1. Zdravím! Jak se daří? Co jsem si všiml, „Presences of Absences“ získává velice dobré ohlasy. Jak moc sleduješ recenze a reakce na tvoji hudbu obecně? Je to pro tebe velice důležité, nebo je hlavní tvoje vlastní satisfakce?

Ahoj! Daří se mi skvěle, díky za optání. Ano, recenze na album jsou veskrze hodně dobré. Snažím se sledovat reakce lidí na hudbu ASVA a čtu recenze i reakce na fórech. „Presences of Absences“ je v tomhle velmi zajímavé, nečekal jsem totiž, že bude přijímáno tak dobře, jak prozatím je. Je to nezvyklá nahrávka a krok vzhůru oproti našim předchozím pracím (alespoň já cítím, že je to krok „vzhůru“), takže jsem neměl tušení, jak lidé zareagují. Zvláště recenze mají možnost potvrdit něčí práci a velice mě těší si číst dobře promyšlenou recenzi, ať už kritickou nebo nadšenou...

2. Myslíš, že existuje nějaké rozpoložení, situace, v jaké si poslech „Presences of Absences“ užiji nejvíce? Temný pokoj v noci, chladný zimní večer se sklenkou vína, když jsi šťastný nebo smutný? Posloucháš svoje nahrávky? Jak často a za jakých situací?

Moje vlastní nahrávky moc neposlouchám, téměř vůbec. Práce a emocionální energie do nich vložená docela ničí potřebu poslouchat to znovu. „Presences of Absences“ jsem si ale párkrát pustil, když jsem pracoval ve své garáži... Je to dobré album k poslechu, když cítíš potřebu zůstat klidný.

3. Podle mě je album krásné. Při psaní recenze jsem ale narazil na to, že krása je vlastně velice subjektivní. Co znamená pro tebe? Co ti přijde na mysl jako první, když to slovo uslyšíš v kontextu s hudbou? Myslíš, že se význam toho slova dá nějak jednoznačně definovat, nebo je silně abstraktní?

Krása je úplně abstraktní, protože to slovo reprezentuje tolik různých věcí – od malého momentu až po myšlenky a solární systémy a všechno mezi tím – pro tolik lidí. Co mě udivuje je, kolik lidí (především tady v USA) krásu ještě neobjevilo. Je to všechno o tom mít různé cetky, dobře vypadající holku, nové auto, velký dům... Vypadá to, že to většinou mine pointu a myslím, že v životě ve společnosti, která oceňuje konzum, je to očekáváno. Uvádění krásy do souvislosti s hudbou je podobně zkreslující z těch samých důvodů. Samozřejmě mám svoje názory ohledně toho, co dělá hudbu krásnou a toto spektrum je extrémně široké.

4. Šíří se drby o tom, že „Presences of Absences“ je tvoje poslední album pod hlavičkou ASVA. Co je na tom pravdy?

Nevím, jak tohle začalo... Napsal jsem už následovníka „Presences of Absences“, takže tyhle obavy jsou neopodstatněné.


5. Koncert v Praze před dvěma lety byl skvělý. Můžeme se těšit na další? Plánujete vyrazit na turné?

To byla jedna z mých nejlepších nocí v Evropě vůbec... Byli jsme skvěle zásobení dobrým jídlem, zábavnou show. Byla hrozná zima, ale procházeli jsme se po městě až do brzkého rána... Bylo to báječné. A ano v obou případech; pojedeme na tour a určitě přijedeme i do Prahy.

6. Jak probíhá tvůrčí proces? Nejdříve si skladbu kompletně zapíšeš a pak zkoušíš, jak zní, nebo to děláš spíše opačně? Jak velká část hudby ASVA sestává z improvizace? Jak dlouho průměrně trvá vytvoření jedné skladby? Na všech albech ASVA jsou čtyři skladby. Je to jen náhoda?

Čtyři skladby na albech jsou jen náhoda. Napíšu mnoho hudby – stovky hodin – a přijdu s částmi, které možná budou pasovat k sobě. Nevyužité části bývají dobré pro jiné skladby, takže je přepracuji a snažím se vše poskládat dohromady. Většinou to ale začíná fragmenty. Pak je to jednoduše rozvíjející se proces. Na začátku rád nechávám věci velmi jednoduché; pár not jako melodie nebo basová linka a těch pár not rozvíjím ve všech směrech, co mě napadnou. Většinou je zapíšu do mřížky, dopředu, pozpátku, diagonálně, shora dolů apod. V mnoha případech (především v mé současné práci) basa prostě prochází mřížkou. Tuším, že je to netypický způsob tvorby, ale doteď to byl způsob efektivní, obzvlášť při skládání na varhanách.

