Ruská pagan metalová stálice, jež si vydobyla celosvětové jméno podpisem smlouvy s renomovaným vydavatelem Napalm Records, směřuje svoji kariéru skutečně zajímavým směrem. Zatímco drtivá většina metalových kapel postupem času tzv. měkne, zpomaluje anebo tvoří svoji hudbu jednodušší a přístupnější publiku, Masha a spol. se vydávají vlastní cestou. Cestou, která je (občas až nepochopitelně) apriori chápána jako ta poctivější a plnohodnotnější. Rusové však zároveň umějí zůstat sví a do jisté míry stále stejně hitoví tak, jak je za celou jejich kariéru dobře známé a máme rádi.Výše uvedené postřehy potvrzuje i aktuální novinka z této poslední pohanské bašty - nahrávka "Slovo". Nenechte se zmást předem vypuštěným videoklipem "Stenka na stenku," který může vrhnout novinku do světla nechutného kalkulu s hudební chytlavosti a levným výprodejem pohanského second handu. ARKONA naopak vytvořila dílo vážnější a smysluplnější, než by o sobě mohla prohlásit jakákoli jejich deska za posledních několik let. Pokud se ptáte, jak je to možné, odpověď je prostá jako výraz v obličeji nemluvněte. S každým dalším krokem ARKONA přidávala na hitovosti a počtu takto lehce zapamatovatelných skladeb s velice krátkou dobou trvanlivosti. Nyní je však situace odlišná a kromě zmiňované klipovky je "Slovo" těchto tancovaček prosté. A to musí být dobrá zpráva pro každého, kdo si ARKONU rád poslechl kvůli atmosféře, nikoli pro jejich (ač úspěšné) umění trhat na koncertech lidem hlavy.
"Slovo" je tak především velice epickým pagan metalem s rozmáchlými kompozicemi, jehož účelem je podrobit posluchačovu mysl obdobným stavům, které zažívá u historických velkofilmu a fantasy ság. A příměry k filmovému průmyslu nejsou vůbec scestné. "Slovo" by totiž relativně dobře mohlo plnit roli soundtracku. Přesto, že se zpočátku může tvářit aktuální nahrávka jako siamské dvojčátko „Goi, rode, goi!“ a přesto, že je pravdou, že jsem podobná slova jako dnes používal u právě recenze minulé nahrávky, jsme v aktuálním případě ještě o krok dále. Je zde kladen větší důraz na celkově pochmurnější vyznění celého materiálu – nemáte pak pocit, že posloucháte jakési kolotočové veselice. Jak už jsem zmínil, kromě skladby „Stenka na stenku“ se jich zde nedočkáte vůbec. Ano, občas samozřejmě vykoukne jakási veselejší či hitovější pasáž, nicméně celek jako takový jinak neovlivňuje. Na druhé straně tu máme skutečně kolosální hymny, například titulní „Slovo“ nebo „Zimushka“. Kdo by si v jejich případě nevzpomněl na první nahrávky této ruské veličiny.
Samostatnou kapitolou je opět vokál. Masha má obrovský cit pro jeho zakomponování do hudby. Posluchači se pak výsledek náramně poslouchá a nemá pocit, že už něco podobného z jejích úst slyšel. Ale i zde lze krásně vyčíst mezi řádky jistý postup. Je zde totiž mnohem méně jakýchkoli míst pro klasické „hej, hej, hej,“ což je jistě mnohem více klad, nežli zápor.
„Slovo“ je další velice vydařenou nahrávkou ARKONY, která tentokráte působí na emoce více než kdykoli předtím. Epika a výpravnost dostala přednost před hitovostí a pouťovými odrhovačkami, a jedině tak je to správně. A pokud se vám i přesto zdá, že ARKONA již na několikátém albu vaří úspěšnou vodu, názor vám brát nebudu – jen podotknu, že pokud ano, dělá to stále velice dobře.
