Po šokujícím špinavém debutu "An Eternal Dark Horizon" z roku 2007 rozkopli stojaté vody pure black metalu norští "mladíci" THRONE OF KATARSIS svojí kombinací Darkthrone stylu s malebnými, ale chladnými a ohavnými melodiemi plnými nečistého umění.
Deska nijak nepřekvapila, ale spíše nastolila otázku, jaké bude pokračování...THRONE OF KATARSIS o sobě dali vědět v roce 2004, kdy natočili demo "Unholy Holocaustwinds". Hlavními personami od začátků skupiny je dvojice Vardalv - bicí a Infamroth (Grimnisse) - řev a ostatní nástroje (ex-Obscuration, Grimnisse, Dwelling Souls, Thundra). V roce 2009 se k "TOK" přidal Sanrabb - baskytara (ex-Blood Red Throne, Cobalt 60, Deviant, koncerní výpomoc u Mayhem a Satyricon) a o rok později Skinndod - kytara (Gehenna). "Ved Graven" byla tudíž vyhlížena na undergroundovém poli s velkým očekáváním. Nyní pod Candlelight records deska vychází a ukáže, zda splní to, co se od ní čekalo či nesplní.
Kdo čekal nějakou stylovou rošádu, ať nečte dál a albu se z dálky vyhne. Stejně jako jeho předchůdci je "Ved Graven" v okouzlení starého black metalu raných 90. let. Tedy texty plné okultismu, rouhačství a satanismu. Do uší vás praští ohavný zvuk jako ze zkušebny. V první chvíli jsem myslel, že mám nějakou špatnou první demo verzi. Ne, to jen Fenrisova obliba v garážovém soundu zasáhla i tuto hordu. Darkthrone kult čpí ze všech skladeb. Není to ale na škodu - kdo má rád tento sound, bude si libovat. Navíc devízou kapely a této desky je vynikající a variabilní skřehot páně Infamrotha. Místy mi evokuje i pojem nad pojmy - našeho Františka Štorma. Takže skvost. Stejně jako dřív pod vším tím nánosem špíny a hnusu se klenou zvláštní melodie, které v kombinaci s černotou vyznívají lákavě až nakažlivě. Sedmero skladeb, které vás svojí délkou kolem cca 10 minut nenudí ani minutu a omotají smyčkou a zatáhnou.
Album otevírá obskurní svižná záležitost "Profetens Siste Vandring". Ale až druhá "Helvete Kaller" přinese velezajímavé momenty, kdy po nářezovém úvodu do hry vstoupí akustická kytara a Inafmrothův uhrančivý skřehozpěv jako z dílny dalšího mistra, samotného Attily. Největší klenot se nachází ve třetí funeral blackové tryzně „Av Dypets Kulde“. U této skladby jsem měl silné mrazení a byl jsem nucen si ji pustit znovu. Škoda, že není takových skladeb na "Ved Graven" víc. Stala by se z ní kultovní záležitost stejně jako z jejich vzorů.
Že TOK není ani za mák originální ani objevný přínos black metalové scéně nevadí. Na rozdíl od některých originálnějších seskupení jim nechybí srdce a opravdová láska ke starému kumštu. Jsem rád za tyhlety ortodoxní maniaky, kteří nenechají zaniknout black metal staršího ražení.
