Jeff Caxide z rozpadlých vizionářů a velikánů ISIS se rozhodl na nic nečekat a nenavazovat na svoje bývalé působiště a zkusit svoje myšlenky a pocity rozeznít v jiném teritoriu.
U ISIS jsme byli zvyklí na tuny a hromady velezajímavých tónů, melodií, postupů, razance a ostatně celých podnětných kompozicí. Jeff se ale nyní rozhodl jinak. CRONE vás neudeří masívním soundem. Pozornému posluchači však neunikne nervozita a nervnost pod nánosem klidného vyznění „Nekonečné půlnoci“. Název podporuje u vnímavých jedinců bujnou fantazii a lze si představit pod tímto jednoduchým názvem cokoliv. Esoteriku v hloubce magické noci, kdy právě přelom od pradávna vyvolává fantaskní představy různých nočních bytostí a strašidel. Je to přece od pradávna hodina duchů. Stejně tak si můžeme představit půlnoční metropoli a neklid skrytý v ní. Všechny ty bezdomovce vylézající z děr, kriminální živly, vás vracející se z hospody či z práce, kina… Bezútěšnou samotu depresivního stavu, kdy jste v okně paneláku a pozorujete mžící noc, auta v dálce, světla v jiných vzdálených bytech, ticho a prázdnota. Nikdo blízký ani kolem vás ani na telefonu, aby vás objal a utišil. Vám je to jedno, jen pozorujete ten vzdálený svět, který vás obklopuje.
Co tím zamýšlel Jeff Caxide ví jen on sám. V každém případě je to běh noci. Jízda autem, sen bezesné noci. Ambient i chill-out. Elektronický ne“experiment“. Konzervativní přístup k netradičně tradičnímu vyznění.
Asi zní moje slova jako bych nevěděl, jak mám popsat slyšené tiché tóny. Ono to ani moc nejde. Je to silně minimalistický počin, který ale přes kvalitní studia (Gordon Cole Studios, Los Angeles (USA), Rising Pulse Studios, New York (USA) a produkcí Aarona Harrise (mix) a Jamese Plotkina (mastering) nenavodí atmosféru a nesmrtelnost černokněžníků (Mortiis, Burzum) nebo dřívějších Ulver. Spíše si na několika málo místech vzpomenu na práci Jana P. Muchowa a jeho kouzelné niterní soundtracky k filmům „Šeptej“ nebo „Samotáři“. Jen nevím, jestli bude mít CRONE takový generační dopad. Vzpomínka na Muchowa je ale pouze okrajová. Caxidovi chybí znalosti i odvaha k duševním experimentům zmíněného umělce. Ale není jednoduché kritizovat snahy CRONE. V určitých momentech se paralely s ISIS zdají být podmanivé a když se ozvou bicí v „Silver Hammer“ (Aaron Harris), tak je vymalováno. Tahle skladba určitě nadchne i klasičtěji orientovaného rockového fanouška. Obzvláště baskytara přesahující ostatní nástroje a rejstříky použité v „Cellar Holes From a Lifetime Ago“. Tato skladba mě uhranula. Je nutné poslouchat album pozorně a pokud možno pozdě v noci.
Je otázkou, zda „Nekonečná půlnoc“ najde posluchače i mimo fanoušky Jeffova bývalého působiště. Album není nic převratného ani závratného. Ani jako kulisa nebude určitě fungovat. Avšak minimálně zklidní a utiší mysl pozorného a neortodoxního, který nebude přemýšlet, kde slyšel tohle a jak by mohlo znít tamto…
