodě, hehe.
Zatímco předešlá tvorba se nesla v tradičněji pojatém melodickém black metalu s klávesy, na „novince“ se směr otočil o 180°. Kolik má na směřování jinudy zásluhu příchod nových členů (Skorath – kytara a Zahak – baskytara) po předposlední řadovce je nezodpovězenou otázkou…

„ORATEOBE“ je deskou extravagantní a progresivní pro náročnějšího posluchače, aniž by byla nějak moc nepřístupná a plná šílených zvratů a teatrálnosti. Jejich silné melodie jsou zahalené v bizarní, post-apokalyptické atmosféře. Asi nejvíc mě zaujala jejich schopnost výpravnosti. Pracovat s dlouhou stopáží a nenudit, to umí pouze někdo. I když jsou hudebně někde jinde, tak mně evokují Neguru Bunget v období „Om“. Nádherně a promyšleně propojené akustické kytary a vkusně vytvořené klávesové stopy - které ale nejsou přeplácané -s black metalovou divokostí.

Album otevírá tajemná „Gate“, která má funkci intra. Plynule do ní vstoupí obrovský hit (jestli se to tak dá vůbec říct), nazvaný „Oceans“. Když už si myslíte, že vás po téhle skladbě nemůže nic překvapit, rozparádí vás čtverka „Loss“ s až tanečně punkou baskytarou v úvodu písně. Tuto skladbu můžu poslouchat stále dokola. Je v ní vše. Troufalé tvrzení, viďte. :)


„Hlas jasných akordů spalující tmy,
láká své duše do mlhy… zatím neslýchané..
Žalostnou, ztracenou, on pokládá umírající hvězdu,
uvězněnou v kleci touhy energie...“
Lyrika na této desce je nádherná a stojí za to si ji přečíst. V hluboké noci, ticho, jen hudba, vy a k tomu poutavý booklet, který vás vtáhne do dalekých, studených mlh, které pokrývají daleké moře. Vy se stáváte součástí temného snu, ve kterém jste kapkou v proudu dravé řeky. Není to ale romantické tak jak třeba ALCEST. Spíš je to romantika ve svém původním významu. Temná a fantastická. Ovšem pod nánosem těchto ornamentů jsou schované vnímavé postřehy, které ve vás probudí spousty myšlenek, jež vás nenechají na pokoji…