Když jsem dostal možnost spáchat rozhovor s NIGHTBRINGER, byl jsem tak trochu na vážkách. Kapela sice nepatří k málomluvným, ale přece jen jsem si nebyl jistý, zda budu schopen připravit kvalitní otázky, které pány donutí se vyjádřit k nátuře svého nového alba hlouběji. Nakonec jsem s výsledkem poměrně spokojen, co si myslíte vy?

1. Trvalo vám 9 let, než jste vydali své první album. Mezi „Death and the Black Work“ a „Apocalypse Sun“ je rozdíl dvou let a nové album jste stvořili za rok. Co stojí za neustále se zkracující dobou mezi alby? Načerpali jste za tu dobu dostatek inspirace nebo jsou některé skladby staršího data?

Naas: Je pravda, že nám trvalo devět let, než jsme vydali dlouhohrající album. Pochop, že během prvních let své existence byl NIGHTBRINGER periferií dalších metalových kapel, kterým jsme se tehdy věnovali. „Death and The Black Work“ zažilo několik výrazných odkladů a měli jsme velké potíže s financováním desky, neboť většinu nákladů jsme uhradili z vlastní kapsy. Studio, které jsme použili, bylo vykradeno uprostřed našeho nahrávání a vše bylo ztraceno, a tak jsme museli vlastně začít od začátku (i když dvě neupravené verze skladeb se objevily na splitku se Serpentinam, jež vyšlo skrze Forever Plagued Records). Během té doby jsme všichni stále komponovali a sbírali spoustu materiálu, takže když konečně „DatBW“ vyšlo, já již měl složenou většinu „Apocalypse Sun“ a připravenou pro nahrávání, i když k tomu jsme se nedostali ještě další dva roky. Toto jsou dva faktory, jež zapříčinily tak dlouhou mezeru od zrození kapely a vydání prvního skutečného LP a jsou rovněž odpovědné za krátkou dobu mezi posledními dvěma alby.

2. „Hierophany…“ je svým vyznění, dle mého názoru, bližší „Death and the Black Work“, ale přece jen nabízí něco nového. Myslíte si, že se NIGHTBRINGER podařilo najít své přirozené vyznění anebo je stále co zlepšovat, měnit?

Ophis: Myslím, že jsme učinili další logický krok v našem vývoji, i když vždy existuje prostor pro zlepšení. Toto album se mi zdá v mnoha směrech různorodější ve svém přístupu než naše minulé desky, což je něco, v čem bych byl rád, abychom pokračovali.

3. O kresbu obalu alba se postaral Benjamin Vierling. Stejně jako jeho předchozí práce pro kanadské Weapon je i obal „Hierophany…“ plný detailů a odkazů. Pracoval pan Vierling na základě vašich přesných pokynů nebo jste mu dali volnou ruku? Jak obal interpretuješ ty sám? Spousta prvků je jasných. Jaká je však role starého muže, držícího srp a pohár? A co Erinye/harpyje? Vzhledem k jejich vyobrazení bych hádal, že představují dva různé/protikladné aspekty…

Ophis: Obal alba byl stvořen za diskuze s umělcem Benjaminem Vierlingem. Dali jsme mu několik výchozích nápadů a alchymických obrazů, jakožto doporučení, které poté rozvinul v počáteční náčrt. Byl jsem s ním v úzkém kontaktu během následující tvorby, dokud vše nenabralo konečné formy. Obraz popisuje spirituální sebezapření, symbolizované alchymistickou černotou (nigredo), ve které člověk zahyne kvůli svému světskému pojetí sebe sama a dále se vzdálí od smyslové vnějškovosti, aby se v sobě znovuzrodil. Symbolicky toto počíná se Saturnem, sebezapřením a pokračuje k Jupiteru, rozšířením vnitřních možností v jemné sféře. Tato jemná sféra může být symbolizovaná astrálním hadem a Merkurem, který obsahuje jak symboly Slunce, tak i Měsíce a je mediátorem mezi vyšším a nižším. Jak ukazují dva proplétávající hadi Merkurovy hole, tato sféra obsahuje dvě zdánlivě opačné síly, jak sis sám povšimnul. Ty jsou rtuť (ve svém nižším významu) a síra, Idá a Pingalá v Kundaliní józe, Lilith a Kain. Počáteční sebezapření je tedy „separací“ od těla dvou sotva patrných principů, které se stanou nástroji pro následnou práci. To je vyobrazeno dvěma výpary, jež vyvěrají z mrtvoly a rovněž i okřídlenými harpyjemi. Harpyje představují nečisté součásti dvou sil, jež musí být očištěny. Na celé dějství shlíží Lucifer, který troubí na trubku vzkříšení a uprostřed je alchymista, jež se ujímá Saturnovy role, používající kosu, jakožto nástroj sebezapření a drží pohár s třemi hady, kteří představují tři fáze Díla. Za alchymistovou/Saturnovou hlavou je skryté slunce, symbolicky černé, které je Smrtí samotnou, bránou do Beriahu, beztvaré, kauzální říše.

