Uznávám, a určitě nebudu sám, že první dojmy z této progresivně avantgardní čtveřice byly poněkud rozpačité. Před pódiem postávalo asi tak pět a půl lidí plus nějaký ten fotograf, zbytek osazenstva se napájel pivem v bočních prostorách koncertního sálu. Role první kapely ale nakonec nebyla pro Francouze až tak zoufalá, jak to ze začátku vypadalo, postupně se počet postávajících zvětšoval a nejen já se pozvolna poddával jejich podivnému charismatu a hudbě. Zpěvaččin průrazný hlas mě postupně přestával srát a divoké výrazy kytaristy, jimiž doplňoval hru, dokázaly pobavit. Zvuk měli téměř perfektní a ke konci setu sklidili nadšený potlesk už zhruba od třiceti lidí v sále. Pro mě to nakonec byl tedy rozhodně pozitivní start večera a těšil jsem se na pokračování.
Když se na pódiu objevily dvě sádrové lebky (kdo ví, z čeho byly, rozhodně ale ne z kosti), začínal jsem tušit, že to, co bude následovat, nebude to pravé. Rekvizity se množily, zatímco zatím civilně vypadající zpěvák pečlivě zapaloval čajové svíčky na kovovém bafometu, raději jsem se odebral pro další chmelový nápoj. Nebudu chodit okolo horké kaše, Italové DARK END mě svým výstupem jen zklamali. Svůj nepříliš nápaditý symfonický black metal se zuby nehty snažili prosadit až příliš častými mocnými gesty a užíváním všemožných rekvizit. Vlastně se o to snažil pouze zpěvák. Za celou kapelu, která působila dosti staticky. Vrcholem vystoupení pro mě bylo, když se křikloun Animae zakryl „krví“ zacákaným hadrem (dříve zdobícím stojan na mikrofon) a já si mohl povšimnout, že krvavé cákance připomínají cosi jako obraz obřího klíštěte. No, dost už vtípků na účet mladé kapely, jen je smutné, když jsem nucen si pro takovéto levné klony Cradle of Filth vymýšlet nové žánrové škatulky, jako v tomto případě Burger black metal.
Nicméně DARK END přitáhli před pódium více lidí (přesto větší ovace nesklidili), zároveň se klub, jak se připozdívalo, více a více plnil. To nahrálo následujícím Švýcarům MINKUS v čele se zpěvačkou, jejíž charisma na pomezí krásy a ošklivosti mě zaujalo natolik, že jsem vynechal pravidelné chmelové občerstvení o zvukové zkoušce. Kapela spustila mix metalu a hard coru mírně připomínající Walls of Jericho. Pro obecenstvo, které přišlo především na black metalové hvězdy večera, to nebyl přímo šálek černého čaje, přesto se našli tací, kteří si s MINKUS zatřepali řepou. Zpěvačka, zjevně nadšená, komu to dělají předkapelu, oznámila, že se blíží vystoupení MELECHESH a pětice zmizela z pódia (v případě křehké vokalistky pod pódium). V tuto chvíli se ve Futuru nacházelo okolo sto padesáti lidí. Jedno mínus musím přičíst fotografům, motajícím se pod pódiem (mezi které jsem se, a nejsem na to pyšný, počítal i já), kteří dychtivě fotili každý nadstandardní pohyb, akci kapel, nijak jinak se do koncertu nezapojovali a nedávali tak úplně dobrý příklad lidem v druhých řadách.
