Jednou z věcí, kterou bytostně nemám rád, je vydávání jednoskladbových splitů, dvouskladbových EP a podobných zbytečností, které jen zdárně oddalují vydání plnohodnotného CD a spousta muzikantů tomu nepřikládá takovou skladatelskou péči jaká by byla třeba, tím nechci samozřejmě srážet úroveň těch kvalitnějších produktů... Právě díky tomuto faktu jsem vzhlížel ke splitu skupin Satanic Warmaster a Stutthof trošku s odstupem.
Nazgul nebyl nikdy člověk, který by se odvracel nebo přímo otevřeně stavěl k ideologicky rozporuplným tématům, a přesto, že v textech tuto inspiraci hledat (alespoň v nynější tvorbě) nelze, spousta posluchačů je na vážkách a staví se k Satanic Warmaster s přesvědčením, které není postavěno zrovna na pevných základech. Těm, kterým je přesvědčení u zadní části těla, ti nedají na SW dopustit. Sám se přiznám, že fascinace albem Carelian Satanist Madness u mě stále nepřechází.Každá z kapel na splitu představuje jednu skladbu, jestli jsou nahrány přímo za tímto účelem, nebo je to nějaký ze starších kousků mi není známo. První se tedy představuje „již opěvovaný“ Satanic Warmaster se skladbou „A hymn for the black empire“, hudba nedoznává větších změn oproti poslednímu řadovému albu – tradiční agresivní, jemně zastřený vokál s kvalitním frázováním, hlubší melodické postupy, zvuk pasující do podtitulku „ug“, avšak žádný extrémní bordel, to nikoliv. Jedinou změnou, řekněme přídavkem, jsou klávesy, které zastávají hlavní melodické linky v písni a tvoří 80% její smyslnosti. Celé 4 minuty se linou ve středním až pomalém tempu a právě i tempo dává vyniknout aspektům, které jsem popisoval výše. Kdo si zvykl na melodiku z Carelian Satanist Madness, ten bude spokojený i s touto písní, kdo naopak čekal větší „bordel“, ten bude zklamán, já jsem rozhodně potěšen a můj odstup ke splitu se zmenšil :).
Protivník, Stutthof, se chopil své úlohy s nemenší vervou, ale vsadil na trochu odlišné elementy – na agresivitu, přímočarost a bestiální rychlost ve které dochází snad jen ke změně melodií. Zvuk si mírně pohoršil, ale ve své podstatě sedí tvorbě Stutthof určitě více než jakýkoli jiný. Přiznám se, že z počátku mi nějak neseděla monotónnost v podobě bicích (zřejmě automat), protože velká váha se tedy musela soustředit na kytarovou melodiku, která je žel také mírně omezenější... Rozhodně ne špatná, ale nijak rozmanitá. Výhodou Stutthof je ale fakt, že i přes jednoduchost prezentované muziky lze vytvořit na posluchače tlak, který by se dal definovat i ve smyslu líbivosti se... Pánové rozhodně nenabízí hudbu na odpočinek, ale hudbu plnou destrukce a nenávisti, takovou hudbu, jak si asi black metal spousta lidí představuje. Na prvních pár poslechů na mě moc „Ancient visitors from ur ... and the holocaust of renegades“ nezapůsobila, ale pozdější účinek byl silný.
Shrnuto, podtrženo, po delší době mě potěšilo setkání dvou zajímavých kapel, z nichž jedna již patří ke stálicím světového black metalu a ta druhá jí silně dupla na paty...