4. Příliš výrazný zvuk bicích byl jedním z nejkritizovanějších aspektů „Apocalypse Sun“. Na „Hierophany…“ nejsou bicí tolik dominantní. Vzali jste si tedy výtky k minulé desce k srdci?

Naas: Myslím si spíše, že jsme se poučili z naší vlastní kritiky. Cítíme, že přirozenější zvuk bicích našemu stylu více napomáhá.


5. Dle dostupných informací jste desku nahrávali od prosince do února… Předpokládám, že jste nahrávali na etapy? Šel každý člen nahrávat za sebe nebo jste se vždy sešli jako kapela? Produkce možná není tak „čistá“, jako na „Apocalypse Sun“, ale o to více skýtá detailů. Jak bys tedy srovnal nahrávání současné desky s těmi předchozími?

Ophis: Vše bylo nahráno samostatně, byli jsme tedy málokdy najednou všichni pohromadě. Kytary a basa nebyly ve studiu nahrány vůbec. To je úplný opak toho, jak jsme nahrávali „Death and the Black Work“, které bylo kompletně nahráno ve studiu. Začali jsme si nahrávat vše, čeho jsme byli schopní, sami, abychom snížili náklady a získali pro nahrávací proces co nejvíce času.

6. Na NIGHTBRINGER je zvláštní, že mezi sebou nemáte jasně rozdělené role. Většina členů ovládá několik nástrojů a ve skládání se střídáte, ale i přesto je vyznění NIGHTBRINGER homogenní. Jak se vám to daří? Mimochodem, je toto zrovna ten prvek, který činí kapelu výjimečnou?

Ophis: Myslím, že všichni máme společnou vizi celkového zvuku a proto jsme schopni udržet věci konzistentní. Všichni se na sobě kreativně krmíme i přesto, že většina hudby je skládána individuálně. To dělá věci čerstvé a dodává jim rozmanitost, která by zřejmě nebyla přítomná, pokud by všechnu hudbu skládala jedna osoba.

7. Nové album rovněž obsahuje i nové, akustické prvky, viz počátek „Via Tortuosa“, závěr „Old Night“. Neuvažujete, že byste tyto prvky na příští desce zužitkovali více? Mimochodem, spousta melodií NIGHTBRINGER je pro black metal poněkud „netypických“. Má některý člen kapely za sebou nějaké formální studium hry na klasické nástroje?

Ophis: Mohlo by být zajímavé udělat něco jako krátkou instrumentální skladbu á la Dissection, ale to, zda v budoucnu použijeme akustickou kytaru nebo ne, záleží na podstatě následujících alb. Pokud jsou melodie, jež skládáme poněkud „netypické“, je to dáno jak podstatou, tak i záměrem. Myslím, že jsme si vytvořili unikátní vyznění, které povstalo docela spontánně, a jsme během skládání velice vybíraví, abychom toto udrželi. Osobně jsem byl vždy ovlivněn hudbou mimo metalový žánr, klasickou hudbou kupříkladu, a tak si myslím, že toto vedlo určitým směrem. Abych ti odpověděl na tvou poslední otázku. Nikdo z nás nemá formální hudební vzdělání, i když já jsem základní hudební teorii studoval na vysoké škole a několik let jsem koketoval s klavírem. Avšak všichni oceňujeme klasickou hudbu celkově a řekl bych, že tento a další venkovní vlivy nám pomohly zformovat náš zvuk.

8. CD „Emanation“ a full-lenght album Temple of Not vyšly ve velice nízkém nákladu, neplánujete jejich znovuvydání? Mimochodem, jak to vypadá s budoucností právě Temple of Not?

Naas: Já jsem tomuto nápadu nakloněn. Ambient má mnohem menší publikum a oba dva tituly vyšly skrze menší undergroundová vydavatelství, která obvykle alba vydávají v limitovaném množství. Nové album Temple of Not bude znovuvydáno skrze Fall of Nature Records, stejně jako další album někdy během příštího roku.


9. Texty NIGHTBRINGER se vždy zaobíraly smrtí. „Hierophany of the Open Graves“ zpravidla představuje její tajemství z pohledu neofyta. Texty mi tentokrát přijdou alegoričtější, ale mnohem čtivější a snadnější k pochopení. Jak probíhalo samotné psaní a kompozice textu?

