Již v srpnu 2005 vyšel debut německého Graupelu, který se mi však do rukou dostal až nedávno. Před tímto záznamem kapela vydala EP Als der Nebel ... (2001) a jeden split s Encomium (2004). Texty jsou povětšinou o nenávisti a agresi, takže pokud máte rádi pořádně našlápnutý raw black metal, tak by vám tahle nahrávka mohla kápnout do noty. Aktuální sestavu tvoří Zingultus – vokály, který obstarává zpěv v Graven a dříve obšťastňoval i Nagelfar, Gnarl – kytara, basa a Ratatyske - bicí.
První skladba Heimkehr začíná v prvních vteřinách klidnou kytarou do které se posléze vplíží ničivá sypanice a agresivní vokál. Přibližně v polovině nabírá klidného pomalého rázu a vokál je chvílemi jako přidušený šepot. Konec je však opět ve svižném tempu. Další v pořadí - Saat zieht Zeit – je poměrně vydařenou věcí, stejně jako následující Die Notglocke. Čtvrtá Der Alte weg začíná pomalou a hutnou kytarou, která by bezvadně padla do nějaké doom metalové bandy, jenž je postupně doplňována údernými bicími, v průběhu skladby dojde pouze asi k jednomu výkyvu tohoto pomalejšího tempa, i přesto zbytek dozní v pomalém, táhlém tempu.
Další pomalá a zároveň nejdelší (více než 10 minutová) Requies Filii dokáže pohladit na duši svoji nádhernou atmosférou a špetkou melancholie, která nutí člověka k zamyšlení. No a co jiného může být na řadě než-li sypanice Soll und Sein, která mi sice nepřijde nikterak výjimečná, ale po dvou pomalejších záležitostech je to celkem příjemná změna :). Sedmička Von der Gunst zur Schelte začíná podobně jako Der Alte weg, ale na rozdíl od ní přechází místy do rychlého až ničivého tempa při které, ale neztrácí na melodičnosti. Glück der Söhne a Ein Sterbelied auf Metall mi přijdou v podstatě „obdobné“ jako sedmá skladba. A na samý závěr přichází poměrně rychlá a melodická Blutend weiß. Pár slov na závěr... Auf alten Wegen... hodnotím vcelku kladně, přesto bych zde v některých momentech měl nějaké výhrady, povětšinou ohledně zvuku, který by mohl být sem tam malinko čitelnější.
