Uprostřed lesů, v polorozbořené chatce, "žila" hrstka "vyvolených". Vůdčí postavou byl, je a bude Ash v podání Bruce Campbella. Nebudu zde rekapitulovat příběh skvělého hororu The Evil Dead a ihned se Vám pokusím vysvětlit, proč jsem si tuto klasiku vzal do chřtánu. Hlavní roli v tomto filmu hrají "lidé" posedlí démony (tak či onak, těm "lidem" již není pomoci ;-)), celé šílenství ovšem vyvolalo spuštění zvukové pásky, na které jistý "necronomiconář" odříkává formuli k vyvolání onoho démonického zla plížícího se lesy. A tak započala "noc démonů", což jsou jediná slova, neustále recitovaná, v první Lustmordově skladbě Ixaxaar na mnou recenzovaném albu.

Lustmord je jistě ikonkou dark ambientu a dovolím si tvrdit, že i oprávněně a to především díky albu "The monstrous soul", což je skutečně děsivá "podívaná". Výše jsem se Vám snažil naznačit, že Lustmordova hudba ve Vás nebude evokovat žádné veselé prostředí či pocity. U první skladby mi byla vyvolaná představa ihned jasná - vokál znějící jak z pásky, která nevěstí nic dobrého. Tak to je i u skladeb následujících, které nejsou v žádném případě natolik akční, aby mohly dotvářet atmosféru nějakého svižnějšího hororového filmu, jejich nádech je spíše okultní, až neznámý a proto by se jimi nemusela nechat zahanbit jakákoli adaptace Lovecrafta.

5 skladeb, pět příběhů. Jedovatých, plížïvých a neznámých; ničím po stránce nálad nepřekvapují - jasné zlo a temnota, která se nenechá čímkoli vytrhnout a svojí víceméně neměnou stálostí Vás je v jednom případě schopna děsit po úctyhodných 25 minut. Názvy příběhů jsou také úctyhodné, pro příklad bych uvedl skladbu druhou - onen pětadvacetiminutový opus, který nese jméno "prvotní atom" - už toto naznačuje, že Lustmord, jakožto postavička, nebude také bez viny v otázkách "neznáma, kejklířství a kouzelnictví" ;-).

Každá ze skladeb se nese v lehce odlišném duchu, chvilkami postřehneme i náznaky melodie, která zde jistě nemá hlavní slovo. Jak to tak bývá, některé skladby bývají dynamičtější a jiné sázejí na hustou mlhu všude kolem vás - monotónost v případě The monstrous soul není jistě na škodu a nenapadlo mě, že bych některou ze skladeb pro "stejnoznělost" utnul či o kus přetočil - nejsem barbar a trhač vláken grandiózní atmosféry ;-).

V poslední, tedy páte skladbě - The fourth & final key, zaslechneme chorály - děsivé hlasy, které i v otrlém posluchači vytvářejí pocit strachu. Sám nevím, zda-li bych měl odvahu si toto album pustit někde sám v lesích, například do sluchátek. Asi nejsem s to přestat v Lustmordově hudbě vnímat něco "víc". A to je podstata tohoto alba - spousta dark ambientových projektů je schopna vytvořit skutečně děsivou atmosferu, ale malokdy jejich hudbě skutečně uvěřím. Lustmord zní pravě - asi jako kdybyste si koupili kuchařku a z prosté knihy Vám vypadl list, na kterém by byl "cizoručně" naškrtán recept na elixír života - v napohled nejistě hodnotném díle něco nepředvídatelného, skvělého a svým způsobém i bájného (zde možná přespříliš adorizuji ;-)).

Suma sumárum - lustmorda a jeho The monstrous soul nešlechtí jen hudba či její atmosféra, nýbrž především to, co z tohoto všeho vyzařuje, jisté neznámé "to", které mistr Lustmord do alba skvěle a "tiše" zakomponoval. Jen proto se klaním...