Naas: Alegorie je přirozeným jazykem zasvěcených a tudíž je vhodná pro poselství, jež tlumočíme. Koncepty, jež hájíme, jsou metafyzické nátury a vyjádřit takové věci, které jsou často mimo konvenční možnosti vnímání a pouhé fantazie, je nutné skrze symbolismus a alegorie. Vkládám velikou snahu, abych přesně zasáhnul podstatu konceptů, jež jsou v díle prezentovány. Výklad posluchače může být povrchní či naopak velice hluboký, to vše v záležitosti na jedinci a jeho přirozeném přijetí a pochopení takovéto moudrosti.

10. ar-Ra‟ad al-Iblis z Acrimonious s vámi na textech spolupracoval. Fungovala tato spolupráce snadno a hladce? Neuvažovali jste, že byste jeho hlas zapojili i do více skladeb, než pouze do „Lucifer Trismegistus?

Naas: Skutečně to šlo hladce. Smýšlíme podobně, kráčíme tou stejnou pokřivenou stezkou a já jej považuji za dobrého přítele. Ano, měli jsme v plánu jej vokálně více zapojit, avšak v cestě nám stála časová omezení. Doufáme v jeho další spoluúčast na textech a vokálech.

11. Mimochodem, jaké pocity cítíš, když se tvé myšlenky zabývají smrtí? Jejím procesem, smrtí svou a svých blízkých, životem po smrti či aktem sebevraždy? Mimochodem, z jakého důvodu hovoříte o Smrti v ženském rodu? Co já vím, pro smrt se zpravidla užívá rodu mužského…

Naas: Odkazy na smrt v textech mají málo co dočinění s fyzickou smrtí, kterou si projde tělo, a už vůbec nemají nic společného s jakýmikoliv sentimentalitami, jež doprovází takovou „ztrátu“. Vše se zabývá smrtí v kontextu iniciace a transcedence, která více než symbolicky hovoří o smrti v jejím nejhlubším smyslu, jakožto o bráně přechodu, která vede ven a mimo individuálně podmíněnou existenci. Text „Psychagogoi“ kupříkladu poukazuje na výchozí „přání“ či sblížení se se Smrtí, jakožto bránou vnitřní podstaty, jež musí být poznána a přijata, která nás odvede pryč od striktního zákona, jež spravuje podmíněnou existenci. Vzestup postupuje k sférám, jež jsou postupně od-ovládány a neomezovány zákony multiplicity a „tvaru“, což představuje přechod od měnění se po Bytost v tradičním, zásvětním pojetí. Oslovování smrti ženským rodem odkazuje spíše na jisté techniky stezky levé ruky, které používají ženu či přeměněné síly sexuality, než na Smrt samotnou, která je stejně jako transcedence života pod záštitou mužského rodu. *


12. O vydání předchozích dvou alba se postarala skvělá vydavatelství Ajna a Avantgarde, nové album vám pro změnu vydávají Season of Mist. Dostali jste snad lepší nabídku? Já osobně doufám, že by vám toto vydavatelství mohlo zařídit turné po Evropě…

Naas: Jsou to vskutku skvělá vydavatelství a my jsme oběma více než vděční, zvláště Ajna. Tylera velice respektujeme za to, co dělá a představuje. Co se týče Season of Mist, nabídli nám distribuci a propagaci. Evropské turné bychom uvítali.

13. Několikrát jste hráli na velice zajímavém festivalu Gathering of Shadows v Coloradu. Vlastním sice DVD dokumentující tři ročníky, to ale o atmosféře nepoví moc. Jak bys tento festival popsal z pohledu diváka a účinkujícího?

Ophis: Skutečně se jednalo o něco unikátního a atmosféra, jež toto obklopovala, byla nepřekonatelná. Jakožto pro vystupujícího bylo velice inspirativní hrát v takovém prostředí, uprostřed záře pochodní a chladného světla hvězd.

14. Nebudeme rozhovor již zbytečně natahovat. Děkuji za rozhovor i novou desku. Jak je u nás zvykem, poslední slova jsou tvá, máš-li tedy pocit že něco důležitého nebylo vyřčeno, sem s tím…

Naas: „He who is illuminated with the Brightest Light will cast the Darkest Shadow.“
–Andrew Chumbley

- „Ten kdo je ozářen nejjasnějším světlem, vrhne nejtemnější stín.“

* poznámka překladatele: Anglický jazyk má lehce odlišnější a volnější rozlišování rodu, než čeština. Debata o jmenném rodu smrti je založená na tom, že anglicky hovořící lidé by zpravidla použili pro „smrt“ mužský rod, neboť se jedná o nepříjemnou záležitost, to samé platí i pro slova jako „war“, famine“ atd.