7. Jak velkým dílem se na albu podílel Toby Driver? Jak ses vlastně dostal ke spolupráci s ním? Plánuješ s ním spolupracovat i na něčem dalším?

Chtěl jsem pracovat s Tobym po mnoho let a vlastně jsem ho poprosil, aby zazpíval už na „What You Don’t Know is Frontier“, což také udělal. Bylo to krásné a komplexní. Mně se to strašně líbilo, ale ostatní členové ASVA byli dosti nakloněni instrumentální nahrávce (něco, co jsem tehdy vůbec nechtěl a stále nechci). Myslím, že jsem dokonce natahoval, když jsem říkal Tobymu, že vystřihneme jeho zpěv. Teď jsou věci jinak, ASVA se skládá z členů, které vůbec nezajímá být „doom“ (což nikdy nezajímalo mě), takže v podstatě můžeme dělat, cokoliv se nám zamane a hudebně zlíbí, aniž bychom se snažili následovat nějakou specifickou žánrovou linku. Je to úžasný pocit prostě si říct „seru na to“. Najdeme si vlastní cestičku.“
Nemohl bych přehnat popisování, jak moc Toby Driver, Jake Weller a Greg Gilmore ovlivnili „Presences of Absences“ a doufám, že všichni se mnou budou pracovat ještě dlouho.

8. Odkud pocházejí tvoje inspirace? Píšeš svoji hudbu s cílem dokončit skladbu nebo nápady přicházejí spontánně?

Inspiruje mě mnoho věcí, ale nejdůležitějšími musí být moje žena a dcera - náš společný život, naše štěstí. Věci, které mě inspirují, jsou ty, které jsou mi nejdražší. Věci, pro které mám starost a lásku. Dokončit skladbu? Věřím, že skladba není nikdy dokončená, prostě to vzdáš.


9. Má „Presences of Absences“ nějaký základní koncept, téma? Co vlastně vyjadřuje jeho, velice abstraktní, řekl bych, název? A co pak samotné kompozice? Vznikaly s vidinou nějakého konkrétního významu?

Já název jako abstraktní vůbec nevidím. Tolik lidí tu prostě fyzicky není; můj bratr, prarodiče, mnoho přátel. Tolik věcí, které mi v dětství dávalo smysl života, je pryč, smeteno ze stolu. Ti lidé, ty lekce jsou ale pořád se mnou každý den a pořád ovlivňují moje činy, reakce, ale očividně tady s námi nejsou a nikdo nemůže vědět, co nás vede k tomu, čím jsme. To jsou ty absence, které jsou přítomné uvnitř...
Proč se dospělý, který byl zneužíván jako malé dítě, pořád ohání i ve čtyřiceti letech? Protože mu něco bylo vštípeno, zakořeněno, co nemůžeme vidět, ale ovlivňuje nás to... Všichni žijeme s démony, někteří jsou dobří, někteří špatní. Pokud si myslíš, že někoho opravdu znáš, vsadil bych se, že se mýlíš.

10. Na YouTube je k nalezení fanouškovský videoklip ke skladbě „Game in Hell, Hard Work in Heaven.“ Podle mě je skvělý a velice dobře vyjadřuje abstrakci samotné skladby a podporuje její atmosféru. Co si myslíš ty? Je vaše hudba také vizuálním zážitkem? Jak jsou s ní vůbec propojeny vaše artworky?

Miluji to video... Bylo pro mě překvapením a už si nepamatuji, kdo mě k němu přivedl. Je to opravdu krásné, tvořit hudbu, která vypadá, že inspiruje lidi k tomu, aby na ní stavěli a zdokonalovali její odběr skrze vizuální nebo psanou reprezentaci. Jsem uprostřed psaní hudby k filmu, o němž můžu doufat, že bude stejně úspěšný. Artwork a hudba obsažená v „Presences of Absences“ je ukázkou, jak rozmazávám obrázek toho, co si lidé můžou myslet, že ví o mně, hudbě, vztazích všech druhů (které jsou iluzí), tak i ujasňování tématu relativity minulosti, přítomnosti a budoucnosti skrze starou a novou instrumentaci, chorály a zpěv, R&B; zpěv, současné uspořádání a rytmus, domov (hnízdo), opouštění domova (ptáče), juxtapozici barev, prózu a zařizování, že vše funguje dohromady tak, jako by umění a život měly.

