Práce redaktora je někdy více než zajímavá. Otevřel jsem příchozí balíček a mírně jsem znejistěl. Nesvatá trojice Apollyon, Mortifier, Cacodeamon by jistě ze zkoušky z black metalových pravidel vyšla na jedničku, ale nic se nemá přehánět, čímž narážím na poměrně vysoký počet dlouhohrajících nahrávek vydaných během jednoho roku. Doslova s nechutí jsem vložil CD do přehrávače, ale netrvalo to ani dvě minuty a už se mi na tváři objevoval spokojený, lehce úchylný úsměv. Na počátku recenze jsem zmínil Abruptum a nutno říct, že HELL ICON kopírují jejich „vyznění“, jak to jen jde.
HELL ICON se o víc ani nesnaží. Jednoduchá kombinace kytary, zefektovaného vokálu a perkusí je úsměvná, ale musím uznat, že se jim daří vytvořit velice temnou a nelidskou atmosféru. Od kytar nečekejte mnoho, nemelodické linky mi přijdou improvizované a zajímavé momenty by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a to navíc dřevorubcovy. Kytara ale tvoří pouhou kulisu dvěma podstatně zajímavějším prvkům – bicím a vokálu. Rytmika je pomalá, dovolil bych si říci až industriální a chvílemi i intenzivní. Bubeník HELL ICON zřejmě do své soupravy solidně zainventoval, což jen přidává na zvukové pestrosti desky. No, co se týče vokálů, viděli jste Carpenterovu „Věc“? A pamatujete si na řev, který vydávaly mimozemské monstróznosti? Ten vokalistův mi jej připomíná a nutno dodat, že hudba HELL ICON je přitažlivá podobně jako filmový symbiont.
Narovinu vám povím, že pokud si v tomto hlukovějším „Abruptum worship“ žánru nelibujete, nemá pro vás asi smysl si „Odium Irae Involumentum Me…“ shánět. Pokud jimi jste, tak pravděpodobně v HELL ICON naleznete zalíbení, ale na mistry nemají ani zdaleka. Vyzkoušejte a přesvědčte se sami.
K recenzi poskytl: Devotional Hyms