To se ovšem s příchodem MELECHESH zlepšilo a fotografové se ztratili ve větším počtu metalistů, které vystoupení Izraelců přilákalo. Kapela nakráčela na pódium (kytarista s šátkem omotaným přes hlavu vypadal velmi tematicky) a s písní „Illumination : The Face of Shamash“ rozjela profesionálně odvedený set (který si zároveň náležitě užila), během kterého jsem svůj fotografický komplex dočista ztratil a způsobil si bolení krku na dva dny dopředu. Trochu jsem se obával písní z nejnovější desky „The Epigenesis“ a toho, že na živo nebudou mít slušný tah na branku, naštěstí jsem se ale mýlil. Na jejich set si téměř nemůžu stěžovat, až na drobně nevyrovnaný zvuk pod pódiem, kdy ve zvukové kouli zanikala tu basa, tu jedna z kytar. Kdosi si také stěžoval na samplovaný recitativ v písni „Grand Gathas of Baal Sin“ (do kterého Asmedi navíc v jedné části zpívá), já s tím ale neměl nejmenší problém. „Rebirth of the Nemesis“ byla pro mě jasným vrcholem večera. Vystoupení MELECHESH mi sedlo jako prdel na arabský chléb. To ovšem neznamená, že bych nebyl zvědavý, jak se předvedou následující KEEP OF KALESSIN.
Dovolím si podotknout, že tvorbu této kapely po albu „Armada“ příliš nesleduji a nijak moc mě nebaví, berte mě tedy v této části s rezervou. V publiku za mnou se ozvalo zakřičení „Trondheim!“ a Norové spustili svůj technický black metalový nášup. Hudba i zvuk byla tvrdší, než jsem čekal, lidí bylo v sále snad všech sto padesát, Thebon energicky hecoval, atmosféra byla zralá na krájení. Bohužel jsem nevychytal tu nejlepší pozici (ani změna nepomáhala) a hudba se slévala, nerozuměl jsem jednotlivým nástrojům. V tom se mnou nesouhlasili někteří fanoušci, podle nichž byl zvuk pod pódiem ok. No, ať to bylo, jak chce, vyslechl jsem si ještě značně kvalitní (a rychlé) bubeníkovo sólo, jednu píseň a dal jsem se na pomalý ústup k občerstvení. I když já nadšením na zadek nepadnul a zbytek setu poslouchal z povzdálí, fanoušci byli spokojení a odnesli si z KEEP OF KALESSIN příjemný hudební zážitek.
Následující a poslední kapela večera SAMAEL předvedla, že je možné hrát metal s úsměvem a pozitivním přístupem, přesto neztratit nádech temné atmosféry a rozhýbat unavené diváky. Během prvních dvou písní se jim podařilo získat si publikum (Po KoK mírně prořídlé) a poté odehrát povedený průřez diskografií. Překvapil mě zvuk, který byl notně tvrdší, než na studiových nahrávkách, což rozhodně nebylo na škodu. Nejtvrději vyzněly paradoxně písně z nového alba „Lux Mundi“, nejatmosféričtější byly naopak starší kousky, jako např. „Baphomeths Throne“ a podobně. Obzvláště podařené byly momenty, kde se klávesista přesunul k bicím a třískal do nich zároveň s bicím automatem. Basák byl asi nejenergičtější z přítomných hudebníků, divoce pařil s úsměvem na tváři. Frontman Vorph nehecoval v takové míře, jako předchozí kapela, nicméně sem tam zavtipkoval a poděkoval všem přítomným za účast. Vše podkreslovala projekce za hudebníky, na kterou zde bylo k dispozici poněkud malé plátno, tudíž jsem ji příliš neregistroval. Jen malý mínus na jinak perfektním vystoupení. SAMAEL byli pro mě druhý zlatý hřeb večera, jen škoda, že jsem musel, díky organizačním záležitostem vypadnout v půlce poslední písně (i když tipuji, že si diváci vydupali ještě nějaký ten přídavek).
I když měl čtvrteční večer ve Futuru nějaká ta negativa, pozitivní zážitky převládají. Každý kdo se sem vydal, si určitě odnesl příjemný hudební zážitek. Gambáč chutnal slušně, zvukař nezvučil špatně, akorát prostor záchodů byl na takovouto akci poněkud skromný. Někomu nemusely sednout první kapely, které se do celé sestavy prostě žánrově nehodily, já je bral spíše jako příjemné rozptýlení, které nadcházející black metal pouze podpořilo. Čtyř set devadesáti korun za vstup rozhodně nelituji a rád se do tohoto klubu na nějaký ten metal vrátím. Organizátorům i návštěvníkům dík!
