Black metal a Írán? Nevídané. A přece je EKOVE EFRITS na scéně od roku 2001. A má se čile k světu. Čtyři dema a tři dlouhohrající alba, z nichž tohle poslední "Conceptual Horizon" vyšlo pod hlavičkou kanadských "Hypnotic Dirge Records". EKOVE EFRITS tvoří od začátku jeden člověk. Vlastním jménem Saman N., vystupující pod pseudonymem Count De Efrit. Jak se mu daří v tak radikální zemi jako je Írán se dozvíme v rozhovoru. Vzhledem k připravovanému intranetu, kterým chce íránská vláda zamezit svým občanům podléhat zhoubné západní kultuře, mám o další existenci EKOVE EFRITS mimo svoji zemi velké obavy. V každém případě jsem rád, že metalová rodina je bohatší o další kapelu a není jen o seskupeních ze Skandinávie, Británie či USA… A v ní samotné nemusí Count De Efrit řešit tak bizarní záležitosti jako je politika, rasismus či předsudky jakéhokoliv rázu a v každém případě omezování osobní svobody.
EKOVE EFRITS se jako duny v poušti tiše a pomale sunou v melancholickém zabarvení, plni depresí, krve a sebevražedných tendencí, ale i vnímavě vzhlédnuti k širému horizontu za obzorem rozjímavě zadumáni nabízí svůj pohled na depressive black ambient metal protknutý trip hopem nedostižných Portishead s kusem odkazu na první dvě vynikající desky „Ever Eve“, zejména pak na "Seasons", či Tiamat na geniálním počinu "A Deeper Kind Of Slumber". To dohromady s Burzum po všech stranách. Ne, EKOVE EFRITS nejsou vykrádačkou zmíněných kapel. Jen se nechali inspirovat tady a tamhle a dohromady to zní opravdu zajímavě a díky špinavému zvuku a vlivům íránské lidové hudby podbarvené samply vskutku neotřele. EKOVE EFRITS se evidentně inspirují tím nejlepším z let devadesátých.
Škoda primitivního bicího automatu. Ani zpěv není kdovíco (Johanovi Edlundovi však vystačil takový hlasový projev na celou kariéru, tak co), ale "Conceptual Horizon" zní intenzivně a zalézá pod nehty, kde si vyštípe vaši další pozornost chtě nechtě. Tohle album totiž nezpůsobuje absolutně žádnou radost. Je to šedá a mlhavá záležitost. I když svrchovaně melodická a díky klávesám a intenzivním sólům i působivá (melodie dávají místy vzpomenout i na německé Empyrium). Nečekejte žádná kytarová kila, jen volné tóny a vymazlená sóla přes sóla.
S hudebním obsahem koresponduje cover alba. Černá postava, zamyšlená, v pozadí pak rudá poušť s elektrickým vedením. Zdánlivě jednoduchá situace zneklidňuje nejistotou a očekávání čehosi...Jako smrt tisíců. Jako osamocená cesta mága. Jako nevyslyšené přání. Jako mávnutí perutí. Jako pouštní vítr. Jako šepot neviditelné bytosti. A Count De Efrit se prochází temnotou. Vyjdete si za ním na tuhle vycházku, ze které není cesty zpět?
Album vyzní nejlépe v podvečer či nad ránem, kdy se noc vítá se dnem. Kdy polospíte, polobdíte, ale vnímání je bystré a citlivé. Pár minut přes hodinu uteče jako voda v řece a vy máte chuť pustit se do tohoto neveselého tripu znovu a znovu...
K recenzi poskytl: Hypnotic Dirge Records
