Tento páteční den nezačal moc povzbudivě, a tak se na nádraží v Ostravě dostavuji nakonec sama, zatímco můj sparing partner mi volá s omluvou „promiň, naprosto nestihám, pojedu pozdějším vlakem“. Nutno podotknout, že zatímco já vyjela z Ostravy o skoro dvě hodiny dříve, do Prahy jsme dorazili téměř ve stejný čas. Inu, České Dráhy se opravdu nezměnily. Zpoždění nás nemine ani v osobáku z hlavního nádraží do Klánovic, kde se v klubu Black Pes koncert pořádal.

Díky tomu přicházíme až na druhou polovinu vystoupení francouzské kapely ARTWEG. Vcelku mi to ani moc nevadilo, jelikož si při poslechu říkám, zda jsme vůbec na správném místě. Vcelku rychlý crossover protkaný nic neříkajícím hardcorem nikterak neuchvátil. Jako jediný stál za povšimnutí skoro dvoumetrový černoch, do kterého bych se vešla dvakrát, ne-li třikrát (smích). Kapela nemá ohlas ani u publika a poloprázdný sál spíše rozpačitě přešlapuje a vyčkává.

Při následující francouzské hordě ARKAN, jejichž melodický death metal s východními prvky doslova překypuje atmosférou, mohu bez rozpaků tvrdit, že hrají úplně jinou ligu. Třešničku na dortu celé formaci dodává zpěvačka Sarah Layssac s výborným hlasovým projevem. Evidentně si získala podstatnou část mužského publika a jakmile některé z písní okořenila břišním tancem, pánové se nemohli vynadívat, slintat a kochat se báječnými pohyby. ARKAN představili hlavně skladby ze svého nového alba „Salam“, nebylo opomenuto ani předešlé„Hilal“. Přes poměrné krátký cca 40minutový set dokázali nadchnout. Opravdu jsem příjemně potěšena, razím si cestu k baru pro další pivko a s napětím očekávám, co přinese třetí kapela večera, a to Tunisané MYRATH.

Stylově se mému vkusu MYRATH blíží více než předešlí ARKAN, protože drtí progresivní metal s arabskými prvky. Co dodat, naprosto geniální záležitost. V Praze rovněž představují fláky ze své letošní desky „Tales of the Sands.“ Celá kapela působí uceleným dojmem a charismatický zpěvák Zaher Zorgati zvládá bravurně jak svůj pěvecký výkon, tak komunikaci s publikem. Bohužel produkci kazí relativně špatné nezvučení a v určitých pasážích nejdou vůbec slyšet kytary. I tak je publikum nadšené a MYRATH získává jen o něco méně hlasité ovace oproti ARKAN. Atmosféra se dala doslova krájet a to nejen, když si fans se Zaherem prozpěvovali nejchytlavější melodie. Všichni se zatajeným dechem čekáme na hlavní hvězdu večera ORPHANED LAND.

První se přišoupal bubeník Matan Shmuely, dále oba kytaristé Yossi Sassi a Matti Svatizky, baskytarista Uri Zelcha a frontman Kobi Farhi samozřejmě na závěr. Kobi přichází vyrovnaným krokem v pruhované tunice a svoje vystoupení začíná slovy: “I´m not a Jesus, I´m Kobi Farhi from Orphaned Land“ (upřímně, Ježíši se opravdu podobá). Publikum si tímto malým vtípkem vyloženě získává a show může začít.



Celý set ORPHANED LAND prokládají skladbami ze svých dvou nejpodstatnějších alb „Mabool“ a „The Never Ending Way of OrwarriOR.“ Propracované a magické videoprojekce ke každé skladbě a orientální tanečnice ve vybraných chvílích profesionální výstup jen umocňují. Zazněly perly jako „Ocean Land“ a „The Kiss of Babylon,“ z Mabollu a „Sapari,“ „The Warrior“ či geniální a dech beroucí „The Path - Treading Through Darkness“ z "The Never Ending Way of OrwarriOR“. Samozřejmě nechyběla "Norra El Norra". Vzácnost nejvzácnější, totiž osobní přítomnost zpěvačky Shlomit Levi se obdobně jako na Brutal Assaultu nekonala, část jejich partů však přebírá Kobi bravurně sám a část se pouští ze záznamu. Nadšení diváků bylo čitelné doslova na každé tváři a po skončení standardního setu si dav vytleskal další přídavek, aby večer jen tak neskončil. Nádhernou skladbu „The Beloved`s Cry“ z debutového alba „Sahara“ jsme si mohli vychutnat až skoro na samotný závěr pouze v podání Yossi a Kobi (kytara+zpěv).

Co dodat. Koncert to byl velice vydařený a já vůbec nelituji, že jsem se vydala přes půl republiky, abych mohla ORPHANED LAND prožít konečně i klubově. Jistě, chvílemi haprující zvuk bych mohla vytknout, stejně jako malou návštěvnost ze strany fanoušků, jenže zrovna ohledně lidí se na závěr ukázalo, že jde vlastně o pozitivum. Koncert získal velice komorní a zároveň osobní atmosféru, kdy byl doslova každý přítomný pohlcen, uchvácen a doslova vtažen do celkového děje. Nezbývá, než se těšit na nové desky účinkujících a další brzká vystoupení. Mimochodem, kdo by rád na vlastní oči znovu viděl kytaristu Yossiho Sassiho v naší zemičce, věřte, že už na jaře chystá turné ke svoji vůbec první sólové desce "Melting Clocks", na které se podílí také kytarový velmistr Marty Friedman (Megadeath)! No a nakonec už by mě jen zajímalo, kdo z nejvěrnějších si za 2000,- odnesl originál podepsanou tuniku všemi členy ORPHANED LAND, jež byla v merchandise sektoru k prodeji, haha...