Pochmurné Oslo, jemný déšť, prapodivná ulička plná jedinců asijského původu a na konci za rohem klub Rockefeller. S přítelkyní jsme dorazili okolo osmé hodiny, jak bylo uvedeno na lístku, a po dvou kontrolách a označkování nás čekal vcelku strmý výstup do samotného nitra klubu.
Bohužel, díky zmatku ohledně začátku jsme propásli skoro celý set kapely AEON THRONE. Poslechli jsme si tedy pouze poslední dvě skladby a pak nás čekala přibližně půl hodinka zvučení samotné Gehenny.
V půlce intra nastupuje GEHENNA na pódium a sálem se začne rozléhat první skladba. Žádné klávesy, nečitelné kytary, utopená basa a kopák, který musel být slyšet až v Bergenu. Zvuk je naprosto tragický, kytarista měl neustále problémy s kytarou a bubeník také zrovna neměl svůj den. V půlce setu se zpívající Dolgar prohodil s kytaristou u mikrofonu a zvuková koule pokračovala dál. Abych se přiznal, tuhle výměnu jsem nepochopil a moje přítelkyně, dlouholetá fanynka kapely, také ne. Těžko říct, jestli to do celkového vyznění přineslo nějakou změnu. Sálem zní poslední skladba "Morning Star", nic převratného se neděje, stále nejsem schopný rozpoznat kytaru od vodopádu, a tak s velkým zklamáním začínám očekávat mé neoblíbence 1349.
1349 je kapela, kterou jsem již jednou viděl a docela jsem se bavil. Nebylo tomu jinak ani dnes. Neskutečně dlouhé přípravy všelijakých propriet a ohňů mě stále nechávají chladným a místo očekávání kapely začínám ve vzduchu cítit jeden velký průů... no, však víme. Celé pódium bylo poseté nejrůznější technikou, nicméně největší bonton pro mě bylo asi sešt lyžin položených rovnoběžně s pódiem, ve kterých byla hořlavina a na začátku setu se to všechno rozhořelo společně s ohnivými plivanci Frosta a Archaona. Po odevzdání loučí technikům se začaly dít věci. Nastupuje celá kapela, kytaristův kabel chtě nechtě vede skrz jednu z ohnivých lyžin, Seidemannovi visí vysílačka na kabelu, Ravn zaujímá velmi zlou pózu a druhý kytarista? Ten je stále v backstage... dorazil až v půlce první skladby. Nejvíc mě pobavila jeho snaha snažit si zapojit kytaru, protože když máte před aparátem cca. 30 cm vysoký plamen, není to úplně nejjednodušší. Chvilku jsem si pohrával s myšlenkou, jestli to radši nezabalit, nicméně poté, co Ravn kopl do jedné lyžiny a začala hořet stage včetně jeho boty, jsem se rozhodl zůstat. Po asi pěti skladbách oheň konečně dohořel a kapela se mohla věnovat naplno hraní. Abych nezněl tak zaujatě- nutno uznat, že pasáže se stroboskopem, kdy Frost sype, vypadají hodně efektně. Upřímně, nechtějte po mně playlist, protože zvuk se nevylepšil ani s 1349 a především zahuhlanost kytar dělala hudbu nečitelnou. Vím, že zazněla skladba "I Am Abomination", ale to je tak všechno, co si pamatuju.
Po přibližně šesti skladbách mě vystoupení znudilo natolik, že jsme s přítelkyní prozkoumali merchandise a vydali se do ulic Osla hledat zaparkované auto.
Akce byla skvěle organizovaná, nicméně kapely zklamaly.
