Téměř přesně po roce se vrací jeden z největších objevů funerálně doomové scény posledních let. Bez přehánění, SEPTIC MIND plní funkci jistého zjevení a vdechnutí nových ambicí stylu, který sice nestagnuje, ale opravdu zásadní soubor mu chybí, vyjma jeho stvořitelů samozřejmě. Jména a jednotlivá alba ponechám na každém z vás. Vraťme se tedy do ruského města Tver a nastupme na transibiřskou magistrálu, byť na ní toto město nefiguruje. Z hudby SEPTIC MIND cítím propojení východních stanic, prostředí ruských dálav a pustin spolu s vesmírem a odkazem psychedelických císařů doom metalu – Esoteric. Předchozí album "The Beginning" bylo neúprosnou experimentálně pohřební nahrávkou, která mě donutila bezmála k maximálnímu ohodnocení, a již tehdy jsem věděl, že její následovník nebude mít lehký život.
Ten se ovšem strachovat o místo na slunci nemusí. Pokud bychom si volně přeložili názvy obou alb, dojdeme od počátků k volání pravdy – a novinku vskutku vnímám jako pravdivou výpověď. Ukazuje, že s kapelou je třeba nadále počítat, dále pokračuje ve svém typickém psychedelickém zkomírání a těžké riffy balí do experimentů vonících dálkami. "The True Call" už tolik nedrásá ruchy a noisovým prostředím debutu, ale jde více do hloubky pravého doom metalu. Experimenty zůstávají, ale již ne v takové míře. Spíš na bázi hry kytar a jejich možností šponovat zvuk do nekonečna a ukrajovat tak plochy reality života na Zemi. Jen ne tak okatě jako v minulosti. SEPTIC MIND zkrátka tentokrát více bazírují na dřevním vyznění, album je plné tradiční doom metalové esence a nejchaotičtější pasáže je možné vysledovat zejména na samém začátku a konci alba. Duše nahrávky je ale trošku někde jinde – v zemitější a klasičtější poloze.
Je pravda, že má jediná výtka směřuje hned k úvodní titulní skladbě, kde některé kytarové motivy působí lacině až amatérsky. Vyvolává to dojem pokusu o větší prog v rámci dlouhých funerálních ploch, ale dle mě se tyto pokusy jaksi míjí účinkem. Dále už album působí mnohem masivněji, temněji a spojitěji. Překvapen z jeho nesporné kvality nejsem, stejně jako ve způsobu skládání SEPTIC MIND, ale jsem potěšen z přístupu ke skladbám a jejich věcnému posunutí ve výrazu. Kapela o svých žalmech přemýšlí, poučuje je o základech doom metalu a krotí jejich vzletnost se zálibou v ohlušujícím prostoru. "The True Call" si drží status přísné, extrémní doom metalové nahrávky, ke které je třeba chovat maximální respekt a přistupovat k ní jako k top lekci funerálního umění posledních let.
Vrcholem alba je (stejně jako na minulém albu) závěrečná věc. Pod všeříkajícím názvem "Planet is Sick" se hrdě dme gradující song, tlačený všemi jmenovanými vlivy a pohnutkami v jeden uhrančivý smuteční kolos. SEPTIC MIND jsou pilnými žáky a věrnými následovníky Esoteric a svými posledními dvěma opusy se mohou bez jakýkoliv známek studu postavit po jejich boku. "The True Call" je spojením světů tradic a experimentů a zejména velmi přínosným albem do uren pohřebních ústavů.
