Formace NUNFUCKRITUAL na nás útočí z Osla, hlavního města Norska. „In Bondage to the Serpent“ je jejich první dílo, které bylo vyplozeno pod patronátem labelu Debemur Morti Productions. Nejedná se však o jakousi hospodskou, narychlo splácanou sebranku podomních hudebníků, kteří by své nástroje chopili do rukou poprvé a řekli si, že teda něco natočí. V sestavě NUNFUCKRITUAL se objevují známá jména jako Teloch (1349, Gorgoroth, Mayhem) nebo Attila Csihar, kterého není potřeba představovat. Sice se zde vyskytuje jako host na backing vokálech, ale jeho přítomnost, jako jednoho z nejlepších zpěváků norské scény, budí můj zájem. Tato dvě jména tedy zaručují, že se nemusíme bát obětovat 45 minut svého času pro bezbožný rituál, kdy ani jedna jeptiška nezůstane cudná.
Celá deska se nese ve středním, ponurém tempu. Nejedná se o čistý black metal, jsou zde patrné příměsi doom metalu i ambientu. Rychlejší přechody téměř nezaznamenáte, kytary si udržují svoji monumentálnost. Bicí se též nikam nehrnou a jen dokreslují atmosféru. Vokálu je celkem dobře rozumět. Kapelu nemám ke komu přirovnat, jelikož takovýto styl příliš neposlouchám. Pokud by se však tempo zpomalilo ještě víc, tak bych si přišel jako při poslechu Nortt. To ovšem nic nemění na tom, abychom se mohli do hudby plně ponořit a nechali se začlenit do bezbožného šílenství, které „hadí bondáž“ nabízí. Takže se připravte, Rituál začíná!
Ohledně stravitelnosti tohoto materiálu jsem byl ze začátku celkem skeptický. První tři poslechy ve mně nezanechaly vůbec nic, jen prohlubovaly ještě větší chaos. Přemítal jsem, jestli má vůbec cenu se albem zabývat, ale nakonec jsem udělal dobře. Celou desku jsem bral jako jednolité prohnilé zlo, do kterého se budu muset prokousat až někdy v hlubokém transu uprostřed noci na odlehlém hřbitově. Vnímal jsem pouze pár základních elementů, které mě doslova „praštily“ do uší - a to sice „praskot mostu“, jak jsem si vyložil zvukové doplnění „Christotokos“, třetí stopy tohoto alba, které se vleče po celé délce. Stejně rychle a nečekaně, jako se objevilo, uším zase zmizí. Může to být i věž dřevěného kostela kymácející se ve vichřici. Je zde prostor pro vlastní interpretaci, já vidím most. Pak to bylo až mysteriózní zrychlení tempa v polovině songu, které mě naprosto učarovalo. Řeč je o tracku s poetickým názvem „Cursed Virgin, Pregnat Whore“. Takovéto gradování jsem u „black – doomu“ doopravdy nečekal. Konec mě pak totálně rozbil - „sakrální vsuvka“ přímo od sboru jeptišek. No a zbytek? Prázdno. Nikam jsem se neposunul, ale při opakovaném poslechu těchto dvou „vyvolených songů“ jsem pomalu začal dílo NUNFUCKRITUAL chápat. Objektem mého zájmu byly právě ony zvuky a zadní vokály (díky, Attilo!), které mají tendenci doopravdy učarovat a evokovat zmučené tváře nebohých dívek, chystajících se na své „zaučení“ do života. Na ně se pak napojuje vše ostatní. Stejně tajemně jako album začalo, tak také i končí a vyzývá k dalšímu poslechu …
Sečteno podtrženo… NUNFUCKRITUAL se ze začátku jeví jako nedobytná „Bastila“, která má sklony běžné posluchače odradit. Servíruje takový styl blacku, který se na první poslech ani pod kůži samovolně dostat nemůže. Bráno dle stylu hodnocení „podle sebe soudím tebe“. Můj prvotní odtažitý postoj jsem musel v průběhu zabývání se „In Bondage to the Serpent“ zcela změnil. Není to ale hudba na dennodenní poslech, na tohle musí být skutečně nálada. Takovou náladu se ale vyplatí udělat, jelikož deska má docela vysoký potenciál. Srovnávat zatím není s čím.
K recenzi poskytl: Debemur Morti Productions
