Obavy se rozplynuly celkem rychle, protože kapela nenavazuje tam, kde „hedvábná stezka“ končila. Chtělo by se říct naštěstí, ale snad to nebude ani nutné. O vstup se stará „Saga of Temudgin“, jak už je u DARKESTRAH zvykem, kompozice rozsáhlá a epická. To je přesně to, co se nejvíce oceňuje od samotných počátků kapely. Určitě je velmi sympatické, že po krátkém proslovu v podání mužského hlasu, který se překvapivě objevuje i dále na albu, se rozjíždí poměrně řízný black metal. Zhruba do poloviny písně dává prakticky zapomenout na předešlý dlouhohrající počin. Pak tempo poleví a opět ozývá mužský hlas v čistých polohách pohanského chóru, ke kterému tvoří kontrasty klasický Kriegtalithin řev, vše se následně ubírá do vážnějších odnoží s notnou dávkou epické rozmáchlosti. A musím říct, že je to podmanivé a příjemné na poslech a pokud by se skupina rozhodla nadále ubírat takovým směrem, osobně bych vůbec nebyl proti. Zhruba ve dvou třetinách dojde na skutečný předěl a sága se za řinčení mečů a výkřiků umírajících ubírá cestami klidnějšími a zaměřenými na klasické nástroje, jež dodávají hudbě DARKESTRAH tu nezbytnou příchuť orientu, na kterou jsem zvyklý a do které se promítá i šamanismus a spiritismus. Celé to člověka tak nějak povznáší. V samém závěru se pak opět ujímá vlády čistý vokál, za který by se nemuseli stydět ani největší severští epičtí kovotepci. „Saga of Temudgin“ má vše, co má mít a spojuje ozvěny starší tvorby DARKESTRAH se zřejmě aktuálně nejpozitivnějším prvkem EP, kterým je už zmíněné použití více hlasů.
„Onon River“ je jen jakousi akustickou vsuvkou mezi „Ságou“ a „Chánem“ a nakolik je důležitá ví zřejmě jen kapela samotná, anebo ji jen tak hází nám posluchačům k zamyšlení. Samotný „Khagan“ se totiž od úvodního kusu poměrně dost liší. Skladba se rozjíždí poměrně šlapavou pasáží, ve které hrají prim bicí a ke slovu se výrazně dostává i klávesový podkres. Vše je posazeno až do oblasti symfonického metalu. Se zpěvem a zvolněním tempa do poloh středních pak vše ještě vyniká. Otázkou je, zda rytmus přicházející s takovým zvolněním neevokuje tak trochu komerčnější rovinu vyznění DARKESTRAH, jakou známe z alba „The Great Silk Road“. Hodně to k tomu svádí, přesto zní skladba ve své první polovině velmi naléhavě, až do doby, kdy je téměř násilně přerušena čistým klavírem. Nevzpomínám si, že by kdy kapela někdy něco podobného použila. Nabízí se dvě možnosti. Buď se jedná o nezbytný prostředek k vytvoření atmosféry, nebo se hudebníci snaží přiblížit jiným a sami popírají vlastní originalitu, což znamená jistou smrt, protože DARKESTRAH posouvá do roviny průměru. Píseň se pak naštěstí vrací do normálu a opět vyniká rukopis kapely, jen takto položené klávesy, které sice přispívají k epičnosti celé kompozice, mi k téhle bandě nějak nesedí. Jinak nic proti projevu paní zpěvačky (koneckonců jde o prvek, který odlišuje kapelu od zbytku pole), ale přece jen ta kombinace s vokálem mužským v úvodní „Saga of Temudgin“ vyzněla o dost lépe. Tady si užijete mužského hlasu jen v podobě konečných slov vypravěčových.
Někdo možná namítne, že recenzovat tak krátký materiál vlastně ani nemá cenu, no pro mě určitě ano. Minimálně v tom smyslu, že kapela nahrála dvě různorodé písně a naznačila tak, že v budoucnu by se mohla ubírat naprosto odlišnými směry. S tím prvním bych se hravě ztotožnil, druhý je zůstat tam, kde se momentálně parta kolem Asbatha a Kriegtalith nachází (tam by ale měli zapracovat) a ten třetí je celkem jasný z předešlého odstavce. Nebo to snad bude nakonec úplně jinak?
K recenzi poskytl: Osmose Productions
