Irské trio WRECK OF THE HESPERUS konečně po pěti letech opustilo zaflusané ostrovní knajpy a znesvětilo novou dlouhohrající věc. Po sérii splitek a dem už byl nejvyšší čas. Posedlost severoirskou banagherskou oblastí je v kapele již tradice. Místo ruin prastaré farnosti, k ní přilehlých hrobů, chrámů a šutrů připomínající dalekou minulost je také místem, kde shromažďují své tóny WOTH. Je třeba brát s nadhledem tedy skutečnost, že kromě bicích bylo vše autenticky zaznamenáno ve zdejších jeskyních, popřípadě vokál nařván ve zbořeném kostele. Tak jak chlapci mluví o podmínkách nahrávání, tak se věnují i doom metalu. Ten překopali chorým sludgeovým zvukovým terorem a zpomalili natolik, že máme co do činění s jeho funeral verzí. Přednost WOTH je zkrátka v prznění doom metalu. Ten mutují a kroutí tak nemocně, že z jeho pravé podstaty zbylo jen pomalé tempo. Novinka ''Light Rotting Out'' je ve skutečnosti materiálem starým dva roky, ale k vydání došlo až letos. Díky ní máme možnost vidět a uznat pokrok kapely, který od dob debutu ''The Sunken Threshold'' udělala. Vše od zvukové až po kompoziční stránku se pohnulo směrem k větší kvalitě. Podotýkám, že nové album je silně prohnilá záležitost, takže seznámit se zpětně s debutem bude vyloženě pro otrlé.
Stejně jako na prvním albu postačilo k dokonání nového zla sestavit tři songy, rozšlapat jejich poslední hrdost a vrhnout z fary ven. Jejich délka od osmi po dvacet minut je všeříkající. Při bližším nahlédnutí do smyslů zbavené duše nahrávky je v ní několik odlišností. Pokud ještě první opus jen vyřvává svůj vztek všude kolem, tak následující ''Cess Pit People'' už v sobě nese i něco navíc. Skladba je propracovanější, v pozadí zní cosi zlověstného, až industriálního, ale opravdu tuhle věc tak nenazývejme. Pak se z ještě větší dálky vyloupne ženský hlas, těžko uvažovat zda patří starým hrobům, ale spíš ani dáma není při smyslech a pěje si svůj song, k bordelu WOTH silně kontrastní. Závěrečná zkáza ''The Holy Rheum'' je rozdělena do dvou částí a nejen díky její ukrutné délce je s ní nejsložitější práce. Disharmonická odlidštěnost připomínající vyzvánění kostelů schované za nepropustnou kytarovou stěnou. Takhle zní první díl pojmenovaný ''Night of Negative Stars''. Zřejmě nejšílenější věc z celého alba. Neproniknutelná, záludná a hlavně po čertech nezdravá. Pak nastane ticho, skladba se zlomí do své druhé části ''Hologram Law'', kdy pomalu ale jistě za doprovodu jeskynních pazvuků, saxofonu a bláznivé lady dojdeme zpět k nevšednosti jménem funeral/sludge. A své si řekne i čistý mužský vokál. Tak se v tom vyznejte....
WOTH nahráli desku, která předčí svého předchůdce, opět poslali doom metal do sraček a vše to přitom nezní jen jako staré MC demo. Jejich experimenty s exkrementy nejsmutnějšího stylu jsou jen pro vybrané jedince, kterým vlastně není pomoci. Užijte si svůj dotek smrtelné choroby. Rozšlapejte a podělejte klášterní ikony, řvěte své bolesti.
K recenzi poskytl: Aesthetic Death
