Někteří z Vás Geist znají, někteří ne, na tom nesejde... Důležitý je fakt, že novinkou „Kainsmal“ si tato německá pětice otevřela ještě více cestu k váženému posluchačstvu.
Psal se rok 2004, když kapela Eismalsott spřádala plány na své debutní album... Osud ale nebyl tomuto uskupení nakloněn a na počátku roku 2005 se hudební vize dvou důležitých osobností – Alboina (nyní leadera Geist) a Aínvara (nyní osamoceného bojovníka za udržení Eismalsott na hudebním poli) - začaly rozcházet... Vše vyústilo tak, jak by se očekávalo, jen v masovějším a ráznějším duchu – ihned 4 hudebníci naráz opouští Eismalsott a zakládají vlastní projekt s názvem Geist. Nutno podotknout, že debut „Patina“ byl nahrán ještě pod Eismalsott, ale vydán již pod Geist.

Label Cold Dimensions vydal zcela jistě vyspělejší album, album pyšnící se velmi náladovým obsahem a hlavně propracovanou muzikou, která v sobě kloubí ty nejjemnější instrumentální vyhrávky s klasickými, ale údernými black metalovými momentkami. Whyrd si tedy oprávněně může mnout ruce.

Geist nezůstávají nic dlužni svému rodnému jazyku a veškeré texty jsou právě v němčině. Vše je zaobaleno v moderním a velmi čistém zvuku, jiný by se na nahrávku dle mého nehodil... Skladby mnohdy spočívají až na ambientních momentech na nichž mají dílčí zásluhu dva hosté – Aran (znám z Lunar Aurory) a Martin Weise.

Jak jsem nadhodil výše, instrumentální vyhrávky jsou takovou menší třešničkou na dortíku. Tak asi jako všude dopřávají zjemnění v pravou chvíli, odpočinek, a o tom, že by některá nebyla odvedena s největší precizností nemůže být ani pochyb... Mnohdy na mě dýchají až folkové momenty.

Vokál je položen do vod black metalových a kromě mluveného slova v poslední skladbě se setkáme pouze s ním. Ačkoliv němčina není mou silnou stránkou, musím uznat, že je velmi čitelný a právě díky rodnému jazyku, který na mě odjakživa působí ve výslovnosti tvrdě, bych ho určitě neměnil. Ať se jedná o rychlejší či pomalejší pasáže, vokál je vždy čitelný a nekolísá v hlasitosti (jako třeba u posledních Odal).
No a abych neopomněl ani ty kytary metalové, tak bych je vyzdvihl převážně ve skladbě číslo tři – Lykoi. Mají zde, řekl bych až štiplavý a lehce dotěrný nádech a v kombinaci s melodicky výborně zvládnutými momenty... Jednoduše má nejoblíbenější skladba na „Kainsmal“. Kombinuje prakticky vše co jsem nastínil výše – decentní klávesy, rychlé i pomalejší momenty, vokál s výborným frázováním, proměnlivost nálad, melancholii, snad jen ta akustika tam chybí...

Hudbu Geist bych určitě nenazýval pouze black metalem, jako orientační zařazení poslouží dobře, ale nevystihne vše co vám album chce říci... Troufám si odhadnout, že „Kainsmal“ chytne i ty posluchače u kterých vítězí pouze špína, neposlouchatelný odpad a hudba sto let za opicemi. Výborné album.