Loučení s teplým počasím za zvuků folk metalových se již pomalu začíná stávat tradicí. Tradicí nesoucí jméno Samhainfest. Také letos se tento putovní festival podíval do dvou největších českých měst. My jsme to v redakci měli tentokráte blíže do Brna. Hudební cirkus Favál, ve kterém se Samhainfest 2011 konal, je už sám o sobě zárukou profesionálního zázemí, tudíž z tohoto pohledu mohl být každý potenciální návštěvník spokojen. Pořadatelé Cruadalach pozvali pro letošní ročník několik zajímavých metalových, ale také nemetalových interpretů. I ti měli být (alespoň dle papírových předpokladů) zárukou nejlepší jakosti. Ti z vás, kteří tuto oslavu konce léta navštívili už dobře ví, jestli byly předpoklady také naplněny, ti ostatní jsou odkázaní na další odstavce tohoto textu.
Celý večer se rozjel kolem avizované devatenácté hodiny za nemastné-neslané návštěvnosti pouhých několika desítek lidí. Osazenstvo se během následujících minut příjemně rozrostlo lehce nad sto platících (soukromý odhad), kapely nabraly postupně cca půlhodinové zpoždění, zvuk byl nadmíru vydařený, večer příjemně plynul, aniž by byť na chvilku začal nudit... Ale začít bychom měli přesně od začátku.
Tím se stala polská folková kapela PERCIVAL. S čistě folkovým řemeslem se na pódiu objevila trojice žen, jimž zdatně sekundoval jeden mužský zástupce. Popravdě, rozjezd většinou zajišťují slabší spolky, což ale tentokráte neplatilo. Set PERCIVAL se sice chvíli rozjížděl, nicméně už při nějaké třetí skladbě bylo vše v naprostém pořádku. Posluchači mohli zaslechnout skladby ovlivněné východní i střední Evropou, které se nejen dobře poslouchaly, ale byly také schopné solidně strhnout publikum. Poláci rozhodně pozitivně překvapili a nasadili laťku večera poměrně vysoko.
Jako druhá akvizice se na pódiu objevili smyčcoví CLAWED FOREHEAD. Při spojení metal a smyčce se kdekomu vybaví finská kapela Apocalyptica. Faktem je, že byste při tomto tipu nebyli až tak daleko od pravdy. CLAWED FOREHEAD však k violoncellům a bicím přidávají ještě housle, kontrabas a violu da gamba. Výsledkem je zajímavá kombinace postupů známých z vážné hudby, progresivního metalu, folklóru a v neposlední řadě také zmiňované Apocalypticy. Kromě coverů Metallicy, Muse a Rammstein jsme se dočkali také původní tvorby kapely. Ta za velikány rockové hudby zpravidla nijak nezaostávala, i když mi občas přišel výsledek mírně rozháraný. Po zvukové stránce bylo vše opět v naprostém pořádku a nakonec došlo i na cover toliko propírané Apocalypticy. Původní tvorba byla s předělávkami vyvážená zhruba půl na půl, a i když na mě CLAWED FOREHEAD udělali z celého večera zřejmě nejmenší dojem, neznamená to, že by byli jakkoli slabou kapelou.
Jasně nejpřečtenější kapelou – pořádajícími CRUADALACH jsme se konečně dostali do pagan/folk metalových vod. Český klan má krátce po vydání debutové nahrávky „Lead – Not Follow!“ a tu na Favále také notně prezentoval. Dočkali jsme se skladeb „Nezlomní“, „Living with Pride“, „Rage Starts Here“, „Cruadalach“ nebo „Hear Our Voices!“. Debutová nahrávka logicky zabírala největší prostor z celého setu, který ale doplnili staří známí jako „Pramen Epony“, „Heavenly Forge“ nebo „Zlatovláska“. CRUADALACH jsou evidentně v koncertní formě, vše, na co onen večer sáhli, se jim zadařilo. Kvalitní se mi zdál i výkon Radalfa, tak často kritizovaného hlavního zpěváka. Ve třech skladbách pak zahostovala i Ana Backonja (ex-Stribog), stejně jako na debutové desce Čechů. Kromě neskutečně energického setu, kterému snad není pořádně co vytknout, mě opět velice potěšil zvuk, díky kterému nebyl problém slyšet úplně všechny nástroje, což se mi na koncertě téhle kapely stalo zřejmě poprvé. Ale pojďme ještě k vystoupení jako takému. Pokud jste na CRUADALACH již někdy byli, dobře víte, že jim koncertní pódia svědčí. Nyní jsem ale viděl o třídu jistější a sebevědomější kapely, která se nebála do přítomného publika napumpovat veškerou možnou energii. Z mého pohledu palec nahoru!
Jako největší tahák jsem od začátku chápal Italy KRAMPUS. Když si tuhle kapelu pustíte poprvé, budete zřejmě pociťovat rozporuplné pocity. Vůbec bych se vám nedivil, kdybyste je vypnuli a na jazyku při tom měli cosi o „nevkusném vykrádání Eluveitie“. Jak to tak ale bývá, první dojem klame. Jak později zjistíte, jsou KRAMPUS celkem osobitou kapelou, která na rozdíl od Švýcarů zní tu více americky, tu „více“ italsky... Nicméně hlavní spojovací znaky jsou nepopiratelné, a tak jsem byl nejvíce zvědavý na to, zdali se Italům podaří na koncertních pódiích pobavit více, než se stalo v mém případě u jejich vzorů. A ano, KRAMPUS jsou na živo zábavnější Eluveitie. Jejich vystoupení je živější, pohybově více nadané, energické a hlavně postrádá jakousi švýcarskou sterilitu. Ale dost srovnávání. KRAMPUS mají na kontě pouze jedno demo a dvojici EP. Je tedy jasné, že jsme si v Brně mohli poslechnout velikou část jejich diskografie. A setlist byl poskládaný zdařile. Kromě rychlých vypalovaček, které létaly sálem a stínaly přítomné hlava nehlava, jsme měli možnost posoudit, jak se Italům daří také pomalejší a folklórnější skladby. V neposlední řadě KRAMPUS představili i svoji američtější tvář, která jim dle mého názoru seděla asi nejlépe. Nicméně ať tak či onak, jednalo se společně s Cruadalach o nejlepší vystoupení večera.
Díky již téměř hodinovému zpoždění a sobotním povinnostem jsme bohužel již nemohli zůstat na poslední kapelu Samhainfestu - PERCIVAL SHUTTENBACH. A tak je doufám, že i oni udrželi vysoce nastavenou laťku celého večera a přítomní návštěvníci si jejich přítomnosti náležitě užili. Hledáte-li kvalitně zvládnutý koncert pagan metalového ražení, určitě si nenechte ujít pokračování v podobě jarního Beltinefestu!
