K FARSOT se neobracím poprvé. Je to již dlouho, co jsem zaregistroval jejich první demosnímky. Nadšení střídaly chvíle nasycení a naopak. Poté přišlo album „IIII“, dostatečně silné a samostatné na to, aby mohlo hlasem řvát, „jsem tady, je čas k absolutní konzumaci a pohlcení nenasytným masovým publikem“. Po čtyřech letech dochází k lámání chleba… Je tady „Insects“.Čtyři léta jsou velmi málo, ale zároveň nekonečně dlouhá doba, záleží na vaší interpretaci. Nedokážu odhadnout, co všechno se událo v táboře FARSOT, bylo toho však bezpochyby velmi mnoho. Inovace číší snad z každého milimetru tohoto díla. Nejpodstatnější změnou je jistý odklon od černěkovového žánru, jenž ustoupil progresi a nekonvenčním nápadům umělců. Je skutečností, že black metal v podání FARSOT nikdy nebyl tím pravým, ortodoxním stylem. Vždy šlo o jakousi fúzi stylů a daného rozpoložení hudebníků. Jestliže jste už u „IIII“ kroutili nosem a spílali z rozptýlenosti a složité povahy nahrávky, „Insects“ tomu všemu nasadí korunu.
Samotné zjištění a jakýsi pocit zrady z toho, že FARSOT jsou prakticky jinou kapelou, než jsem znal a uctíval dříve, byl zničující. Nemalou chvíli trvalo, než jsem dal „Insects“ šanci ukázat svou pravou tvář. Avšak poté přišel zlomový okamžik. A přitom stačilo tak málo. Je třeba si uvědomit, že za otěže tahá dílo, nikoliv posluchač. Často jsem se ztrácel ve spletitých uličkách kytarových bludišť. Snažil se nahmatat pomoc, ona však nepřicházela a já si připadal stále více mimo realitu. Nakonec jsem si tyto „stavy beztíže“ absolutně zamiloval.
Pro black metal byla vždy nejdůležitější agrese a obřadnost, pro „Insects“ je důležitá především snovost a konceptuální uvolněnost. Především basové linky vytvářejí atmosféru, ba až kouzelná zaříkávadla. Kytary upustily typické nenávisti a ujaly se rozjímání. Melodie jsou tak velmi uvolněné a vláčné. Pomalá tempa, jež zde převládají, jsou využita do nejmenších maličkostí. Zajímavá jsou častá intermezza, ve kterých kapela ukázala svou představivost a nebála se experimentovat. Nejednou máte při poslechu pocit, že hráči nemají skladbu připravenou, nýbrž jen improvizují takříkajíc do prázdna. Zasněné chvíle tak doslova trhají až hystericky napjaté pasáže. Ona napjatost a depresivní zabarvení vokálu nejvíce evokují kořeny FARSOT.
S vokálem přichází další velmi podstatná změna. Jde o jazyk, ve kterém je veškerá lyrika vyvedena. Dříve kapela používala svou rodnou němčinu, která doslova drásala nervy a dokreslovala tak chorobně nepříjemnou atmosféru. Pasáže, ve kterých vokalista ničil své hlasivky různými výkřiky a pláčem tak již v drsné němčině, nezažijeme. Němčinu tedy nahradila tuctová angličtina a s ní odešla část duše FARSOT, která mi velice chybí. Je mi sice jasné, že zpěvnost, kterou angličtina nabízí, je pro velkou část publika velmi důležitá a pro mediální trh prospěšná, ale kapele to ubralo na originálnosti.
„Insects“ jako celek působí jako velice zdařilé dílko. Musíte si k němu najít cestu a být velice trpěliví, teprve tehdy sklidíte sladké plody úspěchu. Věřím, že inovativnost a kouzelně zasněná atmosféra přebijí poněkud slabší, nevýraznou zvukovou stránku. Nezbývá, než se oddat tónům, snům a sklenici vína…
K recenzi poskytl: Prophecy Productions
