Taky vám připadá, že kapel ze severu je nepřeberné množství? Když půjdete směrem severozápad až do Finska, narazíte na tolik uskupení vzniklých za posledních 10 let a hrajících něco načuchlého BM, že by se vám jejich členové nevešli do jednoho koncertního sálu. Jednou z nich je i dost možná nadějná partička bezvěrců SACRILEGIOUS IMPALEMENT (dále SI). Nejedná se o úplné nováčky, za sebou už mají dlouhohrající desku „Cultus Nex“, kterou vydali před dvěma lety. Kam, že se to ubírají s aktuální novinkou „II – Exalted Spectres“ ?

Ne zrovna daleko za kopec. Prvotina byl takový palác v bažině, teda čím víc se jí věnovala pozornost, tím hlouběji do ponurého průměru se propadala. Nové album ale nemusí nutně potkat stejný osud. Především díky profesionálnějšímu přístupu ke komponování hudby a zajisté díky mnohem lepšímu ozvučení. I když v hudbě SI není nouze o melodie, seveřané sází spíše na střední tempo a ponuře valící se desku opatřili hutnými tóny, kterými jako by si chtěli udusat půdu pod nohama. Každé prohrábnutí kytary a baskytary dotváří skeptické nálady, kterých přináší „II – Exalted Spectres“ opravdu dost. Nejedná se však o vyloženě sebevražedné motivy, spíš posluchače obklopí závan smrti a děsu. Prakticky celé spektrum svého černého umění nashromáždili Finové do skladby „Wolves of the Black Moon“, která je zároveň špicí alba i co do údernosti.

Zpěvák s démonickým pseudonymem Hellwind Inferion se opravdu snaží zejména tam, kde tempo poklesne ke středu, jeho projev má ambice nadchnout, což musím uznat, že vcelku oprávněně. V daném případě jde o spíše hluboký, nepřiškrcený skřehot a murmur. Jak jsem již naznačil v úvodu, vyložených sypaček je na „II – Exalted Spectres“ poskrovnu, nicméně bubeník Revenant se nemusí stydět za svůj výkon, protože tam, kde má jeho bicí souprava být dobře slyšet, tam ji uslyšíte. Ačkoliv můj celkový dojem je, že SI nejedou na novince na úplně plný plyn, tak jim musím pochválit jak celkový zvuk, tak i použité aranže na albu, které dotváří slušnou atmosféru temna, stejně jako nezkažené vyznění kytar a zpěvu.

One sphere sealed - Another one open for exploration Wolves attack!!!
Už, už jsem chtěl „II – Exalted Spectres“ zařadit někam do lehčího nadprůměru. Rozhodlo se až po zhruba pátém poslechu, kdy jsem si celou nahrávkou nechal ještě jednou podrtit uši a mysl. K mému překvapení jsem zjistil, že mé zaujetí po zásahu tímhle severským šípem vůbec neutuchá, naopak s každým poslechem se dostavuje pocit, že jsem objevil finské Shining. Cítím, jak mě atmosféra skladeb týrá v tom pozitivním smyslu a že se vyžívám v servírovaném zvuku. Já jsem vlastně po půl měsíci s tímhle albem srostlý a respektuju ho. Říkám si, že tenhle hrot stojí za to někam zapíchnout, je to zajímavé dílo pocházející ze země nekonečných saun a je obdařeno pro tyto končiny netypickou produkcí. Pod vlivem více poslechů, které doporučuji i bezvěrcům, kteří si právě čtou recenzi, jsem se tedy rozhodl přidat bod a půl na konečných…