Řecká scéna má pár opravdu velice silných jmen, které svým nezaměnitelným rukopisem tvoří vlastní proud napříč žánry. Ať už to jsou Rotting Christ, Septicflesh, dříve On Thorns I Lay, Nightfall, Necromantia či Varathron, dnes Transcending Bizzare?, Dodsferd atd. Scéna to není kdovíjak rozsáhlá jako třeba skandinávská nebo v současných letech francouzská, ale o to víc svojská a přínosná. V pozadí podstatné části jmenovaných kapel a projektů je kultovní postava Magus Wampyr Daoloth (m.j. Necromantia, Varathron...). Tento člověk ať už hráčsky nebo producentsky ovlivnil celou generaci metalových šílenců.
A právě tento zběsilý génius společně s druhým neméně známým pánem, samotným Sakisem Tolisem (Rotting Christ), založili společně v roce 1993 black metalový projekt THOU ART LORD, jehož druhé album "Apollyon" jsem si obzvlášť ve své době oblíbil a nyní rozhodl, že tento polozapomenutý skvost připomenu v naší rubrice Relics.
Hned úvodní „Hate is Thicker Than Love“ ukáže zač je toho loket. Nádherně temně melodická sóla dávají vědět, kdože je jejich tvůrcem a v příjemném kvapíku uhánějí vpřed. Hnijící Ježíš v dobách „Non Serviam“ a „Triarchy…“ podmaňoval „nejen“ moje srdce a právě rukopis těchto alb společně s nedostižnou Necromantií se specifickým řevem a skvělou originální baskytarou Maguse ovládá THOU ART LORD. Hlavní slovo má Magus, Sakis na prvních albech hlavně obstarává kytary a jeho jedovatý hlásek je pouze backing.
Bylo evidentní a v rozhovorech to nakonec Sakis potvrdil, že i když natáčel se svojí domovskou sebrankou čím dál melodičtější alba, jeho vášeň pro přímočařejší nářez bez velkých příkras neutuchala a s Magusem dali podzemnímu světu klenoty, na které se nezapomíná. Jejich obskurní black/death/thrash s přídavkem doom metalu a trochou klávesových pasáží nestárne ani po 15 letech.
Neuhýbají ve svém stylu a přitom podávají šťavnatou porci o mnoha chutích. Thrashová sekačka s blackovým štěkotem plynně přechází do melodických vyhrávek, aby se rozjela v parádním undergroundově death metalové řezbě. V polovině alba překvapí s poetickou klávesovou instrumentálkou, kterou pouze poskrovnu doprovází tichý přednes.
Na dalších albech, která přišla po dlouhých letech odmlčení, kapela svůj styl neopustila, jen zase pokročila v hráčských a hlavně skladatelských schopnostech. K projektu se přidali další neméně známí pánové (Seth a Akis). Nicméně kouzlo obhroublých začátků s nádhernou melodikou a poetikou už tato alba nedosahují.
