Žádný rozhovor doposud nerozpoutal větší vlnu debat než-li právě ten s Krodou, přesto si neodpustím recenzi na nový počin, který se datumem svého vydání řadí do dob současných, k dostání je již i u Long Ago records!

„Molotom Duhu Ta Ednistyu Krovi“, anglicky a pro někoho přijatelněji: By A Hammer Of Spirit And Identity Of Blood, není prací pouze Krody, jedná se totiž o split se soukmenovcem Velimorem, jenž mě poslední dobou oslovuje více a více, dá se tedy z mého úhlu pohledu odezřít, že to nebude mít Kroda s pomyslným prvenstvím tak snadné.

Nevím čím to je, ale od Cry to me, river u mě Kroda postupně ztrácí lesk a stává se průměrnou kapelou, možná je to tím, že Towards the Firmaments Verge of Life... bylo oproti Cry to me, river více kytarovým albem, prvky (právě ty, které dělaly Krodu zajímavou) z debutového alba kamsi vyšuměly, a mohl jsem jen skrytě doufat, že na dalším díle zažijí ten pravý návrat ke kořenům...

Větší prostor na splitu si přivlastnila Kroda a to v poměru 4:2, navíc Kroda zaujímá i jedno milé překvapení – předělávku kultovní písně Jesus Tod od Burzum...

Začnu schválně Velimorem, proč, to bude pro tyto okamžiky mým osobním tajemstvím... Jedenáctiminutový opus „Umeret' Chtoby Vyzhit', Krovyu i Voley“ načíná prostor Velimoru a musím uznat, že hned od počátku písně je co poslouchat... Typicky agresivní projev prolínaný jemnějšími pasážemi o které se stará, podle mého kvalitnější flétna než na Ancestry, kde na mě místy působila zbytečně a vtíravě. Nastolený trend výborného frázování v rodném jazyce z předešlých počinů je i nadále v tvorbě Velimoru přítomen a jde ruku v ruce s lepším a celkově vyrovnanějším zvukem, než na který jsem byl kdy zvyklý. Skvělý start... Velimor tvořil vždy agresivnější muziku než-li Kroda, ale je výborné, když se ve skladbě dokáže prodrat na povrch více nálad.

Dvojka, „Tuman“, nezaostává v ničem za mým tvrzením a ještě stupňuje agresivní projev, ovšem neztrácí, jak je zvykem, na melodičnosti a nápadech. Pravda, stejně jako předešlá skladba v prostředku kapku nudí a stagnuje, ale není to tak hrozné, právě díky délce, která se otírá o šest a půl minuty. Možná se budu opakovat, ale opět bych vyzdvihl vokál, který je pro mě perlou a Eisenslav je proti Velimorovi malinkým panáčkem. V druhé polovině dostane prostor i flétna, která výborně doplňuje místa, kde kytarové party prožívají menší existenční krizi... Prostě, jako komplet vyznělo působení Velimoru na „Molotom Duhu Ta Ednistyu Krovi“ více než dobře a komplexně.

Nu a nyní ke Krodě:
..., ovšem v rodném jazyce a se svou typickou tváří, nejde tedy o nějakou malomocnou kopírku, skladba je lehce rozpoznatelná, určitě by jste uhodli i původce verze, jenže co Vám může nabídnout píseň, kterou jste již slyšeli stokrát a ještě k tomu od X interpretů? Jako malé plus bych viděl právě nebojácnost si píseň osvojit a přidat například i melodický part v podání flétny.

Ale postupně... Po intru následuje první z dvojice více než desetiminutových skladeb a to „Strila“. Počátek mi evokuje náladu při východu slunce, který ještě umocňují dvě melodické vyhrávky na flétnu v průběhu písně, ale jinak je Strila z nouze ctností! Těch necelých 11 minut mi nenabízí téměř žádné krásné momenty na který jsem byl dříve zvyklý :(, opět tedy zklamání pokračuje... Zvuk je ale kvalitní a Vinterzgir se evidentně na kytaru album od alba zlepšuje, ale nějak nemůžu stále najít ty momenty, které by bylo už na čase vyčarovat, pokud tedy mají znít skladby Krody více kytarově...

„Smert Hrista“ přeskočíme, té jsem se věnoval výše.
„Molotom Duhu Ta Ednistyu Krovi“ trošičku a na poslední chvíli vylepšuje mou reputaci ze splitu. Čisté chorály na úvod, někdo mi řekl, že mu to připomíná Bathory, budiž. Výborná melodie flétny provází skladbu hned od počátku, ovšem ne na dlouho, vše po chvíli usekne kytarové sólo a skladba se táhne až do času 3:40, kdy do popředí vystoupí nádherná! vyhrávka, na co jiného než na flétnu, (možná jedna z nejlepších co jsem kdy od Krody slyšel) bohužel nemá ale dlouhého trvání... Vše se opakuje zhruba v čase 7:51 a až do konce písně je co poslouchat, jako by byly zvěstovány lepší časy Krody, nevím... Rozhodně ale Vinterzgir hladí kytaru jako doposud nikdy... Jsem rád alespoň za to málo, určitě ale zdůrazním, že Kroda je jedna z mála kapel, kde mi automat zase tak extrémně nekazí dojem z naservírované hudby.

Nakonec bych rád prozradil, proč jsem přehodil pořadí kapel v recenzi... Důvod byl prostý – vyjadřuje můj postoj k tomu, kdo podal lepší výkon, kdo mě víc zaujal a koho si přednostně a raději při „Molotom Duhu Ta Ednistyu Krovi“ pustím.