11. Jakou hudbu posloucháš ve svém volném čase? Trávíš poslechem hodně času? Co pro tebe poslech hudby znamená ne jako pro hudebníka, ale jako posluchače? Posloucháš hudbu, aby ses zabavil, nebo tě duševně naplňuje?

Pokud jsem doma sám, poslouchám hodně hudby docela odlišné a z různých důvodů. Opravdu to závisí na tom, čeho se v ten moment snažím dosáhnout; když pracuji ve svém obchodě, je to docela rozmanité, od Part po Exodus. Mám ale tendenci opravdu se soustředit na svou práci, takže je to čistě pozadí bez ohledu na hlasitost. Pokud se soustředím, samozřejmě jsou zde momenty, kdy mi na konci u většiny stojí vlasy na hlavě, ale proč Radiohead nebo Panderecki fungují stejně dobře jako Miles Davis nebo Public Enemy, je pro mne stále záhadou.

12. V titulní skladbě jsou dva samply - na začátku a na konci. Mají nějaký konkrétní význam nebo jsou tam „jen“ pro umocnění atmosféry a vyznění?

Mají vliv na způsob, jakým je celé album odebíráno. Tyhle dva úseky jsou velmi dobrým příkladem oné juxtapozice, kterou jsem popisoval dříve; toho, že věci jsou relativní a propletené, ať o tom víš nebo ne. Můžou se zdát bezvýznamné, ale pokud si album poslechneš a přeskočíš je, bude to úplně nová hra. Je docela dramatické, jak naprosto mění směřování alba - velice pozitivně, myslím.


13. „Presences of Absences“ je v některých aspektech dosti odlišné od vašich předchozích nahrávek. Jistě, vývoj stylu je důležitý, ale myslím, že rozdíl je opravdu značný. Co tě vedlo k téměř úplné absenci kytarových dronů? Přemýšlel jsi někdy o tvorbě ambientní nahrávky? Myslíš, že se touhle cestou budou ubírat i vaše budoucí alba?

Je jiné, ale přesněji reflektuje moje citlivosti natolik, kolik jsem hudebníkem a posluchačem. Na předchozích dvou nahrávkách jsou aspekty, které se mi opravdu líbí, ale drone a instrumental moc ne. Takže ano, je jiné, ale líbí se mi mnohem víc. Kytara není příliš výrazná, ale je tam. Myslel jsem, že by bylo dobré zužitkovat mou vlastní hru na kytaru (která není příliš dobrá) a nabídnout něco jiného, než většina kytaristů; ne těžké akordy, ale raggeový, neklidný materiál a jednostrunné melodie, materiál, který prakticky neexistuje v doom/dronu - žánru, kterému jsem, docela s jistotou, ASVA úplně vzdálil. Co se týče ambientní hudby, nejsem si jistý, že bych se jednoho rána vzbudil a řekl si „Panečku, dnes napíšu něco ambientního.“ O tvorbě hudby takhle prostě nepřemýšlím... Nemám ponětí, kam mě hudba dovede.

14. Běžná otázka… Jaké jsou tvoje plány pro nejbližší a vzdálenější budoucnost? Díky za tvůj čas a ještě jednou díky za „Presences of Absences“, skvělé a krásné album. Pokud chceš sdělit něco čtenářům, udělej to nyní. Přeji mnoho štěstí a skvělé hudby!

Mým plánem je pokračovat; hudba je to, co rád dělám a dokud budu kreativní, budu vytvářet nová znění. Díky za to, že se vám líbí, co dělám a že sis našel čas na sepsání několika otázek, abych se s nimi popral. Nevím, proč „Presences of Absences“ funguje tak, jak funguje. Funguje - a za to jsem neskutečně vděčný Gregovi, Tobymu, Jakovi, mé rodině. Zase jednou jsem měl štěstí a vám přeji to samé.